Vondráček se zamiloval do Francie. Jinam mě to už neláká, říká

10. října 2014, 9:57

Pavel Kuba

• Time out
• Za hranicemi

(Od našeho spolupracovníka ve Francii) V České republice toho zažil hodně. Hokejově vyrostl na Spartě, extraligu si zahrál v Holešovicích a na Kometě, delší dobu působil v prvoligovém Hradci Králové či Havlíčkově Brodě. Osud ho však nakonec odvlál do zahraničí. Jeho první venkovní štací se stal francouzský Gap, malé městečko na podhůří Alp hrající nejvyšší tamní soutěž Ligue Magnus.

První sezona v zemi galského kohouta se útočníkovi s výrazně blonďatou kšticí povedla, s průměrem přesně bod na zápas úspěšně dotáhl svůj tým do vyřazovacích bojů. V letošním ročníku se však Roman Vondráček společně s celým týmem trápí a nemůže najít tu správnou herní pohodu z loňské sezony.

Jak se tak vlastně stane, že se český hokejista dostane do Francie?
Měl jsem problémy v české první lize. Kvůli tabulkám bylo prakticky nemožné jít do jiného klubu, naštěstí se mi naskytla možnost jít hrát do zahraničí. Dostal jsem nabídku z nejvyšší francouzské ligy, což je momentálně velmi kvalitní soutěž.

V Gapu jste letos načal svoji druhou sezonu. Byl odchod do zahraničí tedy dobrou volbou?
Rozhodně. Byla to ta nejlepší varianta, kterou jsem si mohl vybrat. Navíc jsem si zkusil jiný život. V Česku to poslední roky bylo jedno velké trápení, byl jsem ze zápasů otrávený, nevzpomíná se mi na to dobře. Když jsem však loni přišel do Gapu, týmu se začalo dařit, najednou mě zase hokej začal bavit jako dříve. K tomu Gap je velmi pěkné město, na zápasy chodí vždy plný stadion. Jsem zde naprosto spokojen.

Celou svoji kariéru jste strávil v České republice, angažmá v Gapu je vlastně vaše první zahraniční zkušenost. Byly začátky ve Francii obtížné?
Žádná legrace to rozhodně nebyla. Trvalo strašně dlouho, než se vyřešily všechny záležitosti ohledně mé smlouvy, do Gapu jsem proto přijel až v listopadu. V té době se týmu nedařilo, v soutěži byl poslední. Pak se to naštěstí celé zlomilo, začalo se vyhrávat a my jsme šli do předkola, kde jsme vyřadili favorita z Grenoblu. O kolo dál jsme pak vypadli s Angers. Byla to ovšem nakonec skvělá sezóna, i když začátek byl kvůli neznámému prostředí složitý. Ale to je asi normální.

Navíc velkým problémem mohl být na začátku i jazyk. Předpokládám, že francouzsky jste v tu dobu neuměl.
Neuměl, ani teď ještě neumím. Jsem tu sice druhý rok, chodím na nějaké kurzy, ale zatím je to boj. Francouzština je složitý jazyk, rozumím asi tolik, co Kanaďan, který přijede poprvé do Čech. Na začátku mi neznalost jazyka situaci rozhodně neulehčovala. Navíc já neuměl v té době pořádně ani anglicky. Hodně mi musel pomáhat Slovák, co zrovna hrál v Gapu, naštěstí jsem bydlel se Švédem, tak jsem se naučil lépe anglicky. Teď už je to lepší.

V kabině se tak musí mluvit hlavně anglicky, nepletu se?
Je to tak. Navíc tenhle rok uvolnili počet pro hráče z Kanady a Ameriky, do soutěže jich přišlo mnoho, což celou ligu po herní stránce výrazně zvedlo. Hráči ze zámoří jsou zastoupeni ve všech týmech, všude tak převažuje angličtina.

Říkáte, že se úroveň francouzské soutěže zvedla. Mohl byste ji přirovnat k nějaké v Česku známější lize?
To se strašně těžko přirovnává. Mnoho týmů tady má kanadského trenéra, v jejich zápasech se hodně bruslí, je to hlavně o fyzičce. Pak jsou ale týmy jako Epinal či Chamonix, které se více zaměřují na přesilové hry. I výsledky tady bývají velmi divoké. Tým může vyhrát 6:1, 9:2 a pak dostat osm gólů.

