Štebih otevřeně o Třebíči, slovinském hokeji i lásce k létání. A co jazykolamy?
Miha Štebih
|
Foto: Sabina Prokešová
Zkušený obránce Miha Štebih působil dlouhé roky v Jihlavě. Teď hájí barvy úhlavního rivala z Třebíče. „Když nabídka Třebíče přišla, nebylo nad čím váhat," líčí.
Přes Polsko nebo Francii jste se na letošní sezonu vrátil zpět do Česka. Berete Česko jako svůj druhý domov?
Určitě. Manželka je Češka, konkrétně z Jihlavy a máme spolu i syna, takže to beru tak, že se vracíme domů. Když tahle nabídka přišla, nepochybovali jsme o ní.
No vidíte, manželka je z Jihlavy a vy teď hrajete za Třebíč.
Rivalské město, no. (směje se) Když přišla nabídka z Třebíče, nebylo nad čím váhat. S manželkou žijeme v Jihlavě, protože tam má rodinu a přátele, přičemž já to mám do Třebíče kousek. Odhadem půl hodiny cesty, takže to opravdu vyšlo nejlíp, jak mohlo.
Jak jste si užil první derby na opačné straně barikády?
Těšil jsem se na něj. Proti Jihlavě už jsem hrál, když jsem byl ve Frýdku, ale tohle bylo přece jen něco jiného. Je to derby a v něm vždycky chceš druhé straně o to víc dokázat, že jsi dobrý a že se ti daří.
„Když přišla nabídka z Třebíče, nebylo nad čím váhat."
Co hecovačky s jihlavskými kamarády?
Bavil jsem se s Čagym (Tomáš Čachotský pozn. red.) Jsme spolu v kontaktu, takže jsme si napsali, ale nebylo to nic velkého.
Zápas jste o gól prohráli, co chybělo?
Derby jsou vždycky specifické zápasy, rozhodují maličkosti. Poznal jsem to i z druhé strany. Jihlava byla lepší v osobních soubojích, navíc na jeden gól se těžko vyhrává. Právě efektivita nás v prvních zápasech sezony trápila.
„V prvních zápasech sezony nás trápila efektivita."
Když byste měl ohodnotit třebíčský úvod sezony pomocí školních známek, jakou byste týmu dal?
Trojku, myslím, že začátek sezony jsme zvládli průměrně. Prohrané zápasy jsme v klidu mohli vyhrát, tým máme dobrý, ale trápila nás koncovka. V posledních zápasech se každopádně zvedáme a věřím, že v tom budeme pokračovat.
Miha Štebih | Foto: Sabina Prokešová
Vy osobně jste se v novém prostředí a novém systému už zabydlel?
Jasně, já už toho odehrál tolik, že mi tohle nedělalo problém. Snad neexistuje systém, který bych ještě nehrál. Navíc když mi něco nebylo jasné, kluci v kabině mi pomohli. Ať už spoluhráči nebo trenéři, všichni jsou fajn.
Třebíč si zakládá na defenzivě, že?
Ano, znáte to, říká se, že zápasy nevyhrajete útokem, ale spíš obranou. Defenziva je u nás na prvním místě. Vzadu se snažíme hrát jednoduše a dostávat puky rychle ven z našeho pásma. V útoku máme volnost pro kreativitu. Máme dost šikovných hráčů na puku, kteří dokáží rozhodovat.
„Defenziva je u nás na prvním místě."
Do Chance ligy jste se vrátil po několikaleté odmlce. Je teď soutěž v něčem jiná?
Hodně mě překvapila, je o dost rychlejší, než co si pamatuju z dřívějška. Celkově se liga hodně zkvalitnila a vyrovnala.
Už v ní nejsou zápasy s Kadaní nebo Benátkami, kde člověk věděl, že si i ve výletním tempu připíše tři body…
No přesně. Tohle byly zápasy, ve kterých jsi věděl, že dáš osm gólů a jedeš domů. Teď může každý porazit každého, nejsou dva favorité, ale je jich pět nebo šest… Liga se fakt dost zvedla.
„Chance liga je o dost rychlejší, než si ji pamatuju z dřívějška."
Loňská sezona v Nice vám sedla parádně. Klub ani tak neměl zájem o pokračování spolupráce?
Z jejich strany byl velký zájem, jenže já věděl, že pojedu na mistrovství světa, takže jsem nechtěl podepsat zbytečně brzy. No a ve Francii podepisují hráče rychle, proto jsme se nakonec nedomluvili.
Dají se Chance liga a Ligue Magnus v něčem srovnat?
Podle mě ne. Ve Francii je pravidlo, že v každém zápase musí nastoupit deset nebo jedenáct francouzských hráčů, takže tam není taková konkurence. Navíc mezi kluby jsou poměrně velké rozdíly v rozpočtech. Grenoble nebo Rouen mají dobré zdroje, ale pak jsou kluby, které na soupisce mají přesně takový počet hráčů, aby jim to vyšlo. Pak má každý takový hráč jistotu, že bude hrát, kvůli čemuž bych řekl, že není motivace zlepšovat se taková, jaká by měla být. Liga je dost technická, naopak v bojovnosti nebo bruslení má rezervy.
Miha Štebih a předseda klubu Martin Svoboda | Foto: hstrebic.cz
Ale život v Nice je fajn, ne?
Rozhodně! Za mě není lepší město, kde můžeš hrát hokej. Stadion a zázemí sice nic moc, nicméně nuda v Nice fakt nehrozí. Vyjdu z bytu a za deset minut jsem na pláži…
Bronzu jste asi nachytal dost…
Tolik, že ho pořád mám. (směje se)
„Nice? Za mě není lepší město, kde můžeš hrát hokej."
I díky výkonům ve Francii jste dostal pozvánku na světový šampionát. Předpokládám, že radost z účasti na takové akci kalí skutečnost, že Slovinsko sestoupilo do B divize…
Přesně. Pro mě to byl druhý šampionát v elitní divizi a musím říct, že k tomu, abychom se udrželi, jsme měli blízko. Většina našich zápasů byla vyrovnaných, prohrávali jsme o gól, ale bohužel…
Koneckonců i nad českým týmem jste 40 minut vedli.
A měli jsme i další šance na navýšení náskoku! Jenže třetí třetina nám nevyšla. Je to asi rozdíl mezi velkými týmy a námi.
„Většinu zápasů jsme na mistrovství světa odehráli vyrovnaně, jenže jsme je těsně prohráli."
Jak vidíte budoucnost slovinského hokeje? Generace kolem Kopitara, Jegliče, Tičara nebo Saboliče pomalu končí, mají tihle borci následovníky?
Čeká nás asi slabší období. Pár nadějných kluků máme, třeba ve finské soutěži, ale ti budou potřebovat čas, aby se vyhráli a získali zkušenosti. Těžko říct, jestli napodobí odcházející generaci. Teď bych řekl, že spíš ne, ale třeba se mýlím.
Miha Štebih | Foto: Sabina Prokešová
Má hokej ve Slovinsku dostatečnou popularitu?
Z mého pohledu se popularita hokeje ve Slovinsku během posledních let trošku zvedla. Máme Lublaň, která hraje mezinárodní rakouskou soutěž, a další dva kluby v Alpské lize. Zbytek klubů funguje na amatérské úrovni. Ale třeba zimáky se u nás skoro vůbec nestaví. Většina talentovaných kluků musí i proto odejít do zahraničí.
Nemůžu se nezeptat, česky mluvíte fakt dobře, klobouk dolů. Jak dlouho vám trvalo se češtinu tahle vypilovat?
První rok v Jihlavě jsem se česky nenaučil skoro nic. V týmu jsme byli dva Slovinci a většina hráčů uměla anglicky, takže češtinu nebylo potřeba řešit. Pak jsem zůstal sám a anglicky moc hráčů neumělo, což už mi nedalo na výběr. Základy jsem se naučil zhruba za půl roku a zbytek dopilovala manželka. (usmívá se)
„Slovinský hokej asi čeká slabší období."
Bylo to pro vás náročné? Pro spoustu cizinců představuje čeština doslova peklo…
Pro mě ani ne, čeština a slovinština jsou podobné jazyky. Hodně slovíček je podobných, jen třeba s jiným významem. Vidí to i manželka, když jedeme do Slovinska a bavíme se s mou rodinou.
A když bych se vás i tak zeptal na nejtěžší češtinářský špek?
Vybral bych Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. To jsem se učil fakt dlouho. (směje se)
„Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech jsem se učil fakt dlouho."
Vás hodně baví vše ohledně letadel, že?
Ale fakt hodně. Už odmalička. Vždycky jsem si chtěl zkusit pilotovat letadlo a manželka mi to splnila. Moc jsem si to užíval. Rád bych si udělal řidičák na malá letadla. Snad mi to jednou klapne.
Zkuste mi popsat pocity při pilotování.
Pro mě šlo o obrovský adrenalin! Byl jsem šťastnej a moc si to užíval. V ten den hodně foukalo a instruktor mi řekl, abych se držel na 600 metrech. Jak ale bylo letadlo lehké a dostali jsme se do poryvu větru, byli jsme rázem na 700 metrech. Fakt zajímavý zážitek. Jsem za něj moc vděčný.
Dokázal byste si představit, že po kariéře budete pilotovat velká dopravní letadla?
To ne, na tohle bych potřeboval hodně škol. Doufám, že po kariéře zůstanu u sportu, nemohl bych bez něj být.
Miha Štebih | Foto: Sabina Prokešová
Share on Facebook
