Druhá šance pro Olomouc. Udělali jsme za sezonou tlustou čáru, hlásí Tomeček
Michal Tomeček
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Olomoucká juniorka v uplynulé sezoně nedokázala najít recept na vítězství a po základní části skončila na sestupovém místě. Už v té době se začaly šířit zprávy o možném rozšíření nejvyšši juniorské soutěže, ale podle Michala Tomečka se k němu kohouti příliš neupínali. Někteří hráči už si našli jiná angažmá, devatenáctiletý útočník je ale rád, že může svou poslední juniorskou sezonu odehrát v rodinném prostředí Olomouce.
Michale, jak jste prožíval uplynulou sezonu?
Byla to velice náročná sezona. Rozhodně jsme nechtěli hrát takhle naspodu, ale sezona se vyvíjela tak, jak se vyvíjela. Bylo to psychicky náročné. Myslím si, že jsme se opravdu všichni snažili udělat všechno pro to, abychom se odlepili ode dna tabulky, ale bohužel se nám to nepodařilo. Snažili jsme se měnit systém, pracovat na kondici, hodně jsme dřeli v posilovně. Bylo to náročné pro nás pro všechny včetně mě.
Čím to bylo, že jste se nedokázali naladit na vítěznou vlnu?
Těžko říct. Myslím si, že tady tu otázku jsme si pokládali všichni. Ke konci roku, na přelomu prosince, jsme tam měli nějakou šňůru, ale nikdy se nám nepovedlo navázat na předešlé zápasy tak, abychom udělali sérii třeba pěti výher. Nevím. Tady tu otázku si pokládám do teď a neznám odpověď.
„Věděli jsme o tom, že by se možná mohlo rozšiřovat, tak to byla ještě naděje, ale jinak jsme se myšlenkám na sestup snažili vyhnout.“
Jaké jste měli na konci roku období?
Povedlo se nám odvézt šest bodů z tripu Třinec, Vítkovice. Myslím si, že jsme byli hodně motivovaní. Sami jsme viděli, že bychom se mohli odrazit. Nicméně se mi zdá, že hned zápas nato jsme prohráli, takže naděje, které byly, se v dalším zápase pohřbily.
Přemýšleli jste někdy v průběhu sezony o tom, že směřuje k sestupu?
Myslím si, že jsme si to nechtěli připouštět. Rozhodně nepanovala skleslá nálada nebo něco podobného. Dřeli jsme, dokud jsme mohli. Dokud byla ještě sebemenší naděje, tak jsme se snažili udělat všechno pro to, abychom ještě osud zvrátili. Ke konci už jsme ale věděli, že se nám to nevyhne, a šli jsme si jen užít posledních pár zápasů. Věděli jsme o tom, že by se možná mohlo rozšiřovat, tak to byla ještě naděje, ale jinak jsme se myšlenkám na sestup snažili vyhnout.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Taková situace může být poněkud svazující…
Je to náročné, na druhou stranu jsme si to nepřipouštěli do takové míry, aby nás to svazovalo. Tlak jsme samozřejmě vnímali. Jak od trenérů, tak sami od sebe. Už jen proto, abychom s tím něco udělali. Když jste na ledě, tak to ale nevnímáte, vnímáte čistě hru. Nevím, jak kluci, ale já jsem si tlak nepřipouštěl.
Semkli jste se víc jako tým?
Určitě. Postupem času jsme si v kabině vybudovali super partu, hodně jsme se podporovali. Snažili jsme se podpořit jeden druhého a určitě jsme se semkli. Po konci sezony jsme byli fakt super parta. V tomto ohledu na sezonu vzpomínám jen v dobrém.
Jak tedy budete na sezonu vzpomínat?
V těžkém. Nebudu na ni vzpomínat dobře, jelikož se spadlo, i když nás nakonec zachránilo to rozšíření. A taky nutno říct, že tam byly i šťastné chvilky. Jak s kluky v kabině, na tak třeba na trénincích. Všechno bylo v tempu, i když už jsme na konci věděli, že se situací v tabulce nemůžeme nic udělat, tak tréninky byly pořád v tempu. V tomhle ohledu bylo vše výborné. Ale jak říkám, sestup je pořád v hlavě, takže na to nebudu vzpomínat nejlépe.
„A taky nutno říct, že tam byly i šťastné chvilky. Jak s kluky v kabině, na tak třeba na trénincích.“
Co jste si po sezoně řekli v kabině?
Po konci sezony jsme si všichni poděkovali. Věděli jsme, že jsme do toho dali maximum svých možností. Každý odvedl super práci a dal do toho všechno. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. S tím už pak nic nešlo dělat.
Už jste to trochu naznačil, všímali jste si tendencí směřujících k rozšíření soutěže?
Viděli jsme v médiích, že by se mohlo rozšiřovat. Nicméně jsme na to rozhodně nehleděli, chtěli jsme si to ubojovat sami. Vyhrát co nejvíc zápasů, abychom se jako tým sami zachránili a nemusela nás zachraňovat tato situace, která vznikla. Takže věděli jsme o tom, ale nepřipouštěli jsme si, že bychom na to mohli vzpomínat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vy můžete hrát v juniorce i příští sezonu. Jak se tedy díváte na to, že se Olomouc udržela?
Je to super. Je výborné, že v Olomouci zůstanou nejvyšší soutěže. Já jsem toho názoru, že Olomouc vždycky byla extraligová, takže jsem rád, že to tak zůstane i nadále. Uvidíme, jak se o to popereme. Bude nový systém soutěže, tak snad nenavážeme na předchozí sezonu a bude to vypadat jinak.
Máte obavy z toho, že by se tato sezona mohla opakovat?
Určitě. Nemá ale cenu hrabat se v minulosti. Udělali jsme za tím tlustou čáru a začínáme od začátku. Nicméně víme, že už se to jednou nepodařilo. Myslím si, že motivace bude větší.
„Taky jsem řešil jiné varianty, pokud by se juniorka neudržela.“
Bylo rozšíření soutěže v týmu tématem?
Teď úplně ne, ale jak skončila sezona, tak jsme se o tom s kluky bavili. Bylo to ve smyslu, že doufáme, že se juniorka rozšíří, aby tady v Olomouci extraliga zůstala. Doufali jsme v to. Bohužel nám nic jiného taky nezbývalo.
Ptám se i proto, že někteří hráči mohou po sestupu vyhledávat jiné angažmá…
Jasně, myslím si, že každý, kdo extraligu hraje, tak v ní chce taky pokračovat. A když není jistota, protože všechno se vlastně rozhodlo až těsně před startem letní přípravy, tak se kluci musí nějakým způsobem rozhodnout, jak pokračovat. V tomto ohledu se to rozhodně řešilo, sami jsme nevěděli, jak to bude. Pokud vím, tak někteří kluci odešli.
Jak jste situaci řešil vy?
Taky jsem řešil jiné varianty, pokud by se juniorka neudržela. Já jsem v Olomouci nicméně hodně spokojený, vyhovuje mi takové to rodinné zázemí. Vyčkával jsem do poslední chvíle, jak bude vypadat finální rozhodnutí. Nakonec to dopadlo dobře a zůstávám v Olomouci.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak se teď budete připravovat na novou sezonu?
Letní přípravu začínám s A-týmem a chci ji celou odmakat na sto procent. Pak se uvidí, co bude po přípravě.
Za A-tým jste v minulé sezoně odehrál čtyři zápasy. Směřují tímto směrem vaše ambice?
Určitě bych na to chtěl navázat. V přípravě pro to udělám maximum. Za ty čtyři zápasy musím hlavně poděkovat trenérům. Jak panu Beranovi z juniorky, tak panu Tomajkovi za to, že mi dali šanci a prostor a mohl jsem si zkusit extraligu. Je to pro mě určitě motivace, abych tam zase nakoukl.
Jaký jste měl ze svých extraligových startů pocit?
Musím říct, že v prvních zápasech jsem byl opravdu hodně nervózní. Snažil jsem se plnit systém a myslím, že jsem to ustál docela obstojně. Samozřejmě tam byly chyby, na kterých chci v sezoně pracovat. Obecně to byl velký skok. To se ví, že mezi juniorkou a seniorským hokejem je znatelný rozdíl. Byla to pro mě velká změna. Uvidíme, jak se s dalšími případnými šancemi poperu dál.
„Chtěl bych určitě nakouknout do reprezentace a odehrát nějaké zápasy v seniorské soutěži.“
Extraligové starty si připsali také další vaši spoluhráči z juniorky. Jak vnímáte spolupráci mezi týmy?
Když byla vánoční pauza nebo marodka, tak někteří kluci z juniorky chodili trénovat s áčkem. Tím jsme se do toho dostávali trošku lépe. Tady v Olomouci je podle mě spolupráce mezi juniorkou a A-týmem opravdu skvělá. V áčku se dívám na ostatní. Snažím se věci odkoukávat a získávat zkušenosti. Přece jenom je třeba rychlejší rozhodování, přihrávky, střela. Dívám se na ty nejlepší a snažím se si z toho něco vzít.
Jaké jsou tedy vaše hokejové cíle?
Snažím se jít krůček za krůčkem, nějak výrazně do budoucnosti se nedívám. Chtěl bych určitě nakouknout do reprezentace a odehrát nějaké zápasy v seniorské soutěži. To jsou moje krátkodobé cíle, které bych si určitě chtěl splnit. Uvidím, jak se mi to podaří, a podle toho se budu odrážet dál.
Share on Facebook
