Z univerzity až do NHL? Němci Sturm a Michaelis jsou inspirací pro zbytek světa

Nico Sturm | Foto: Markéta Křížová

9. června 19:07

Adam Kodet

V německém týmu na uplynulém světovém šampionátu v Česku působilo hned šest hráčů, kteří mají za sebou povětšinou úspěšnou cestu americkou univerzitní ligou NCAA. V českém týmu byl jediný (Jáchym Kondelík) a české hokejové prostředí této cestě zatím příliš nakloněno není. Následující řádky by se tedy mohly stát návodem či radou pro hráče, kteří univerzitní cestu zvažují, ale třeba jí příliš nevěří nebo se jí bojí.

Třeba útočník Marc Michaelis v univerzitní lize dominoval. V každé sezoně byl zvolen do All-Star teamu, dva roky dělal univerzitnímu týmu z Minnesoty kapitána. A nakonec získal jako nedraftovaný hráč smlouvu ve Vancouveru a před čtyřmi lety si zahrál NHL.

„Hokej jsem si tam užíval, protože jsem měl skvělé spoluhráče, ale také trenéry, kteří z nás dělali nejen dobré hokejisty, ale také dobré lidi celkově. Pomohli nám, abychom se z kluků stali muži. Celkově to byla opravdu neuvěřitelná zkušenost, ze které si beru jen to pozitivní,“ vzpomíná na svá studentská hokejová léta.

Sám přiznal, že si tuto cestu vybral proto, že v 18 letech si ještě nepřipadal dostatečně zdatný, aby hrál dospělý hokej. A univerzitní liga mu nabídla možnost, jak během několika let po všech stránkách tento deficit dohnat. „NCAA je skvělá pro kluky, jako jsem byl já, kteří potřebovali víc času na vlastní vývoj a na to, aby zjistili, jaký hokej vlastně chtějí hrát. Já jsem třeba začínal na křídle, ale během hraní na univerzitě jsem se posunul na centra,“ vypráví rodák z Mannheimu, kam se příští rok vrátí po dvou letech ve Švýcarsku.

„NCAA je skvělá pro kluky, jako jsem byl já, kteří potřebovali víc času na vlastní vývoj a na to, aby zjistili, jaký hokej vlastně chtějí hrát."

„Stal se ze mě kompletní a celoplošný hokejista a když se dívám zpátky, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Dostal jsem šanci fyzicky zesílit a vyvinout se hokejově. A samozřejmě jsem taky získal titul. Nevím, jestli ho někdy použiju, ale je dobré vědět, že mám něco, čemu bych se po hokeji mohl věnovat,“ dodává Michaelis, který studoval v oboru financí.

Marc Michaelis

Marc Michaelis | Foto: nhl.com

Celé čtyři roky hrál bok po boku svého nynějšího spoluhráče z národního týmu Parkera Tuomieho, který jeho slova podpořil. „Pro můj vývoj to bylo strašně důležité. Během univerzitních let se opravdu naučíte, jak na sobě pracovat, jak posilovat a jak se připravovat jako profík. Přijde mi, že v klubu se to nenaučíte, tam tak nějak počítají s tím, že už to každý umí. V létě jsme měli skvělá přípravná období a konkurence v univerzitní lize je obrovská. Pro mě to byla skvělá cesta,“ pochvaluje si útočník, který v létě změní barvy Straubingu za dres Kolína nad Rýnem.

Pro mladé hráče, kteří zvažují, kterou cestou se vydat, navíc přidává další pozitiva zámořské univerzitní ligy. „Na univerzitách jsou obrovské peníze a oni je investují do vybavení, do zázemí. Pro vývoj hráčů je to hrozně přínosné, jsou tam skvělé podmínky a velmi kvalitní trenéři. Navíc se naučíte a přizpůsobíte severoamerickému stylu hokeje, hraje se na úzkých kluzištích. Na druhou stranu tam ale není takový tlak na výsledky jako třeba v CHL. Podle mě je univerzitní cesta naprosto ideální pro hráče, kteří se chtějí vyvíjet a mít šanci třeba i projít do NHL,“ zakončil Parker Tuomie.

„Na univerzitách jsou obrovské peníze a oni je investují do vybavení, do zázemí."

A pokud byste potřebovali na toto tvrzení razítko, dá vám ho Nico Sturm. Borec z Augsburgu, který v 16 letech vůbec nevěřil, že se z něj stane profesionální hokejista. Dva roky hrál americkou juniorku, dostal stipendium a jako vytříbeného defenzivního centra si ho v roce 2022 už z Minnesoty vytáhlo Colorado. Do mašinérie, která drtila konkurenci, zapadl jako ten pověstný chybějící dílek a dotáhl to až ke Stanley Cupu. Pěkný příběh, že?

„Když mi bylo 16 nebo 17, nebyl jsem hokejově dost dobrý, abych šel do kanadské juniorky. Ani si mě nikdo nevybral na draftu. Mým cílem bylo jít do Ameriky a chodit tam do školy. Chtěl jsem získat dobré vzdělání, to byla moje priorita. Ale u toho ještě hrát hokej, protože v Německu mi to docela šlo. A po dokončení univerzity si možná najdu místo ve druhé německé lize, to byl můj původní plán. O NHL nebo ničem podobném jsem vůbec nepřemýšlel,“ vrací se ke svému rozhodnutí opustit domovinu Sturm.

Jak v NAHL, tak následně v NCAA z něj trenéři udělali to, čeho si momentálně cení v jeho aktuálním působišti v San Jose Sharks. A postupně začal věřit, že by se přeci jen mohl hokejem živit. „Pořád pro mě bylo důležité dokončit studium, získat titul. Ale když pak člověka kontaktují zástupci klubů a dostanete pozvánku na svůj první rozvojový kemp v NHL, najednou si uvědomíte, že opravdu existuje i jiná cesta mezi ty nejlepší,“ usmívá se při vzpomínce na vstupenku mezi elitu devětadvacetiletý centr.

A dále přidává svůj pohled na aspekty, které z něj během univerzitních let udělaly hráče připraveného na vstup do NHL. „Za rok odehrajete jen nějakých 45 zápasů a hraje se vždycky jen v pátek a v sobotu. Takže máte spoustu času na sobě pracovat, jak na fyzičce, tak na dovednostech. Hrajete s hráči, kteří jsou o pár let starší, takže se vyvíjíte postupně, ale nakonec vás tahle cesta skvěle připraví na dospělý hokej. Některé univerzity mají vybavení a zázemí srovnatelné s týmy NHL. Dostanete tedy to nejlepší hokejově a taky jedny z nejlepších trenérů na světě. A stačí toho všeho jen správně využít,“ pokračuje Sturm a dodává, že NCAA samozřejmě není jen o hokeji.

„Za rok odehrajete jen nějakých 45 zápasů a hraje se vždycky jen v pátek a v sobotu. Takže máte spoustu času na sobě pracovat, jak na fyzičce, tak na dovednostech."

„Když projdete univerzitou, tak máte jistotu, že jste připravení po všech stránkách. Nejen fyzicky, ale celkově jste dospělejší. Člověk se tam musel naučit starat sám o sebe, musíte mít výsledky ve škole, ale taky se musíte starat o to, co budete jíst, prát si prádlo nebo dostatečně spát. Nemáte tam rodiče, kteří vás vodí za ručičku. A velkou součástí univerzitního života je zábava, party. Patří to k tomu,“ dodává majitel téměř 300 startů v nejlepší lize světa.

Toto tvrzení podepisuje i Marc Michealis. „Kromě toho, co se děje na ledě, si vytvoříte opravdu silná přátelství. Trávíte s kluky čas na zimáku, ale i mimo, protože důležitou součástí univerzitního života jsou samozřejmě party. A vzpomínky, které si během té doby vytvoříte, jsou na celý život. Je to opravdu unikátní zkušenost. Normálně máte v hokeji tým a pak jeho fanoušky. Na univerzitě je to jiné, protože všichni lidi, kteří tam chodí na hokej, jsou z dané školy, a proto se s námi mohli ztotožnit. Je to tedy mnohem hlubší vztah, než mají normálně kluby se svými fanoušky,“ přidává svůj pohled na univerzitní sportovní kulturu ve Státech Michaelis.

„Důležitou součástí univerzitního života jsou samozřejmě party. A vzpomínky, které si během té doby vytvoříte, jsou na celý život."

Nico Sturm se stejně jako Michaelis ve svém oboru věnoval financím, konkrétně finanční informatice a analýze. Sám to pro svůj život označuje jako velmi přínosné. „Studování financí mi umožnilo se mnohem lépe zorientovat. V NHL vyděláváte spoustu peněz a je hromada věcí, jak s nimi naložit. Navíc musíte platit agenta, daně a další věci, každý si z těch peněz chce kousek vzít. A díky studiu vím, co mám kde zaplatit, co se s mými penězi děje a jak s nimi sám mám nejlépe nakládat. Spousta profi sportovců je po kariéře na mizině, protože si myslí, že mají tolik peněz, že můžou rozhazovat. Nezajímá je, co se s jejich financemi děje, protože jich mají hodně. Ale zase jen chvíli. Tohle jsem se během studia naučil, a i kdybych si odnesl jen to, je to skvělé,“ popisuje své poznatky Sturm.

Z výše uvedených řádků se tedy zdá, že univerzitní hokejová cesta má jen samá pozitiva, že? Proč se na ni tedy nevydá více Čechů? „U Čechů podle mě platí, že nemáte moc trpělivosti, což nemusí být jen negativní věc. Ale spousta vašich hráčů chce dosáhnout úspěchu co nejdřív. Člověk, který si vybere univerzitní cestu, musí vědět, že ho to pár let bude stát. A hlavně, že si během nich nic moc nevydělá. Je to trochu o obětování, ale já sám jsem rád, že jsem první zápas v NHL dostal až ve 24 letech jako kompletní hráč, než v 18 jako v podstatě ještě dítě. S Nicem se na nám to oběma povedlo a díky této cestě jsme úspěšní,“ má jasno Marc Michaelis, bývalý útočník Vancouveru Canucks.

„Spousta vašich hráčů chce dosáhnout úspěchu co nejdřív. Člověk, který si vybere univerzitní cestu, musí vědět, že ho to pár let bude stát."

Nico Sturm k tomu přidává ještě jeden prvek, kterého se může spousta Čechů či Slováků zvažujících své další hokejové kroky obávat. „Jedním z faktorů může být určitá jazyková bariéra a chápu, že se kluci trochu bojí. Ale škola je důležitá a větší část mého stipendia byla akademická, ne sportovní. Jasně, každý z kluků je připravený jít mezi profíky v jiném věku. Někteří jsou už v 18 vysocí, silní a dokážou to hned. U mě to takové nebylo,“ doplňuje Sturm.

A když hokej nakonec přeci jen nevyjde? Nevadí, stále máte po absolvování studia a zisku titulu spoustu dalších možností. „Mám hodně kamarádů ze školy, skvělých hokejistů, kteří už hokej dávno nehrají, ale mají skvělou práci. Spousta společností ví, že v hokeji jsme na jednu stranu museli být lídři, ale na tu druhou že je tam potřeba být týmový hráč. A proto je spousta kluků, se kterými jsem chodil do školy a hrál, na vedoucích pozicích ve svých firmách, které nemají s hokejem nic společného. Takové jsou prostě životní cesty, každý z nás nemůže hrát hokej navždy. Jednou to skončí i pro mě a až se to stane, vím, že na to budu připravený a že se mi otevře spousta dalších dveří,“ věří Nico Sturm, kterého patrně čeká dalších několik úspěšných let v NHL. A i kdyby ne, o svou budoucnost se nebojí.

A bát by se o ni neměli ani další hokejisté, kteří uvažují o opuštění hnízda a během mládežnických let by se jim naskytla šance na univerzitní stipendium a studium na jedné z amerických škol. Na příkladu Michealise a Sturma jde totiž vidět, že i tato v Česku a Slovensku zatím nepříliš populární cesta může vést až do NHL. Ostatně podobně kromě Kondelíka stále uvažuje třeba Jakub Sirota, obránce Olomouce, který se letos probojoval i do národního týmu. Nebo jeho nový spoluhráč ze zadních řad, Slovák Marek Korenčík. Oba úspěšní absolventi NCAA. Ale o nich třeba zase někdy jindy.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz