Tejko ve 2. lize zářil. Hodně mi pomohl Vinny Prospal, děkuje
Foto: Patrik Krejčí
Jednadvacetiletý útočník českobudějovického David Servisu Miroslav Tejko zažil průlomovou sezonu. Celkově nasbíral 44 kanadských bodů, díky čemuž se katapultoval mezi největší opory svého týmu.
Z osobního pohledu jste určitě spokojený, že?
Velká spokojenost. Nebudu ale lhát, každý zápas jsem promarnil tolik šancí, že těch bodů mohlo být daleko víc, a tím jsem mohl přispět našemu týmu ještě líp. Každý zápas se dostávám do mnoha šancí, které je třeba využívat. Měli jsme skvělý tým a skvělou partu. Bez toho by to takhle dobré určitě nebylo.
Zkusme vaši formu rozvést. Čemu takový pokrok přičítáte? Loni jste si zapsal jen čtyři body...
Loňská sezona byla prostě od začátku špatná. Poslední rok v juniorech jsem odehrál jen pár utkání, zlomil jsem si klíční kost a po návratu do hry se mi zranění vrátilo. Bylo to opravdu psychicky náročné, měl jsem pořád v hlavě, jestli má cenu se znovu připravovat, když to přijde znovu a je vše pryč. Zrovna v nejhorší čas, kdy se mi v juniorech dařilo, při přechodu do dospělého hokeje. Zasáhlo mi to do přípravy, vůbec jsem nevěděl, jak to bude dál, jestli o mě vůbec bude mít někdo zájem. V tu chvíli mi pomohl David Oulík, který mě oslovil s univerzitním hokejem. Řekl mi, že mi dá hodně prostoru, a tak jsem šel. Byl to úplný opak proti druhé lize. Tam jsem dostával prostoru málo. Prostě se mi nedařilo jak herně, tak ani bodově. Za to v Univerzitní lize se mi dařilo celkem dost. Byl jsem nejproduktivnější Čech té soutěže. Nakonec to bylo jediné pozitivum loňské sezony.
Zato letos...
Letošní sezona začala úplně jinak. Měl jsem výbornou přípravu od kondičního trenéra Tomáše Cibulky, ze které jsem těžil celý rok. Vyšel mi začátek a pak jsem cítil, že to letos může být dobré. Pak už to přicházelo tak nějak samo. A hokejem jsem se mohl bavit a naplno užívat. Měl jsem skvělé spoluhráče, kteří mě podporovali v tom, abych těch gólů dával co nejvíc. Hlavně můj spolusedící v kabině Kuba Marek, ten mi pomáhal nejvíc.
„Loňská sezona byla špatná. Zlomil jsem si klíční kost a po návratu do hry se mi zranění vrátilo. Bylo to psychicky náročné."
Máte za sebou teprve druhou kompletní sezonu v dospělém hokeji. Dá se říct, že už jste si na přechod z juniorky zvykl?
Ano, řekl bych, že zvykl. Už vím, co od dospělých hráčů čekat. Daleko víc u toho přemýšlejí, není to jen hokej sem a tam. A já se v něm svojí hrou snad našel.
Většinu letní přípravy s vámi letos absolvoval také Václav Prospal. Může váš progres souviset i s tímto faktem?
Vinny mi pomohl hodně. Před sezonou mi poradil, ať v David Servisu zůstanu, že to bude dobré. Seděl vedle mě v kabině. Dostal jsem od něj plno cenných rad a zkušeností, jsem mu za to moc vděčný. Když jsem měl problém, vždy se mi snažil pomoct. Jak na tréninku, tak při zápasech. Ale nejvíc pro mě bylo to, když jsem viděl, jak k hokeji přistupuje. Každá střela, každé cvičení a každé střídání. Všechno vždy na 100 %. Neskutečné, ale tak by to mělo být! Snažil jsem se toho od něj pobrat co nejvíce.
Václav Prospal nakonec naskočil i do několika utkání. Jak na vás na ledě působil?
Každý trénink i každé utkání si vyloženě užíval. Prožíval to, bylo na něm vidět, jak moc chce vyhrávat a dávat góly. Opravdový profesionál. Velký přínos měl i na lavičce, kdy každého povzbuzoval do dalšího střídání, aby z něj dostal to nejlepší. Mě to vždy moc pomáhalo.
„Václav Prospal je velký profesionál. Bylo na něm vidět, jak moc chce vyhrávat. Do všeho dával sto procent."
Říkal jste, že vám hodně pomáhal i v kabině. Máte nějakou zajímavost v tomto ohledu?
Měl jednu specialitu. Jakmile vstoupil vždy do kabiny, tak přišel vždy hlasitý pozdrav, který chtěl po všech hráčích. Já se několikrát kvůli tomu vracel za dveře zpátky. (směje se) Jinak v kabině výborný, samý fórek, samá sranda. Přišel na led a přepnul do režimu „hokej“ a sranda skončila. Prostě profík, jak má být.
Foto: Patrik Krejčí
Vykáte si?
Já Vinnymu tykám, bydlíme v jednom městě a známe se déle.
Zpět k vám. Byl jste druhým nejproduktivnějším hráčem svého týmu. Cítíte díky tomu určitý posun v hierarchii mezi spoluhráči?
Měli jsme super partu. Hráčů, kteří hráli jen v David Servisu, moc nebylo. Měli jsme v týmu mnoho velkých osobností jako Tomáš Vak, Vláďa Sičák nebo už zmíněný Vinny Prospal. Tihle hráči dávali nám mladším hráčům potřebné rady a zkušenosti. Nejen rady a zkušenosti, ale samozřejmě bavili celou kabinu. Jinak se v kabině rozdíly nedělaly. Hierarchie se tedy v kabině neobjevovala žádná. Měli jsme v šatně vždy jen pohodovou atmosféru.
„Když jsme byli v kompletní sestavě, tak jsme mohli hrát s každým. Bohužel byly zápasy, kdy jsme dohromady nedali ani tři lajny."
Pociťoval jste vzhledem ke svým výkonům tlak?
Tlak jsem určitě nepociťoval, na ledě jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Dostal jsem na ledě hodně prostoru a trenéři mě nechali hrát v klidu.
David Servis je tak trochu nenápadný druholigový tým. Jaké je vlastně tamější zázemí?
David Servis patří podnikateli panu Davidovi, který má i stejnojmennou firmu. Dělá toho pro nás co nejvíc, hokej už podporuje hodně dlouho, dříve Motor a poté si založil vlastní klub. Hrajeme na malém stadionu v Českých Budějovicích v Pouzar Aréně. Podmínky máme na 2. ligu solidní. Za to mu patří velké díky.
Na Hokej.cz jsme v hodnocení vaší sezony napsali, že jste nezklamali, ale ani nenadchli. Souhlasíte?
Tak v tomhle máte pravdu. Myslím si, že jsme měli na to, abychom po základní části měli bodů daleko víc. Plno zápasů jsme si prohráli sami svými chybami, na další jsme měli problém poskládat sotva tři lajny, někdy ani to ne. Což proti týmům, jako jsou například Příbram, Tábor nebo Kolín, tak proti nim bylo obtížné hrát. Zase na druhou stranu tyhle týmy měly ambice soutěž vyhrát, měly podle toho přizpůsobené tréninkové jednotky. Další věc je, že když jsme se opravdu sešli v plné sestavě, uměli jsme hrát s každým. To ukázal třeba druhý zápas play off s Příbramí. Byli jsme čtyři lajny a na ledě to bylo znát. Takže s vaším hodnocením plně souhlasím. Sestava hrála v naší hře důležitý faktor.
Vy sám jste byl za váš tým na hokej.cz zvolen hráčem sezony.
Takové ocenění potěší každého. Udělalo mi to velkou radost. Samozřejmě bych rád poděkoval všem, co se o to zasloužili. Od rodiny, přítelkyně až po spoluhráče a trenéry s vedením. Velkou zásluhu na tom má kondiční trenér Motoru Tomáš Cibulka, který mě na sezonu připravil po fyzické stránce.
Foto: Patrik Krejčí
Jste typ hráče, který si pečlivě zapisuje své statistiky, nebo tohle neřešíte?
