Mladí kluci se chtějí učit, těší mazáka Vrbatu. Dvorakovi radil, jak na Jágra

Klape to. Jako ostatně vždycky na téhle adrese. Radima Vrbatu už mnozí po minulém nevydařeném ročníku posílali do hokejového důchodu, návrat do Arizony v něm ale zase zažehnul plamen kanonýra. Z pětatřicetiletého veterána je přirozeně nejproduktivnější hráč týmu, z Čechů má víc bodů jen úderné duo Voráček – Pastrňák. „Zvlášť vzhledem k tomu, jak se vyvíjela minulá sezona, si teď nestěžuju,“ usmívá se lídr mladé party Coyotes.

Upřímně, není to, jak si vedete i nad vaše očekávání?
Já vlastně ani nevím, co jsem před sezonou očekával. Nedával jsem si konkrétní cíle, jen jsem věděl, že jdu do pro mě dobré situace. Věděl jsem, co můžu očekávat od města, od lidí kolem týmu, od trenéra i jak budu využívaný v zápasech. A všechno se zatím naplňuje. Za své výsledky na ledě jsem samozřejmě rád, těší mě, jak sezona zatím probíhá, jen by nebylo špatné, kdybychom víc vyhrávali.

To hlavní, co v týmovém sportu člověk potřebuje, tedy dojem, že je pro své mužstvo platný, jistě máte, že?
Mám. A beru to i tak, že splácím důvěru, s níž mě sem brali. Dělali to z nějakého důvodu a já jsem rád, že můžou říct, že mým opětovným podepsáním udělali dobrý krok. Je pravda, že góly a body jsou fajn, ale jako hokejista opravdu potřebujete hlavně dojem, že jste pro tým důležitý, že mu dáváte něco, co potřebuje. Z tohoto pohledu jsem rád, jak se tahle sezona z osobního hlediska odvíjí.

A z týmového to je jak? Nikdo nečekal, že budete hrát o Stanley Cup, ale není na hlavu, trápit se na spodku ligy?
Zase, věděl jsem, do čeho jdu, vnímal jsem realitu. Znal jsem plány Coyotes, které pracují s nějakými čtyřmi roky budování. Během příštích sezon si chtějí ohrát mladé hráče, které si během posledních let nadraftovali. Dobří nemusejí být letos ani příští rok, ale za dva tři roky už by měli být na potřebné úrovni a dalších pět sedm let pak hrát na špici. S touhle situací jsem počítal, vždyť my začátkem ročníku měli na soupisce snad deset hráčů, kteří hráli NHL prvním nebo druhým rokem. Bylo jasné, že to bude boj a nemůžeme letos pomýšlet na Stanley Cup. Už po půlce sezony je ale vidět, jak se ti kluci zlepšují, jaký mají potenciál. Je hodně pravděpodobné, že tenhle tým bude za pár let opravdu dobrý.

Láká vás u toho být dál? Ptám se proto, že vám v létě končí smlouva, o níž jste prohlásil, že klidně může být vaše poslední.
Do čtyřiceti tu určitě nebudu… (směje se) Myslím, že to je nereálné. Uvidíme, jak se vůbec vyvine situace před uzávěrkou přestupů, jak dopadne sezona celkově. V létě pak uvidím. Už do téhle sezony jsem skutečně šel s tím, že může být poslední v NHL a tak to furt vnímám, přestože nechci definitivně prohlašovat, jestli chci nebo nechci pokračovat v kariéře. Počkám, na rozmyšlení bude času dost.

Vaše jméno se často objevuje v přestupových spekulacích. Řešíte sám nějaké reálné možnosti výměny jinam na play off?
Ve hře je spousta jmen, v podstatě o všech, kteří mají polední rok smlouvy, se dočtete, že můžou být vytrejdovaní. Každý za tím vidí, že kluby nechtějí ztratit hráče jen tak bez náhrady. Realita ale bývá jiná. Já nemám ve smlouvě žádnou klauzuli o tom, že bych musel s výměnou souhlasit, takže když mě budou chtít poslat jinam, udělají to a já s tím nic nezmůžu. Na druhou stranu, můj kontrakt možná vypadá atraktivně, že je jen na milion, ale zase obsahuje bonusy, které ho mohou dostat výš, což by pro kluby narvané kolem platového stropu, mohl být problém. Ale skutečně se to netýká jen mě, napadá mě Iginla, u nás Doan…

I Martin Hanzal.
Jasně, i Hanzi. U něj je to jistě aktuálnější, protože má před podpisem větší smlouvy, za něj by Arizona dostala mnohem víc než za mě. Žádný z týmů se dnes nechce zbavovat voleb v prvních dvou kolech draftu, nikdo nechce pouštět nejslibnější talenty, ať už kvůli výši platu nebo kvůli omlazování, tohle si všichni hlídají. Za pětatřicetiletého hráče nic takového jako protihodnota nejde čekat.

Jak vůbec v tomhle směru vnímáte proměnu NHL, která najednou hodně sází na mládí?
Úplně se to obrátilo od časů, kdy jsem začínal. Tehdy v Coloradu jsme byli dva mladí snad jen my s Vencou Nedorostem, jinak hráli samí veteráni kolem třicítky. Teď je to totální opak. Jeden dva staří a samí mladíci. Vždyť kdyby u nás nebyl Shane Doan, byl bych tu v pětatřiceti nejstarší. Máme tu osmnáctiletého obránce, devatenáctileté pravé křídlo, dvacetiletého centra… Jenže člověk musí uznat, že oni jsou vážně šikovní, mají velkou budoucnost a je zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí. A trochu jim i pomáhat, když si přijdou říct o radu.

Dokážete říct, co je od pardála jako jste vy nejvíc zajímá?
Záleží, co koho. Napadá mě poslední případ, kdy jsme hráli s Floridou. Vedle mě v kabině sedí Christian Dvorak, právě ten dvacetiletý centr, který měl za úkol bránit Jágra, tak se ptal, jak na něj. Hrál proti němu poprvé, zajímalo ho, s čím má počítat. S klukama se jinak obecně bavíme o tom, co obnáší kariéra v NHL, vždyť ji často hrají jen pár měsíců. Nikomu se nevnucuju, ale když někdo přijde, rád vyhovím a povím, co myslím, že je pro něho nejlepší. Musím taky říct, že u nás máme samé dobré kluky, žádné machýrky, kteří by si mysleli, že mají své jisté. Chtějí se učit. Právě proto věřím, že mají slibnou budoucnost.

Ještě povězte, jak jste zatím spokojený s webem sportovních příběhů Bez frází, který jste v Česku na podzim rozjel?
Super, vážně. Podle reakcí se to chytlo, o čemž jsem vlastně ani nepochyboval, od počátku v tom vidím potenciál. Jsme venku čtvrt roku a ohlasy jsou zatím ze všech stran výborné. Doufám, že budeme pokračovat a stále ten projekt posouvat někam dál.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• Arizona Coyotes