Američan vás řeže od první minuty. Křivohlávek o kariéře, trablech i trénování
Foto: Daniel Klement, hc-olomouc.cz
Prošel si Amerikou, Francií nebo Anglií. Dnes Jan Křivohlávek přináší do trénování mládeže nové metody, díky kterým se český hokej třeba bude moci posunout znovu na lepší úroveň. V Olomouci se můžou pyšnit trenérem dovedností, který navíc k tomu stíhal hrát ve druhé lize za Valašské Meziříčí.
Dovednostní trenér není v Česku úplným zvykem. I sám Křivohlávek je v této kategorii trenérů stále nováčkem. Přesto je i on ztělesním něčeho, co by mohlo do českého hokeje přinést svěží vítr.
„Já sám se tomu věnuju první rok, takže určitě nejsem nějaký přeborník, ale máme v Olomouci trenéra z Německa, u něj se taky zaučuju,“ přibližuje fungování tréninků mládeže v olomouckém klubu.
V současné době útočník Valašského Meziříčí už v mládí vyčníval v práci s pukem. Pokud byste na kolbištích druhé ligy hledali českého McDavida, Křivohlávek je v práci s kotoučem na poměry třetí největší soutěže jeho zdatným dvojníkem.
„Mě to hlavně baví. Jsem třeba schopný prosedět půlku dne u videí na YouTube s tím, co se děje ve světě, co je nového v této oblasti. Co dělají v zahraničí jinak? Jak to můžeme přenést tady k nám? Z toho si člověk samozřejmě vezme to, co věří, že těm klukům v mládeži tady něco dá,“ vysvětluje svůj zápal pro trénování.
„Já ale věřím, že mít komplexní dovednosti, co se třeba správného bruslení nebo práce s pukem týká, zvedne hráče i o deset procent na celkové výkonnosti."
„Samostatné dovednosti z vás samozřejmě neudělají NHL hráče. Já ale věřím, že mít komplexní dovednosti, co se třeba správného bruslení nebo práce s pukem týká, zvedne hráče i o deset procent na celkové výkonnosti. Kluci ale pořád musí na sobě pracovat ve všech ohledech.“
Pokroky vnímá už u nejmenších hokejistů, které má v Olomouci na starost. „Necítím se být úplně oprávněný hodnotit český hokej, ale samozřejmě to vnímám tady v Olomouci, kde jsem začínal už u přípravky. Dovednosti ale dělám hlavně od 4. třídy po dorost a nějaký posun jsme schopni u těch kluků vidět i během týdne,“ doplňuje.
Trénování není v rodině Křivohlávků žádná neznámá.
Jeho otec vedl juniorku Mladé Boleslavi dlouhých devět let. Dnes právě se svým synem věnuje svůj čas mládeži Olomouce. Máma má co dočinění s trénováním krasobruslení.
Foto: Martin Voltr
A mladší z Křivohlávků se netají ambicemi jít ve šlépějích svých rodičů.
Sám hokejově vyrůstal v Havířově. V týmu, který letos stihl osud sestupujícího z Chance ligy. Již v mládežnických kategoriích bylo znát, že AZetu vyrůstá hokejová naděje.
Tehdy ještě mladý útočník nasbíral v jedné sezoně v 18 letech 55 bodů ve 37 zápasech. Čísla, za které by se v mládí nestyděly ani hvězdy NHL. „Nebudu říkat, že to bylo na NHL, ale cítíte, že se vám daří, už když jste malí,“ neskrýval své ambice už v mladých letech.
Útočník Bobrů z Valašského Meziříčí si letos zahrál Chance ligu za Frýdek-Místek, možnost výpomoci byla na stole ale také právě z Havířova. „Měl jsem od kluků z Havířova nabídku jim pomoct. Osobně nevím, jestli bych jim úplně pomohl, ale kontakty nějaké proběhly.“
„Měl jsem od kluků z Havířova nabídku jim pomoct. Osobně nevím, jestli bych jim úplně pomohl."
„Samozřejmě mě mrzí, že Havířov padá. Pořád jezdím domů do Havířova za rodiči, sleduju místní hokej a určitě bych se radši zašel na kluky v Havířově podívat, jak hrají Chance ligu, a ne druhou ligu,“ dodává s lehkým zklamáním nad osudem havířovského hokeje.
Starty ve Frýdku-Místku ale pro Křivohlávka byly v letošní sezoně skvělou zkušeností. Sám se nevzdává možnosti v Chance lize naskočit, ale svoje pevné místo si již našel v trenérském štábu Olomouce. „Zahrát si za Frýdek v letošní sezoně bylo super. Vytáhli mě jednou za 14 dní, osaháte si to a zjistíte, že to pořád hrát můžete, že to není úplně průser. Teď už mě ale živí něco jiného.“
„Kdybych měl dostat smlouvu, tak to samozřejmě budu rád hrát. Když hokej milujete jako já, chcete ho hrát co nejdéle, dokud drží zdraví. Já jsem ale dlouho bojoval i se zdravím a teď musím zaklepat, že to tak nějak drží,“ dal vzpomenout na své zdravotní lapálie.
Ty jej doprovázely už v nejmladším hokejovém věku a doplatil na ně z velké části v angažmá v Třebíči, kde hostoval z Komety Brno.
Foto: Roman Kantor, hc-kometa.cz
Právě brněnský celek se stal pro Křivohlávka spásným. V době, kdy měl slibně rozjetou kariéru, jej Havířov nechtěl ze svých řad uvolnit. „Nechtěli mě z Havířova pustit. Muselo se čekat, jestli mě někdo vykoupí, což se nakonec povedlo Brnu.“
Už tehdy na začátku sezony mu bylo jasné, že pokračovat v Havířově pro něj nemá smysl, pokud se chce v kariéře někam posunout. „Člověk viděl tým v Havířově a už od začátku bylo jasné, že se bude hrát spodek. Tam už to nikam nevedlo, spadlo áčko, nikdo z kluků na tu druhou ligu netrénoval, vůbec se nevědělo, jaký bude tým a nebylo se kam posouvat,“ odhaluje paralelu k současné situaci Havířova z před deseti let.
Angažmá v Kometě ale započalo dalším zraněním.
Psychicky byly pro Křivohlávka období se zraněními nejhorší chvíle hokejového života. „Neprožíval jsem to vůbec dobře… První větší zranění přišlo v dorostu, kdy jsem si vykloubil rameno a byl jsem mimo tři měsíce. Už tehdy jsem byl zvyklý být na ledě každý den a být na čtvrt roku bez ledu byla zkouška ohněm,“ vysvětluje.
„Vyléčilo se to, teď jsem musel posílit tohle a tohle a myslel jsem si, že když to posílím, tam tím to končí.“
Ale byl to velký omyl.
„Častokrát už jsem říkal, že jestli se mi stane ještě něco, tak se to vykašlu. Nakonec ale vždy zvítězila láska k hokeji.“
„Uspěchal jsem návrat a zranění s ramenem se mi vracelo. Přibývaly i další zranění a člověk hlavně po každém začíná na nule, ať už jde o fyzickou nebo psychickou připravenost,“ přibližuje trable, se kterými se potýkají hokejisté po častých zraněních.
„Častokrát už jsem říkal, že jestli se mi stane ještě něco, tak se to vykašlu. Nakonec ale vždy zvítězila láska k hokeji.“
Křivohlávek poté strávil nějaký čas v Třebíči, které doprovázely další zdravotní problémy, přesto se mu hlavně jedna sezona na Vysočině vydařila na výbornou.
„Myslel jsem si, že po povedené druhé sezoně prodloužím smlouvu s Brnem. To se ale nepodařilo a trochu mě to semlelo.“ Třetí ročník na Vysočině už pro Křivohlávka byla znovu plná zranění.
„Kometa chtěla, abych zůstal v Třebíči. Já už tam byl ale tři roky a ten poslední rok byl pro mě úplně hrozný. Zase jsem se zranil,“ líčí.
„Myslel jsem si, že po povedené druhé sezoně prodloužím smlouvu s Brnem. To se ale nepodařilo a trochu mě to semlelo.“
Usoudil, že bude lepší se přesunout na druhý konec republiky.
Šikovný útočník se přes Ústí nad Labem dostal do Anglie do týmu Sheffield Steeldogs a co čert nechtěl – další zranění.
Smůla Křivohlávka v tomhle ohledu nebrala konce, přitom se na život do Anglie těšil. Styl života ostrovanů je mu dodnes sympatický.
„Mám moc rád anglický fotbal, takže jsem se tam těšil i na něj. Měl jsem v plánu se jet podívat na Chelsea do Londýna, ale za 14 dní jsem se balil zpátky. Nakonec jsem musel řešit všechno ostatní, jenom ne fotbal,“ popisuje trable, do kterých ho zatáhlo další zranění.
Další volba padla na Francii.