Moje hra se zakládá na tom, že bych body dělat měl. Mám vždy radost, když vyhrajeme, to je přeci nejdůležitější. To, že k vítězství přidám nějaký osobní bod, je třešnička na dortu. Navíc mi babička shromažďuje veškeré výstřižky z novin a úspěchy. Takže vím, že tím radost udělám i jí.
„Největší radost mám, když vyhrajeme jako tým. Babička mi každopádě shromažďuje veškeré výstřižky z novin a úspěchy."
Jak byste popsal styl své hry?
Moje hra se zakládá na hře s kotoučem. Pokud dostanu na ledě hodně prostoru, jsem schopný ho využít. Na puku si hodně věřím a řekl bych, že jsem s ním i dostatečně silný v soubojích. Mojí největší předností je hra v útočném pásmu. Dokážu si najít místo na zakončení a stejně tak vytvořit šanci pro spoluhráče.
Věříte, že vám letošní sezona pomůže získat lukrativnější angažmá?
Samozřejmě by to byla krásná odměna za sezonu. Byl by to splněný sen si zahrát „velký“ hokej. Jen v této době bude obtížnější sehnat takové angažmá. To nemění nic na tom, že proto udělám všechno. Uvidíme, jak to dopadne...
„Chtěl bych si zahrát velký hokej. Udělám pro to maximum."
Sám už jste zmiňoval, že jste letos nastupoval i v UULH. Co na tento projekt říkáte?
Projekt ULLH je určitě povedený projekt, který je pod záštitou Českého svazu ledního hokeje. Mají velmi dobře propracovaný marketing, což je v téhle době jedna z nejdůležitějších věcí, jak může projekt uspět a mít takový ohlas po první sezoně. Všechny týmy mají velkou podporu od svých škol. To je velké plus k vytvoření kvalitního zázemí, které v Black Dogs určitě je. Řekl bych, že nadstandardní v této lize.
Říkáte, že všechny týmy mají velkou podporu od svých škol. Platí to i o fanynkách? Vybavuje se mi Amerika, kde jsou středoškolské a vysokoškolské týmy hodně populární…
Amerika je v tomhle trochu jinde. Jsme přeci jenom technická škola, moc holek tam člověk nepotká. Ale fanoušci i fanynky v průběhu sezony přibývali. A o tom ten hokej je.
„UULH je výborný projekt s velmi dobře propracovaným marketingem. Hokej je tam hodně rychlý. Připomíná mi juniorské soutěže."
Co vlastně studujete?
Studuju vysokou školu, ale abych se přiznal, tak žádná sláva z mé strany to tedy není… Je to technický obor Technologie řízení dopravy. A nebyla to pro mě asi úplně nejlepší volba. (usmívá se)
Zpět k hokeji. Dá se nějak porovnat 2. liga se soutěží univerzit?
Za mě se tyto dvě soutěže porovnat moc nedají. Univerzitní ligu bych přirovnal spíše k juniorským soutěžím. Řekl bych, že oproti druhé lize je rychlejší, ale na druhou stranu tam jde trošku stranou taktika a přesnost provedení určitých akcí. Odehraje se tam daleko méně zápasů. Ale nasazení a bojovnost jsou na vysoké úrovni.
Dřív jste působil v mládežnických výběrech Motoru. Sledoval jste jeho letošní cestu až do extraligy?
V Motoru jsem strávil dá se říct celou mládež. Od druhé třídy až po juniory. Jako malý jsem chodil na všechny zápasy Motoru a letos, když v David Servisu s námi byl Venca, tak jsme Motor probírali velmi často. Letos od začátku sezony neměli konkurenci, takže si postup zasloužili.
Na závěr. Máte nějaký vysněný tým či soutěž, kterou byste si chtěl v budoucnu zahrát?
Každý kluk, co pochází z – jak my říkáme – „Budějic“ si určitě přeje zahrát před vyprodanou Budvar arénou. Protože tam jsou nejlepší fanoušci v Česku. A já nejsem výjimka.
Foto: Patrik Krejčí
Share on Facebook
