Piskač o ULLH: Zaskočilo mě, jakou má úroveň. Jeho peněženka neplakala

Foto: univerzitnihokej.cz

Dalším hráčem, kterého vám z týmu UK Hockey Prague představíme, je nováček na soupisce Daniel Piskač. Odchovanec jihlavské Dukly, za kterou si zahrál i několik utkání v Chance lize, se okamžitě zařadil mezi lídry obranných řad pražského mužstva. Dokonce se během svého krátkého působení probojoval i do výběru Univerzitní ligy v přípravě na zimní univerziádu.

Daniel Piskač

obránce, 23 let

Univerzitní liga – z. č. 2024-2025

Z 2

G 0

A 0

B 0

Dane, jste nováčkem v mužstvu UK Hockey Prague, jak se vám zatím líbí v týmu "Karlovky"?
Co zatím můžu říct, je to super. S kluky jsme si v kabině všichni sedli a máme velice dobrý kolektiv. Tým je kvalitní a navíc jsou to super kluci, kteří jsou mi nápomocni ohledně školy a čehokoliv co potřebuju. Je super, že se mám na koho se obrátit, kdo mi poradí, jak to ve škole chodí. Přechod na vysokou školu mi to velmi usnadnilo.

Už jste nastoupil do několika utkání ULLH. Co zatím říkáte na univerzitní hokej?
Zaskočilo mě, jakou to má úroveň. Co jsem předtím slyšel, univerzitní liga byla velmi podceňována, ale opak je pravdou. Hokej je rychlý a tvrdý, někteří kluci jsou opravdu šikovní. A když se tohle vše spojí, jsou to potom velmi pěkné a kvalitní zápasy. Zatím mě to moc baví.

Jste odchovancem Dukly Jihlava, kde jste naposledy hrál za juniorku. Lze univerzitní ligu podle vás porovnávat s Juniorskou ligou akademií?
Co se týče rychlosti, tak ano, ale přijde mi, že tady jsou kluci už šikovnější. Dokážou si dát pěkné přihrávky a celá hra je tvrdší. Chvilku jsem se musel s kvalitou soutěže srovnávat, ale zápas od zápasu se cítím lépe.

Nakoukl jste také do Chance ligy, to už je trochu jiná úroveň, že?
Ano, tam už každý tým má svůj systém. Hokej je individuálními schopnostmi hráčů zase úplně někde jinde, je silovější a má už parametry, které člověk od dospělého hokeje očekává. Univerzitní liga to nahrazuje rychlostí a dravostí, se kterou tady hráči hrají.

Za áčko Dukly jste dokázal i bodovat. To muselo být drahé, ne?
Naštěstí se to celé nějak promlčelo, takže peněženka neplakala. (směje se)

Nakonec jste se rozhodl jít cestou vzdělání. Nastoupil jste na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Proč jste se rozhodl právě pro tuto fakultu Univerzity Karlovy?
Protože ke sportu mám blízko už od dětství. Navíc jsem byl vždy ten, který radši trávil čas na hokeji než ve škole, takže jsem hledal něco, co mi bude sport dávat pořád. Není to však tak, že bych se vůbec nemusel učit. Zrovna nedávno jsme s kluky na koleji probírali biochemii. Spíš je to myšleno tak, že i když jsem ve škole, jsem rád, že máme třeba cvičení z atletiky, plavání nebo míčových sportů a pořád můžu sportovat.

Jak to zatím probíhá ve škole? Už jste měl všechny předměty? Se kterými si myslíte, že budete mít největší problémy?
Ve škole to zatím jde dobře. Předměty jsem měl už všechny a takovým největším strašákem bude asi anatomie a biochemie. Z těch mám respekt, ale uvidím. Jsme teprve na začátku, snad si k tomu najdu cestu. (směje se)

A co holky ve škole? Už jste se stihl seznámit se spolužačkami?
Jelikož jsem byl i na zacvičováku, tak jsem už tak trochu koukal a seznamoval se. Problém ale je že, většinu přednášek mámě stále online, takže čas na bližší seznamování zbývá pouze na cvičeních nebo na kurtech u fakulty. Tam jde to seznamování asi nejlíp. (směje se)

Nově jste se připojil k trenérskému týmu Elite Hockey hlavního trenéra Aleš Hybnera. Vypadá to, že jste udělal na trenéra dojem. Jak se vám s Alešem spolupracuje?
U Aleše v akademii je to super. Jsem za to vděčný, jelikož bych se chtěl v budoucnu sám něčemu takovému věnovat na Vysočině, odkud pocházím. Navíc je tam super parta. Aleš připravuje pro hráče opravdu výborná cvičení a zkušenosti, které tam každý trénink čerpám, jen tak někde nenajdu.

Aleš Hybner se zaměřuje na individuální dovednosti. Jak to zvládáte? Přeci jen jste obránce a ti mají většinou jiné úkoly než dělat efektní kličky.
Upřímně, několik prvních tréninků to bylo opravdu těžké. Jak už jsem řekl: Aleš má perfektní cvičení, a každé z nich je náročné na provedení, což byl pro mě velký problém. Celou mou kariéru se na individuální dovednosti v týmech nebral takový ohled a pak člověk naskočí do něčeho takového. Zatím si úplně netroufnu radit klukům, které Aleš trénuje, když to pak sám ani neumím ukázat. (směje se) Prvních několik tréninků bylo jen o tom, že jsem koukal a zkoušel si cvičení s klukama. S Alešem pracujeme na tom, abych se rychle zlepšoval a dostal se na podobnou úroveň, jako je on.

Myslíte, že vám trénování složitých cvičení s Alešem může pomoct i při výkonech na hřišti?
Určitě ano, jelikož se hráč do takových situací, kdy musí udělat nějakou kličku nebo něco podobného prostě dostane. Když si to předtím na tréninku zkusí, a u toho ho Aleš opraví v detailech, potom se mu ty situace v zápase řeší pohodlněji.

A to se v přípravě mladých hokejistů neděje?
Přijde mi, že se v tréninku nevěnuje tolik času takovým detailům, jelikož se týmy snaží zaměřit na výsledky a ne na to, jak daný hráč dovednost zvládá. Ale je to pochopitelné. Když máte celý tým na ledě a jste třeba jen dva trenéři, prostě není možné, aby jste každého kontroloval jestli to dělá dobře. Na trénink dovedností jsou potřeba speciální tréninky v menším počtu hráčů, což se zatím v klubech úplně neděje. Ale neříkám, že ve všech.

Share on Facebook Share on Twitter

• Maxa liga
• Univerzitní hokej