Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
17. října 2021, 11:04
Dominik DubovčiNa ledě vypadá přísně, mimo něj se ale chová hodně přátelsky. Obránce Dennis Robertson navíc působí i vyrovnaně a spokojeně. Aby také ne, jeho Dynamo se drží na špici extraligy a sám Kanaďan k tomu zatím pomohl pěti body a poctivou defenzivní prací. Jednu ze sedmi nových posil Pardubic zdobí i bohatá minulost v AHL nebo NCAA.
obránce, 33 let
Jak si užíváte život v Pardubicích?
Zatím se mi tady moc líbí. Oproti Bolzanu je to však trochu jiné, nemluví tu tolik lidí anglicky. To je pro mě trochu výzva, protože musím častěji sahat po telefonu a používat překladač. Časem se snad naučím i trochu česky. (směje se)
A jak se vám komunikuje se spoluhráči? Umí všichni anglicky?
V kabině je to dost dobré. Trenéři sice používají spíše češtinu, ale trenér brankářů František Brázdil umí anglicky perfektně a všechno nám překládá. Taky většina spoluhráčů umí dobře anglicky, což vnímám jako velkou výhodu a pomoc. Navíc jsou přátelští a v týmu mě přijali bez problémů. Díky nim je pro mě všechno lehčí.
Jednání s vedením Dynama o vašem přestupu začala kdy?
V kontaktu jsme byli už během sezony. V Bolzanu jsme měli silný tým, nakonec jsme hráli finále. Pardubice se o mě nejspíš dozvěděly právě díky tomu. Když pak přišla konkrétní nabídka, rozhodl jsem se, že ji přijmu. Není to o tom, že bych chtěl po Evropě střídat týmy, to ne. Dynamo mě zaujalo ze sportovního hlediska – udělalo se více přestupů, tým má vysoké ambice a také já jsem chtěl udělat krok do lepší ligy. Takže jsem využil příležitosti, která se mi nabídla.
„Není to o tom, že bych chtěl po Evropě střídat týmy, to ne. Dynamo mě zaujalo ze sportovního hlediska."
Jak velkou roli ve vašem rozhodování sehrál druhý pardubický Kanaďan Anthony Camara?
Na konci loňské sezony jsem se ho ptal na detaily, jak se mu tady líbí. Říkal mi, že je to tady hezké a že je tady spokojený. To mi jen potvrdilo můj názor, v tu dobu už jsem byl vesměs rozhodnutý, protože jsem znal kvalitu české soutěže a věděl jsem, že to chci zkusit, že mě to zase obohatí a posune.
Z hlediska toho, co máte v kariéře za sebou, patříte mezi nejvíce zkušené hráče týmu. Jak se v Pardubicích cítíte?
Velmi dobře. Samozřejmě vnímám, že jsem trochu starší a zkušenější než ostatní. Ale na druhou stranu jsem tady taky nejnovější, takže se musím trochu spoléhat na znalosti a rady ostatních kluků, kteří hrají extraligu delší dobu. Vědí, jakým stylem se tu hraje, na co si dát pozor, v čem jsou ostatní týmy silné. Takže se na ně spoléhám a učím se od nich. A cítím se podobně, jako když jsem byl mladý nováček. (směje se)
„Vysoká očekávání bychom mít měli, protože máme kvalitní tým."
Přesto, necítíte se trochu pod tlakem?
Ani ne. Obecně bych řekl, že tlak je na nás všechny, jsou tady vysoká očekávání. Ale myslím si, že to je fér. Vysoká očekávání bychom mít měli, protože máme kvalitní tým. Zároveň to v šatně není o tlaku nebo očekáváních. Prostě poctivě makáme, hrajeme hokej, jak nejlépe umíme. Bavíme se tím a neděláme si zbytečně těžkou hlavu.
S kým jste si v kabině sednul nejvíce?
Nejvíce času trávím s Anthonym, jsme jediní dva Kanaďani v týmu, takže si logicky rozumíme nejvíce. A také jsme spolu rok hráli v Charlotte, už se dobře známe. Co se týče ostatních kluků, hodně z nich dříve hrálo v Americe, díky čemuž se dokážeme navzájem chápat a vycházet spolu. Máme se o čem bavit, podobné zkušenosti vás více propojí. A třeba Adam Musil vyrůstal v Britské Kolumbii, stejně jako já. Máme dost věcí společných, hráli jsme proti sobě v AHL… V kabině se opravdu cítím velmi dobře.
