Trutnovský Fedulov: Na novou roli se těším. Zahrál si i pod Bykovem

Foto: FB: Pavel Fedulov

Rus Pavel Fedulov v jednatřiceti letech ukončil hráčskou kariéru a v Trutnově se přesunul na zadní lavičku střídačky, stal se z něho totiž asistent trenéra. Jak se vlastně dostal do Česka? Chce tu zůstat? Nejen o tom se rozpovídal v našem rozhovoru.

Pavel Fedulov

útočník, 36 let

2. liga – Sever 2019-2020

Z 40

G 7

A 16

B 23

Proč jste ukončil kariéru? Ve 31 letech jste rozhodně za zenitem nebyl.
Každý aktivní hokejista přemýšlí, co bude dělat po kariéře. Já se chci věnovat trénování. Když to dopadlo tak, že po schůzce s vedením klubu jsem dostal nabídku dělat asistenta u A-týmu, tak jsem si uvědomil, že pokud začnu trénovat už v jednatřiceti letech, tak mám víc prostoru se posunout dále.

Těšíte se na novou roli? Zatím jste působil u mládeže, bude to jistě velký skok.
Určitě. Už jsme začali letní přípravu. Samozřejmě všechny hráče znám, takže si myslím, že to bude pro mě jednodušší. Na druhou stranu jsme spolu hráli, teď budu stát za nimi na střídačce, což možná nebude úplně ideální.

A trénování mládeže?
U ní chci pokračovat. Měl bych to stíhat, sice ještě nevím, jak se situace vyvine, ale rozhodně bych chtěl u ní zůstat. Začínal jsem s klukama od úplných začátků, nebylo by tedy z mé strany správné, abych je v tom nechal.

Jaké máte vlastně plány do budoucna?
S rodinou jsme v Trutnově spokojení, už tu bydlíme pět let. Je to pěkné město, nikam se zatím stěhovat nechceme.

Na jaký moment hráčské kariéry nejraději vzpomínáte?
Když jsem měl možnost si zahrát jako mladý kluk za áčko CSKA Moskva, a to rovnou pod vedením Vjačeslava Bykova. Poté nejspíš bronz za Penzu ve VHL a stříbro za Novokuzněck v MHL.

Foto: hctrutnov.cz

Jak jste se vůbec dostal do Česka?
Docela náhodou. V pětadvaceti jsem měl dvě vážná zranění kolen. A moc to nevypadalo na to, že bych mohl pokračovat ve druhé nejvyšší ruské soutěži. Manželka očekávala druhé dítě, někam daleko se mi nechtělo. Rozhodl jsem se, že jestli budu pokračovat, tak zkusím Evropu. Následně jsem se díky několika náhodám ocitl v Trutnově. (směje se)

Nebál jste se? Cizí země, cizí prostředí a dvě malé děti...
Samozřejmě jsem nějaký strach měl. My jsme byli zvyklí stěhovat se, nebáli jsme tedy poznávat něco nového. Je pravda, že z ciziny jsme respekt měli, hlavně jazyk a další věci. Všechno se rozjelo, moc mi pomohl přístup spoluhráčů a vedení klubu. Po chvíli jsme se začali cítit jako doma.

Nechybí vám tedy trochu to cestování? Nebo jste rád, že jste se konečně usadil?
Dříve mi to chybělo. Teď už se to ale změnilo. Jsem sice hrozně rád za všechny zkušenosti, nicméně každý člověk by rád jednou našel místo, kde by se mu líbilo. Doufám, že my jsme ho našli.

Vracíte se do Ruska?
Určitě! Hlavně za rodinou. V Rusku mám dost kontaktů, organizuju tam tedy různé akce pro trutnovskou mládež. Nyní plánujeme, že poletíme na Treťjak Cup, tak doufám, že to dobře dopadne.

Jak si děti takové výlety užívají?
Jsou z nich nadšené. Všechny mi říkají, že to pro ně bude zážitek na celý život. Podívaly se třeba na Rudé náměstí.

Vaše děti hrají hokej?
Mám dvě dcery, které dělají moderní gymnastiku. Oddíl tu vede moje žena.

Chodíte fandit?
Ano. Je to pro mě krásný sport. Navíc, když se na to člověk nedívá jako trenér, ale jako fanoušek, tak to prožívá úplně jinak.

Jaký jste typ fanouška?
Vypadá to, že jsem klidný, ale hodně to prožívám v sobě. (směje se)

Jste takový i v hokeji?
No... Tam to prožívám trochu jinak. Teď už jsem se uklidnil, dřív jsem ale své emoce dával hodně najevo. S věkem to přešlo.

Pomohlo vám k tomu i fakt, že pracujete s mládeží?
Je to možné. Člověk se na to musí dívat jako trenér, nejspíše mě to i samotného ovlivnilo na ledě jako hráče.

Foto: Petr Čepek, hokejnp.cz

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• HC Trutnov