Foto: Daniel Klement, hc-olomouc.cz
„Už jsem si nemohl moc vybírat a chtěl jsem pořád hrát. Říkal jsem si, že v Česku mám něco odehráno a nikam mě to neposouvá, tak aspoň poznám něco nového, novou kulturu,“ vysvětluje motivaci k přesunu do země galského kohouta.
„Jenom ti lidi mají úplně jinou mentalitu. Nikam nespěchají, což mě rozčilovalo třeba ve frontě v obchodě,“ popisuje s tónem nadsázky a úsměvem na tváři.
Po hokejové stránce se mu ve Francii dařilo o poznání lépe.
„Tam jsem působil ve třetí nejvyšší soutěži. Pak jsem šel do Brestu, to už byla vyšší liga a bylo to znát. Hráli tam třeba i Finové, kteří předtím hráli Liigu (nejvyšší finská soutěž).“
To ještě netušil, že největší krok v hokejové kariéře ho teprve čeká.
Carolina Thunderbirds. Klub založený teprve v roce 2016 a od roku 2017 hrající profesionální americkou FHL se stal pro Křivohlávka osudovým.
„Když může Američan někoho zřezat v rohu, tak ho zřeže. My tady radši uděláme oblouk, což není dobře.“
„My Češi pořád jsme hokejisti spíš do kombinace. Dokážeme si to dát do prázdné, chceme si s pukem hrát, ale netlačíme se tolik do brány. Američani jsou úplný opak.“
„Jsou taky schopní dát nahrávku do prázdné, ale když může jít Američan sám, tak jde sám. Když může Američan někoho zřezat v rohu, tak ho zřeže. My tady radši uděláme oblouk, což není dobře,“ zamýšlí se nad rozdíly v českém a americkém hokeji.
Křivohlávka ale zdobí právě práce s pukem. Ve druhé lize je v tomhle ohledu spíše úkazem – vzít puk v obranném pásmu, přejet s ním přes celé kluziště a vytvořit útočnou akci umí ve druhé lize jako on málokdo.
Hokej v Americe pro něj proto nebyl ze začátku žádný med.
„Ze začátku jsem se strašně hledal, vůbec mi to nesedělo. Krátké hřiště, vždy jsem dostal puk a hned u mě byl hráč. Kanaďan, Američan, vletí do vás hlava nehlava, zřeže vás klidně v první minutě,“ vysvětluje nepohodlí prvních dní v americkém hokeji.
„Co tady budu dělat?“
„Prvních deset zápasů jsem byl jako Alenka v říši divů. Říkal jsem si, tohle mi vůbec nesedí, tohle není můj hokej.“
„Prvních deset zápasů jsem byl jako Alenka v říši divů. Říkal jsem si, tohle mi vůbec nesedí."
„Později ale člověk zjistí, kam má jezdit, kde se pohybovat a s postupem sezony právě těmhle rváčům docházely síly. Časem jsem se přizpůsobil, už to nebylo jen o tom, že bych někoho musel prohazovat pod nohama.“
Křivohlávkova slova potvrzují i statistiky. 44 zápasů, 51 bodů. Lepší sezonu zažil pouze v mládeži v Havířově.
Do skvěle rozehrané sezony ale Carolině vletěl covid-19. Ročník se přerušil dvě kola před koncem, Thuderbirds přitom směřovali za vítězstvím v soutěži.
„Skrze covid to celé už bylo rozsypané. Přiletěli jsme potom na druhou sezonu kolem Vánoc, řeklo se nám, že se bude hrát, ale potom se to už jenom pořád odkládalo. Žili jsme tam ale kompletně na svoje náklady a v konečném důsledku jsme tam byli jako na dovolené,“ neskrýval drobné zklamání z hořkého konce amerického angažmá.
Foto: hcvm.cz
V Carolině ale poznal Stanislava Báchora. Přes něj následně vedla cesta k Bobrům do Valašského Meziříčí. Sám Báchor na Valašsku již před působením v Americe odehrál několik sezon.
Dnes v dresu s bobrem na prsou hrají velcí kamarádi znovu po svém boku. Spíš tedy hráli, jelikož vypadli v semifinále skupiny Východ proti Opavě.
Ale...
Sám Křivohlávek se u Bobrů zařadil mezi tahouny mužstva a ovládl kanadské bodování základní části svého týmu.
Na valašském ledě ho navíc nešlo přehlédnout – výrazné červené rukavice v kontrastu s modrobílou kombinací dresů, dlouhé vlasy a na play-off měl čerstvé výrazné oranžové tkaničky.
A kdo ví, třeba si i v nich řekl o poslední větší angažmá v Chance lize.
Share on Facebook