Znal jste z dřívějšího působení i Jakuba Nakládala?
Vím, že působil v organizaci Caroliny, ale neznali jsme se. Kuba tam nebyl příliš dlouho, delší dobu strávil v Calgary. Byli jsme spolu na tréninkovém kempu, nicméně víc jsme se seznámit nestihli, protože on se o Vánocích vrátil do Evropy. Tehdy to v Carolině moc nefungovalo. Ale s Kubou jsme se o tomhle bavili, samozřejmě tam máme několik společných přátel, což je vždycky zajímavé.
I ze současného týmu Caroliny?
V Charlotte jsem hrál třeba s Martinem Nečasem, když měl nováčkovskou sezonu. Byl opravdu dobrý, pracoval na sobě, navíc je to skvělý kluk. Jinak ano, znám v podstatě všechny hokejisty, co se do Caroliny dostali přes AHL, kamarádím se se spoustou z nich. Co se týče Martyho, tak zrovna s ním už v kontaktu nejsem, ale rozhodně sleduju jeho výkony. Má před sebou ještě dlouhou a úspěšnou kariéru.
„Tlak je na nás všechny, jsou tady vysoká očekávání. Ale myslím si, že to je fér."
Myslíte, že je v šatně Pardubic hodně přítomná severoamerická mentalita?
Řekl bych, že kabina je hodně česká. Na druhou stranu spousta věcí je stejných nebo podobných jako v Severní Americe. Možná styl tréninku je trochu jiný, ale pracovitost a čas strávený na ledě jsou stejné. Víte, ani tolik nezáleží na tom, odkud pocházíte. Všichni hokejisté mají hodně společného, jsme ze stejného těsta. Ale působení v Dynamu je pro mě jakožto Kanaďana skvělá zkušenost.
V Evropě jste navíc hrál už dříve. Zvyknul jste si během dvou let v Bolzanu na evropský styl?
Samozřejmě. Nicméně každá země a soutěž má svůj vlastní styl. Český styl hokeje je hodně odlišný od ICEHL (dřívější EBEL – pozn. red.). Extraliga je lepší, rychlejší, hrají zde zkušenější hokejisté. To všechno má vliv. Ale líbí se mi to, přesně tohle jsem od angažmá v Pardubicích očekával. A jsem moc rád, že jsem v tak dobrém týmu. Díky výhrám se cítím daleko lépe.
Ani široké hřiště pro vás není problém?
To je v pohodě. Navíc aréna je super a fanoušci jsou úžasní – to je jedna z věcí, které na Evropě miluju. V Americe a Kanadě jsou taky blázniví fanoušci, ale tady je to jiný level. Chorály, zpívání, emoce… Pardubické fanoušky si moc užívám a rád bych jim vzkázal, že jsou perfektní.
Ve třinácti zápasech jste si zatím připsal pět asistencí. Sledujete své osobní statistiky?
Abych řekl pravdu, tak nijak speciálně ne. Svoji hru hodnotím podle jiných faktorů. Je sice vždycky příjemné zapsat se mezi střelce, a moc se těším na moment, až se mi to povede a vstřelím gól v enteria areně před všemi fanoušky. Ale jinak mi na bodech příliš nezáleží, jsou pro mě důležité jiné věci – svůj osobní úspěch chci postavit na úspěchu týmovém.
„Fanoušci jsou úžasní – to je jedna z věcí, které na Evropě miluju."
Produktivní ale jste, v AHL jste bodoval v každém třetím zápase, v Bolzanu v každém druhém.
Popsal bych se spíše jako všestranný obránce. Nehodnotím se podle bodů, soustředím se na detaily své hry. A když se mi daří, tak je právě tahle poctivá práce to, na co jsem nejvíce pyšný. Ať už je to v ofenzivě, nebo defenzivě. Pokud se to pak projeví na bodech – jako v minulých letech, kdy mi k tomu hodně pomohli i skvělí spoluhráči – tak budu jedině šťastný. Ale nejvíce toužím po týmovém úspěchu.