V týmu Gapu jste se potkal s Čechem Radimem Valcharem, hrajete spolu dokonce ve druhé formaci. Je to pro vás velká výhoda?
Rozumíme si. Navíc by měl brzy přijít další Čech, ještě se ovšem vyřizují záležitosti kolem jeho smlouvy. Tak to bude snad ještě lepší. Mnoho Čechů ovšem ve francouzské soutěži nepůsobí, je pro ně velmi obtížné se sem dostat. Francouzi mají na cizince kvóty a raději do týmu vezmou Kanaďana než Čecha. Lépe se jim s nimi pracuje, navíc je zde hodně hráčů z Québecu, kteří hovoří stejným jazykem. Často ti hráči mají z části francouzské občanství a zapadají tak do kvót pro francouzské hráče.

O jakých kvótách mluvíte?
Každý tým musí mít na soupisce alespoň deset Francouzů. Tak se taky většinou pozná bohatší tým od toho chudšího. Bohatší týmy mají pod sebou ty nejlepší Francouze, ale postaví je jen do třetí, čtvrté lajny. Ty první dvě obstarají Kanaďané a ostatní cizinci. Celý tým to neskutečně posílí, má totiž čtyři velmi kvalitní formace.

Jak jste spokojen se svými osobními výkony ve Francii? Fanoušci Gapu si vás po příchodu velmi oblíbili, prý jste vytáhl jejich tým z herní mizérie. Letos to ale zatím nejde, jak by si všichni přáli.
Letos přišel nový trenér (Luciano Basile, který v loňské sezóně dotáhl Briançon k titulu – pozn. aut.) a je trochu horká hlava. Změnili jsme s ním herní systém, máme tři vyrovnanější pětky než loni, zatím to ale celé neklepe, jak bychom si všichni přáli. Z toho pak vyplývá, že ani mně se nedaří tolik, jak v loňském roce.

Zatím jsme mluvili jen o samých pozitivech, které vám angažmá ve Francii přineslo. Našel byste však i nějaké momenty, které vás nepříjemně zaskočily?
Těch moc není. Možná jen, že ve Francii se většinou nedělá dopolední rozbruslení. Ze začátku mi to hodně chybělo, ale nakonec jsem si zvykl. Pak mě tu ještě mile překvapilo, že Francouzi oproti Čechům vůbec nešetří na výstroji, i když to musí stát hromadu peněz. Negativa se mi hledají těžce.

Nevadí vám ani dlouhé cestování? Přeci jenom je Francie po Rusku druhým nejrozlehlejším státem Evropy.
Zvyknete si. Na zápasy cestujeme autobusem s lůžkovou úpravou. Každý si tak vezme svoji matraci, lehne si a pustí si notebook nebo hudbu. Cesta rychle utíká. Nejdále to máme do Brestu, asi sedmnáct hodin, tam ale prý letos poletíme letadlem. Normálně ale vyjedeme večer, přijedeme ke stadionu ráno a jdeme rovnou na snídani. Den strávíme na hotelu a pak jdeme na zápas. Fungujete to.

Sledujete takhle ještě na dálku dění v českém hokeji?
Samozřejmě se zajímám o to, co se děje doma. Občas se podívám na výsledky klubů, ve kterých jsem dříve působil. Vím, že se začátek sezóny nevyvedl Zlínu a Kometě. Ale do nějakých větších detailů to už nesleduji. Primárně mě totiž zajímá současný klub, musím se hlavně soustředit na své výkony.

Jaké jsou vaše plány do budoucnosti? Rád byste zůstal ve Francii natrvalo?
Do Čech se mi příliš už vracet nechce. Extraliga je pro mě passé, do nižších soutěží mě to nijak neláká. Francie se mi zalíbila. V Gapu bydlím s přítelkyní v pěkném bytě, kousek je jezero, na kterém se dá surfovat. Jelikož je Gap malé městečko na okraji Alp, stačí mi sednout do auta a za dvacet minut jsem na sjezdovce. Je tu nádherně. A kdybych náhodou nemohl být dále v Gapu nebo v jiném klubu v Ligue Magnus, klidně bych šel i do nižší francouzské soutěže.

FOTO: Tibashoult / lesducsdangers.fr

Share on Facebook Share on Twitter

• Time out
• Za hranicemi