Zeman o průlomovém roce, radách od legendy či bránění hvězd: Nejsem z nikoho pos*aný
Denis Zeman
|
Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Litvínov v zadních řadách piplá zajímavý talent. Perspektivní obránce, navíc pravák? Horké zboží pro kdejakého sportovního manažera. Jeden takový sbírá extraligové ostruhy v černožlutých barvách, první hokejové krůčky přitom dělal v sousedním Chomutově. Jeho jméno zní Denis Zeman.
Chemici už sice formálně ukončili sezonu, na Zimním stadionu Ivana Hlinky je nicméně pořád rušno.
Mladí hráči dál polykají tréninkové dávky, udržují se v kondici, pilují různé dovednosti. Mezi nimi se prohání také dvaadvacetiletý Zeman.
V nohách má povedenou sezonu. Z extraligy si jednou jedinkrát odskočil do prvoligového Sokolova, jinak se ho už pravidelné pendlování o patro níž netýkalo.
A Zeman naznačil, že z něj pod Krušnými horami může vyrůst elitní bek. Vždyť nezanedbatelnou část ročníku strávil v prvním obranném páru.
Teď kromě tréninků hltá také zápasy play off, ze kterého s Litvínovem vypadl hned v předkole. Ve čtvrtfinále sleduje zejména sérii Třince se Spartou, právě Pražany vidí jako hlavního favorita na titul.
A co pak? Dovolená a návrat do každodenní dřiny. Zeman dobře ví, že tvrdá letní příprava je základem úspěšné sezony. A že si laťku nastavil vysoko...
Jakým slovem byste uplynulý ročník označil vy?
Já bych asi řekl průlomový. Je to takový první krok, první výstřel. Samozřejmě na to musím navázat, ale je to pro mě důležitý rok v tom smyslu, že jsem konečně odehrál skoro všechno nahoře. Beru to pozitivně, ale nechci se s tím spokojit. Musím makat dál a své výkony ještě zlepšovat.
Prvním milníkem pro vás asi byl posun do dospělého hokeje, teď si můžete odškrtnout celou sezonu v extralize. Co váš další cíl?
Myslím, že snem každého kluka je dostat se do nároďáku. Takže asi tam bych to chtěl směřovat.
„Myslím, že snem každého kluka je dostat se do nároďáku.“
S progresem za poslední rok každopádně musíte být spokojený. V čem konkrétně máte pocit, že jste se nejvíc zlepšil?
Od minulého roku jsem začal spolupracovat s Jirkou Vykoukalem. S ním jsem všechno hodně řešil, hlavně přes léto. Rozhodně jsem se posunul v rozehrávce a obranné hře, taky soubojích jeden na jednoho. Poslouchal jsem, co ode mě chtějí trenéři, kteří byli s mojí hrou spokojeni. Pak jsem dostával i větší prostor na ledě.
Jak vlastně vznikla spolupráce s Jiřím Vykoukalem? Jako bývalý reprezentační obránce vám určitě má co předat…
Můj kamarád s ním nějak spolupracoval, takže mi dal kontakt a já jsem se s ním spojil. Měli jsme pár začátečnických hodin, kde mi řekl, co vlastně dělá. Pak jsme se domluvili na spolupráci, která trvá už přes rok a půl. Myslím, že je se mnou spokojený.
Vykoukal vždycky platil spíš za ofenzivního beka, jsou vaše herní styly v něčem podobné? Trenéři v Litvínově vás naopak využívali na oslabení.
Neřekl bych, že jsem výhradně defenzivní. Na obranné hře si ale zakládám, protože pro beka je úplně nejdůležitější. Samozřejmě rád vystřelím a podpořím útok, na prvním místě je ovšem obrana.
Chápu tedy správně, že se soustředíte primárně na to, abyste vzadu neudělal chybu? Podpora útoku už je pak takový bonus.
Dřív jsem to tak měl, teď to dost piluju po tréninku. Hodně střílím a dělám různá cvičení navíc. V útočném pásmu musím hrát hlavně rozumně, aby nevznikla nějaká blbost. Ale na modré čáře se nebojím občas něco udělat. Čím víc jsem hrál, tím víc mi rostlo sebevědomí a víc jsem si dovolil. Hlavně ze začátku jsem hrál jednoduše, pak jsem k tomu začal něco přidávat. Nechci vymýšlet nějaké bláznivé kličky na modré, na to určitě nemám. Když se ale něco naskytne a vidím to, tak se to snažím udělat.
Denis Zeman | Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Na druhou stranu – chybami se člověk učí, zvlášť ve vašem věku. V tomhle ohledu bude stěžejní přístup trenérů, ne?
Na začátku sezony byl asistentem Karel Mlejnek, ten se nám mladším po trénincích dost věnoval, když jsme něco potřebovali. Já jsem s ním třeba hodně piloval koordinaci bruslení, takové ty první tři rychlé kroky. Pak přišel David Kočí, se kterým se znám z chomutovské mládeže. Trénoval mě dva nebo tři roky, věděl jsem, co od něho můžu čekat. Taky jsme s ním řešili hodně věcí, co kdo potřeboval. Dost jsme se zaměřovali na střelbu od modré, nahazování puků, naznačení… S prací obou jsem byl strašně spokojený, kdykoliv tam pro nás byli.
Přijde s Davidem Kočím řeč i na bitky? On je vyhlášený tvrďák, vy jste letos v Mladé Boleslavi shodil rukavice s Jánošíkem…
Kdybych se ho zeptal, tak by mi nějaké rady asi dal. Já to ale nějak neřeším, nechci se profilovat jako nějaký bitkař. Nebojím se poprat, ale zatím jsme to neprobírali. Možná se ho na nějaké triky zeptám. (usměje se)
„Když tam pak je Jágr nebo Plekanec, tak to neberu tak, že bych se měl něčeho bát.“
Přehnaný respekt vůči zkušenějším protihráčům už asi úplně vymizel, co? Bránil jste třeba Jaromíra Jágra, minulý rok zase Davida Krejčího.
Jo, určitě. Beru každého hráče tak nějak stejně, některé kluky mám nakoukané. Většinou vím, kdo proti mně stojí, kdo je techničtější, kdo půjde do kličky, kdo mě ubruslí… Před zápasem vždycky mrknu na sestavu, kdo proti nám naskočí. Když tam pak je Jágr nebo Plekanec, tak to neberu tak, že bych se měl něčeho bát. Spíš se snažím zjistit, co mají ti kluci nacvičené, co rádi dělají, abych se na to připravil.
Kdybyste teď měl vypálit jednoho hráče, který pro vás byl nejvíc nepříjemný, kdo vás napadne?
(zamyslí se) Nevadí mi bránit takové ty technické typy. Spíš se mi hůř hraje proti hráčům jako je Lukáš Radil z Pardubic. Ten je hodně nepříjemný v rozích, umí udělat kličku, dobře si kryje puk. V přesilovce je pak před brankou nepříjemný hlavně Tomáš Marcinko. Tyhle dva bych asi zmínil na první dobrou. Oba jsou velcí, nebojí se souboje dohrávat.
Bitka Janošíka se Zemanem v Mladé Boleslavi
Co jsem se ale díval, tak vážíte kolem 100 kilogramů. To se v takových soubojích hodí…
Nejsem z nikoho pos*aný, když to řeknu blbě. Takoví hráči si to ale umí pokrýt. Když je to někdo menší, tak není takový problém ho tam přimáčknout a vzít mu puk. Ti vysocí s dlouhou hokejkou se odstavují blbě. Někdy se to povede, ale je to těžší.
Předtím jste zmínil trenéry Mlejnka a Kočího. Do Litvínova vás však původně přivedl Vlado Országh, že?
Je to tak. Vzpomínám na něj jen v dobrém. Byl jsem tehdy v klubu na zkoušce, s ním jsme řešili můj přestup. Bylo mi trochu líto, když odešel, protože jsme spolu měli dobrý vztah. Jsem mu vděčný, že mě do Litvínova vzal.
„Pamatuju si příhodu s tatarákem, to jsem hrál snad dvacet minut.“
Stihli jste po předkole s Třince, kde působí jako asistent, prohodit aspoň pár slov?
Úplně na to nebyl čas. Vypadli jsme, takže z toho všichni kluci byli takoví skleslí. Hned jsme šli do kabiny, pak jsme se jen rozloučili s fanoušky… Ale když se v sezoně potkáme, tak na sebe zamáváme, nebo se aspoň pozdravíme. Na nějaké delší hovory to však není.
Ještě mě napadá jedno trenérské jméno – Vladimír Růžička…
Jasně, ten si mě v Chomutově vytáhl z mládeže, první extraligový zápas jsem hrál pod ním. To se mi taky docela dost věnoval. Tehdy to byla sestupová sezona, ale já jsem tam pár zápasů odehrál. Pamatuju si příhodu s tatarákem, to jsem hrál snad dvacet minut. (usměje se) Pak jsme se minulý rok potkali v Litvínově.
Jak se vám pod ním hrálo? Přece jen je to jedna z největších českých hokejových osobností.
Určitě má obrovské zkušenosti, ať už hráčské nebo trenérské. Jsem rád, že nám je mohl předávat, seznámil jsem se s ním a mohl jsem ho zažít.
Denis Zeman | Foto: Markéta Křížová, hc-kometa.cz
Co vaše hokejové vzory? Sledujete obránce, kteří jsou momentálně na vrcholu?
Jo, občas se mrknu na highlighty. Třeba Makara nebo Dahlina, výbornou sezonu má Erik Karlsson. Koukám spíš na tyhle ofenzivní hráče… Ale dřív jsem měl hodně rád Zdena Cháru, protože jsem fanoušek Bostonu. Když jsem byl malý, tak to byl můj oblíbený hráč. Pak ještě někteří čeští kluci, napadá mě Marek Židlický.
Jako fanouškovi Bostonu se vám letos dívá na výsledky NHL hezky, co?
Je to super. Hlavně je tam můj kamarád Kuba Lauko, se kterým jsem hrál od dětství. Konečně dostal šanci a hraje nahoře. Myslím, že teď už tam má snad sedmnáct zápasů, dal nějaké góly. Jeho taťka je v Litvínově náš kustod, takže to spolu řešíme.
Jakub Lauko se dočkal šance v NHL, vy zase loni v listopadu první extraligové trefy. Podle oslavy vám spadl kámen ze srdce…
Bylo to dlouhé. (usměje se) Někdo mi vyprávěl o hokejistovi, který snad šest sezon nedal v extralize gól, že to je nějaký rekord. Tak jsem doufal, že ho nepřekonám. Byla to úleva, když to tam spadlo. Měl jsem velkou radost, navíc před domácími fanoušky. A vyhráli jsme.
„Někdo mi vyprávěl o hokejistovi, který snad šest sezon nedal v extralize gól, že to je nějaký rekord. Tak jsem doufal, že ho nepřekonám.“
Hodně se vám taky muselo ulevit, když jste se s Litvínovem vyhnuli baráži.
Posledních šest zápasů jsme zabrali. V kabině jsme si řekli, že hrajeme v podstatě o všechno. Všechny zápasy jsme odehráli dobře, dali do toho maximum, blokovali střely… Prostě jsme hráli play off hokej, tak to mělo vypadat celou sezonu.
Jak náročné to bylo na psychiku? V únoru na Kladně fanoušci skandovali „My chceme Chezu“, dva týdny zpátky si vás po vypadnutí z play off zavolali z kabiny, aby vám mohli poděkovat.
Lehce nervózní jsme byli, vnímali jsme to. Všichni ale věděli, že máme tým na to, abychom play off udělali. Snažili jsme se hrát jednoduše, nikdo nechtěl udělat chybu. Hlavní pro nás bylo dostat puk k soupeři do pásma. Během sezony jsem to tolik nevnímal, ale posledních deset zápasů do konce to bylo znát.
Došlo i na nějaké týmové mítinky?
S klukama máme výbornou partu. I po tréninku zajdeme na oběd a scházíme se, vždycky nějaká akce proběhne. Během repre pauzy jsme si vyrazili, to určitě pomohlo.
Dřív měli v kabině hlavní slovo Viktor Hübl a František Lukeš. Vykrystalizovali už po jejich odchodu noví lídři?
Někteří kluci to vzít museli, když vypadly takové dvě velké persony. Ze začátku to ale nebylo nic jednoduchého. Myslím, že postupem času se toho pár kluků ujalo a tým takhle v kabině táhli.
Zapojíte se do něčeho takového v kabině?
Spíš poslouchám, ale když něco vidím, tak se snažím to říct. Spíš jsou tam od toho starší kluci. Já na to úplně nejsem, byla to moje první celá sezona. Radši koukám na starší kluky, kdo co dělá.
Výhledově vás každopádně podobná role čeká, co vy na to?
To chce podle mě každý hráč. (usměje se)
Zpátky k předkolu: věřili jste, že mistrovský Třinec můžete zaskočit? Série skončila 3:0 na zápasy, průběh ale zdaleka tak jednoznačný nebyl.
Jeli jsme k nim s tím, že si chceme domů odvézt aspoň bod. To se nám bohužel nepovedlo, i když ty zápasy byly v podstatě o gól. V prvním jsme je tlačili, a pak jsme dostali takový blbý gól. Řekli jsme si, že druhý zápas musíme zvládnout. Ten došel do prodloužení, kde je to vabank, a spadlo to tam Třinci. To stejné vlastně pak doma, všechno to byly podobné zápasy. Třinec nás asi přetlačil zkušenostmi, tři tituly prostě nejsou náhoda. My jsme play off hráli po delší době, máme docela mladý tým. Podle mě jsme je potrápili a mohli jsme nějaký bod získat. To už teď nikdo neví. Kdybychom vyhráli první zápas v Třinci…
„Kdybychom vyhráli první zápas v Třinci…“
Zůstala ve vás pachuť z druhého utkání, ve kterém několikrát chybovali rozhodčí?
Hned jsme to hodili za hlavu, soustředili jsme se na zápas doma. Chtěli jsme našim fanouškům dopřát vítězství. Zpětně to má člověk před očima: neodpískaný icing nebo další věci… Úplně to asi nechci komentovat. Později nás to mrzelo, ale po zápase jsme to neřešili, aby nás to dál nějak neovlivnilo.
Mluvíte o fanoušcích, jak vnímáte jejich podporu? Litvínov je tím vyhlášený a na konci sezony bylo vidět proč.
Fandí tady parádně, vždycky na zimáku vidím vlajky, chorea, prostě žijí hokejem. Když vyhráváme, tak se stadionem žene mexická vlna. Je super, jak moc si to užívají. I venku nás hodně jezdili podporovat. Když jsme hráli klíčový zápas v Mladé Boleslavi, tak tam byl hostující sektor plný.
Klub začátkem března oznámil, že na vás uplatnil opci. Řešil jste vůbec něco jiného?
Ne. Už v listopadu jsme se domluvili na tom, že klub aktivuje opci. Počítal jsem s tím, že budu v Litvínově, o ničem jiném jsem nepřemýšlel.
Říká se, že potvrdit dobrou sezonu bývá o něco těžší...
Dělám pro to všechno, mám kolem sebe výborný tým lidí. Podle mě jsem připravený předvést daleko víc. Ve své hře vidím chyby, ještě se můžu hodně posunout.
Denis Zeman | Foto: Hynek Haruda, hcvl.cz
Share on Facebook
