Velikán jménem Hossa. Kudy vedl jeho skvostný marš do Síně slávy
Foto: nhl.cz
Už mám v sobě lahev vína, tady na Slovensku je jedna hodina po půlnoci a vůbec netuším, jak dlouho bude takhle konference trvat. Nezbývá mi než si držet palce. Marián Hossa při nočním videohovoru o čerstvém uvedení do Síně slávy zámořské novináře dokonale odzbrojil. Stejně precizně si dlouhá léta počínal proti soupeřům v NHL.
Dopředu můžeš, dozadu musíš.
Kdo někdy hrál hokej, slyšel tuhle hlášku snad tisíckrát. Dala by se zkrátit na tři slova: Hraj jako Hossa.
Trenčínský rodák už v mládí vynikal na obou koncích kluziště a po svém vstupu do NHL tím rychle upoutal pozornost (nejen) ottawských trenérů. Mnozí se možná soustředili jen na bravurní přihrávky a krásné trefy výtečného bruslaře, "modří" už věděli.
A čím byl Hossa starší, tím více připomínal ideál hokejového univerzála. Nebezpečný v útoku, zodpovědný v defenzívě. "Sledovat jeho hru bez puku bylo jako koukat na ferrari," smekl před ním Kris Versteeg. Kdysi se setkali v Chicagu, kde se Hossa radoval ze tří Stanley Cupů.
S gratulací k uvedení do Hockey Hall of Fame přispěchali i další kumpáni z kabiny Blackhawks, třeba Andrew Shaw a Patrick Kane. Oba vypichovali osobnost jednačtyřicetiletého Slováka. Váží si ho jako spoluhráče i člověka. I díky svým charakterovým kvalitám je Hossa skutečným velikánem NHL a jedním z mála, kdo se do elitní společnosti dostali hned na první pokus.
Přitom dlouho se zdálo, že pokračovatel hokejového rodu je snad prokletý. Euforii z vyhraného Memorial Cupu mu coby juniorovi překazilo zranění kolena v rozhodujícím mači.
Další radost z titulů mu pak unikala jako nedostižná chiméra. Se Slovenskem zůstával na mezinárodním poli bez medailí, v NHL zprvu ve vyřazovacích bojích střelecky tápal a posléze byl dvakrát za sebou ve finále Stanleyova poháru na straně poražených. "Ty prohry člověka posilní," řekl v noci během zmíněné videokonference. Napotřetí už naleštěnou trofej dobyl.
"Trojka je pro mě čarovná," míní Hossa. A krom prstenů pro šampiona NHL odkazuje také na fakt, že je třetím Slovákem v Síni slávy. Nehlásí se jen k Peteru Šťastnému, ale také ke Stanu Mikitovi. Rodákovi ze Sokolčí, který ovšem prožil většinu života v Kanadě.
Hossovu kariéru lze popisovat mnoha způsoby. Někdo si libuje v číslech, kuriozitách a rekordech. Právě pro fanoušky takového ražení je určen následující přehled:
- Hossa je jediným hráčem v dějinách zámořské soutěže, jemuž se povedlo postoupit třikrát za sebou do finále Stanley Cupu a zároveň hrát pokaždé za jiný klub
- Hossa je jedním z šesti hokejistů NHL, kteří odehráli alespoň 15 sezon s 20 góly a osm ročníků play off s 10 body (dalšími jsou Gretzky, Jágr, Messier, Hull a Yzerman)
- Hossa měl v 17 ze svých 18 sezon v slavné lize kladné hodnocení účasti na ledě, lépe si nevedl od roku 1967 žádný útočník a z beků jen Stevens, MacInnis, Robinson a Lidström
Sluší se vypíchnout také to, že jednou dosáhl na stobodovou hranici (za Atlantu) a třikrát dal 40 a více gólů. Obojí jsou známky opravdové světové extratřídy. Celkový účet Hossy v NHL je 1134 bodů v 1309 zápasech. A byť figuruje pod platovým stropem arizonských Kojotů, je jisté, že už takový zůstane.
Hossu z profesionálního hokeje vyhnala alergická reakce na vlastní pot. Nemohl kvůli tomu už dál oblékat výstroj a zápolit mezi mantinely. Roky tlumil alergii léky, před třemi lety se ale na radu lékařů rozhodl, že dál už své tělo zatěžovat medikamenty nebude.
Z NHL odešel bez fanfár, ale jeho odkaz žije dál. Do srdcí spoluhráčů i fanoušků se zapsal nejen jako fenomenální hráč, ale také jako skvělý člověk. Opravdová persona. O čerstvém uvedení do Síně slávy mluví s pokorou a jako o ohromné poctě. Bez debat si ji zasloužil. Gratulujeme.