Ten se vám zatím povedl jen v AHL, když jste s farmou Caroliny vyhrál Calder Cup. Ještě předtím jste však působil v univerzitní NCAA. Jak vás tahle zkušenost obohatila?
Univerzita byla skvělá. Doporučil bych ji každému, klidně i lidem z Česka. Dala mi možnost vyrůst, dospět a získat nové příležitosti. A to jak z hokejového, tak životního hlediska. Poznal jsem, jaké to je žít sám, být závislý jen na sobě. Každý jednou musí najít svoji cestu, a já jsem si právě na univerzitě naplno ujasnil, čeho chci v životě dosáhnout. Takže si myslím, že to pro mě bylo hodně důležité období. A moc jsem si ho užil.
Studoval jste na prestižní Brownově univerzitě, plánujete získané znalosti a dovednosti uplatnit po sportovní kariéře?
Strávil jsem na univerzitě čtyři roky, studoval jsem obor byznys a ekonomika. S takovým titulem máte široký záběr, rozhodně mi to otevírá zajímavé možnosti. Lidi, kteří se mnou studovali, teď pracují ve Facebooku nebo Googlu, jiní zase v bankách nebo finančnictví. Ale nevím, co mi budoucnost přinese. Tahle otázka bude aktuální až po kariéře, teď se soustředím na hraní hokeje.
„Strávil jsem na univerzitě čtyři roky, studoval jsem obor byznys a ekonomika."
V AHL jste po škole strávil hned pět sezon. A všechny z nich v jednom týmu. To není úplně typické, ne?
Je pravda, že hráči v AHL mění týmy docela často. V Charlotte třeba za těch pět let zůstali kromě mě jen další tři kluci. Hodně hokejistů to totiž vnímá tak, že se buď dostanou nahoru do NHL, a nebo jdou jinam. Ale také najdete nějaké stálice, třeba Zach Boychuk hrál za Checkers šest let.
Jak tedy zpětně hodnotíte vaše AHL sezony?
Zajímavé je už jen to, jak jsem se tam dostal. Před deseti lety mě totiž draftovalo Toronto, ale vyměnilo mě ještě když jsem hrál na univerzitě. Charlotte je ale určitě jedno z nejlepších míst, kde můžete hrát AHL. Svůj čas tam jsem si opravdu užíval. Tým byl velmi dobře veden, měli jsme dobré trenéry, realizační tým se příliš neměnil. A příjemní byli i majitelé.
Proč jste se tedy poté rozhodl pro angažmá v Bolzanu?
Vždycky jsem si chtěl zkusit hrát v Evropě. Myslím, že je to výjimečná příležitost jak v rámci hokeje, tak i v rámci cestování a poznávání jiných kultur. Nemyslím si, že je hodně jiných prací, při kterých můžete cestovat a taky poznávat nové lidi. AHL je navíc hodně mladá soutěž, není v ní moc starších hráčů. Je tam dokonce pravidlo, že do zápasu může nastoupit jen šest hráčů, kteří odehráli přes 260 utkání v profesionální soutěži. Tohle číslo už bych letos přesáhl, takže bych se mohl stát nepotřebným.
„Doufám, že využiju volný čas a budu moct prozkoumat Česko."
Navíc je to hodně náročná soutěž, hlavně co se týče cestování, ne?
Ano, cestování je složité. V Evropě je to o dost jednodušší, protože každý výjezd na zápas je pouze jednodenní. V Americe jsou větší vzdálenosti, létali jsme letadlem po celé zemi a přespávali v hotelech. Navíc se tam hraje více zápasů, skoro osmdesát. V tomto směru je to tady pohodovější.
Všiml jsem si ale, že na WhatsAppu máte fotku z Alp. Máte rád cestování za přírodou a památkami?
Jasně, doufám, že využiju volný čas a budu moct prozkoumat Česko. Snad se mi pak po sezoně podaří užít si i jinou evropskou zemi, s mojí snoubenkou se určitě někam podíváme. Třeba konkrétně v Bolzanu bylo nádherně, moc se mi tam líbilo žít.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz