Ostravský unikát: Zkušená rolbařka vypráví o začátcích, předsudcích i pokroku

Bohumila Lapčíková | Foto: Osobní archiv Bohumily Lapčíkové

3. října 2023, 12:00

Pavel Mandát

• Reprezentace

S rolbou jezdí Bohumila Lapčíková už 35 let, v Ostravě připravuje led pro zápasy extraligy i další akce. Nyní se chystá už na svůj šestý světový šampionát. „Trému nevnímám, jen si vždycky někde v hlavě říkáte: Panebože, ať ta rolba jede,“ líčí s úsměvem. Přečtěte si dobře naladěný rozhovor s veselou dámou, která patří ke špičce svého oboru.

Jak se žena dostane k práci rolbařky?
Víte jak? Každá ženská je totiž zvědavá. (usmívá se) Mě to vždycky zajímalo, strašně jsem to chtěla zkusit. A tak jsem chlapy rolbaře přemlouvala tak dlouho, až mi to zůstalo. (usmívá se)

Kolik už máte najeto?
Loni jsem tady na hale pracovala 40 let, s rolbou jezdím asi 35 let.

To už je pořádný pytel zkušeností. Letos to pro vás nebude první mistrovství světa v téhle roli, že?
Bude už šesté. Moc se na něj těším. Být na domácím mistrovství světa je svátek snad pro každého. (usmívá se)

Nervozita vás před plnou arénou v Ostravě nepřepadne?
Trému nevnímám. Z pohledu nervozity je jedno, jestli jde o zápas mistrovství světa nebo extraligu. Vždycky si někde vzadu hlavně říkáte: Panebože, ať ta rolba jede. (směje se)

A stalo se vám, že nejela?
Stalo, bylo to u zápasu extraligy. Musela jsem s ní vyjet a museli jsme nachystat druhou rolbu. Pak už člověk nemůže ani dýchat, jaký je to fofr. Plná hala lidí, všichni čekají… Ale zpozdilo se nám to jen o malou chvilku a pak ten potlesk, když s rolbou vyjedete na led podruhé… (směje se)

Z pohledu nervozity a trémy pro vás byly nejtěžší vaše začátky, že?
Když jsem jela poprvé, vzpomínám si, že mi noha na pedálu nervozitou tak strašně skákala, že jsem si ji musela přidržovat. (směje se). Moje výhoda byla v tom, že se dokážu rychle učit a že strašně ráda řídím. Cokoliv. Takže jsem si zvykla rychle.

Co předsudky? Jezdit na rolbě je přece jen spíš chlapská práce...
To si myslíte jen vy chlapi. (směje se) Myslím, že určité předsudky jsou tady pořád. Víte, jak to je… Ženská za volantem! Ale člověk si zvykne. Navíc musím říct, že mám dva spolupracovníky, se kterými na rolbě jezdím, oba jsou chlapi a máme spolu výborné vztahy.

V čem komplexně spočívá práce rolbařky? Předpokládám, že to není jen o tom, že si sednete do rolby, projedete se po ledě a zamáváte divákům…
To opravdu není. Musíme si hlídat teplotu v hale, vlhkost… Led se měří, upravuje, frézuje a tak dále. Až pak přichází na řadu rolba.

Říkala jste, že na rolbě jezdíte 35 let. To je doba, za kterou doznal například automobilový průmysl obrovských změn. Jakým vývojem prošly rolby?
Ohromným, opravdu ohromným. Je to asi jako kdybyste chtěl srovnat Trabant a Ferrari. Moje první rolba byla z edice jedna páka a jedeme. (směje se) Teď ani nevím, kolik pák v rolbě mám. Je strašně moc věcí, které si můžete dopředu nastavit, což dřív nebylo.

Například?
Například hloubka řezu, kolik vody dáváte, jestli vám voda poteče podle rychlosti rolby a tak dále. Je toho strašně moc. Dá se říct, že dneska už je všechno v automatu. Nastavíte si to, zmáčknete knoflík a jedete.

Servis takové mašiny plné technologií asi není dvakrát snadný, co?
Běžné a základní věci si děláme sami. Na složitější údržbu nám vždycky přijede firma. Fungují tady technické kontroly jako u auta, které se provádí po určitém počtu motohodin.

Máte čas si při vaší práci vychutnat hokejový zápas?
Dá se říct, že ho sledujeme z první řady. Celou dobu totiž stojíme za mantinelem a čekáme, jestli nebude potřeba, abychom s rolbou neplánovaně vyjeli. I takové věci se stávají.

Dá se čekat, že při zápasech světového šampionátu bude v ostravské aréně narváno. V takových podmínkách se led obvykle připravuje složitě, zvládnete to tedy bez problémů?
Věřím, že ano. Ale jen díky moderním technologiím, které tady u nás na hale máme. Bez nich by to nešlo.

Když koukáte na hokejový přenos v televizi, komentujete si sama pro sebe práci ostatních rolbařů?
To víte, že jo. A nejde jen o rolbu... Říkám si třeba: Ježišmarja, vždyť jim tam vůbec nejdou vidět reklamy. (směje se) Ale tak to má při své práci asi každý.

Máte ještě nesplněný sen, který byste si coby rolbařka chtěla splnit?
Mým snem je čistit led na zápase NHL, ale tohle mi asi neklapne. (usmívá se) Na mistrovství světa se každopádně moc těším. Celá hala tím žije, věřím, že pro všechny půjde o velký zážitek.

Foto: iihf.com

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace