Táta? Můj trenér na dálku, culí se Němec. Stejně jako on jsem týmový hráč
Adam Němec a otec Ondřej
|
Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz / hc-vsetin.cz
I díky skvělým hokejovým genům se Adam Němec řadí mezi největší patnáctileté přísliby v českém prostředí, na rozdíl od táty Ondřeje přitom hraje v útoku a sází góly. Z rodného Vsetína loni udělal velký krok do Liberce, v jehož dorostu teď baží po republikovém titulu.
Dnes čtyřicetiletý Ondřej Němec se ve své aktivní kariéře zapsal do srdcí českých fanoušků. Ze světových šampionátů získal zlato v roce 2010 a bronzy ve dvou letech následujících, doma slavil mistrovské tituly s Karlovými Vary a dvakrát s Kometou. Doma na Vsetíně dohrál před dvěma lety a vzápětí se vrhnul na trénování.
Staršího syna měl v minulé sezoně pod osobním dohledem, ale teď už se mu vzdálil takřka na druhý konec republiky. Adam Němec si z nabídek od velkých klubů vybral tu z Liberce, kde patří mezi nejlepší prvoročáky v dorostenecké extralize. A k tomu hojně boduje i v reprezentaci do šestnácti let.
Adame, co u vás rozhodlo právě pro Liberec?
Liberec mě sem pozval, jel jsem se sem jeden den s tátou podívat. Úplně mě to tady ohromilo. Navíc jsem znal některé kluky, což byl taky velký faktor. Je tady neskutečné zázemí, jídlo, tři ledy, celkově ten areál... A taky jsme dobrá parta. To všechno mě přesvědčilo.
„V Liberci se klade větší důraz na suchou přípravu a další věci. Máme fyzio, regeneraci... Na Vsetíně jsme to všechno sice taky měli, ale v menší míře.“
Ze Vsetína jste ale měl daleké stěhování.
Ze začátku to bylo těžké, je to nějakých 400 kilometrů. V hokeji podle mě nebyl problém, s nějakými kluky jsme hráli v různých výběrech a sedli jsme si rychle. Rodina mi pořád chybí, ale už jsem si na to zvykl a jsem tady hlavně kvůli tomu, abych se zlepšoval a osamostatnil. Myslím si, že se mi to podařilo, a s týmem míříme na nejvyšší cíle.
Zvládáte to v patnácti letech bez rodičů?
Jo, já jsem na pokoji s Kůčou (Matějem Kučerou) a Srncem (Tomášem Srnským) a jsme jedni z nejlepších kamarádů. Pomáhají mi, oni to mají domů hoďku.
Jak často se vídáte s tátou?
My máme byt v Praze, kam rodiče jezdí třeba každé dva týdny, takže se vídáme celkem dost. Teď nedávno jsem byl i na Vsetíně, ale tam se dostanu asi jednou za dva měsíce.
Adam Němec | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
Čekalo vás tady jako rozeného Moraváka něco nového?
Je tu jiné nářečí, na což jsem si ze začátku zvykal (usmívá se). Vsetín je navíc menší město a Liberec velké. Taky jsem si musel zvykat na novou školu... Ale teď už je všechno v pohodě.
Je mi jasné, že v liberecké akademii nemůže panovat tak rodinná atmosféra jako na Vsetíně.
Samozřejmě, na Vsetíně je sice taky velký klub, ale hrají nižší ligy. V Liberci se klade větší důraz na suchou přípravu a další věci. Máme fyzio, regeneraci... Na Vsetíně jsme to všechno sice taky měli, ale v menší míře. V tom je hlavní rozdíl.
V čem vám teď táta nejvíc pomáhá?
Jak se moc nevídáme, tak se hodně dívá na videa. Má svoje povinnosti, je trenér na Vsetíně. Vždycky po zápase to spolu zhodnotíme, zeptá se, jak se mi hrálo, a tak. Když hraju špatně, tak mi to jenom řekne a nemusí na mě řvát. Když se mi zápas podaří, tak mě pochválí. Řešíme to i s mamkou.
„Řekl bych, že i táta mi toho dal hodně k defenzivě. Takže ano, myslím si, že teď jsem víc komplexní hráč.“
Ve vsetínské mládeži vyrůstá i váš mladší bratr. Má taky tak našlápnuto?
Já myslím, že brácha má ještě líp našlápnuto než já. Hraje s o rok staršími a nepovolili mu výjimku mezi 2012ky, což je škoda. Ale ve 2013kách dominuje. Táta mě minulý rok trénoval v dorostu a teď trénuje bráchu, takže jsme si to tak předali.
Vám se ale taky daří parádně, v dorostenecké extralize jste se rovnou zařadil k nejlepším útočníkům.
Já si myslím, že to je výsledek hry celého týmu. Kdybych neměl svoje spoluhráče v lajně, stejně jako beky a gólmana, tak bych se k tomu nikdy nedostal. Dobře si v lajně vyhovíme.
Co jste přebral od táty hokejového, když on byl obránce a vy jste útočník?
Řekl bych, že stejně jako byl on, tak jsem i já týmový hráč. On byl vždycky asistent nebo kapitán a uměl mužstvo nabudit. Já si myslím, že jsem stejný a umím tým povzbudit k lepšímu výkonu a výsledku.
Adam Němec | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
A co vám teď může poradit?
Říká mi věci z pohledu obránce a obranné fáze. Třeba mi radí, abych rychle rozdával puky z pásma, dobře uhrával souboje a podobně. V útoku mi taky radí, ale v menší míře. Jako bek tomu až zas tolik nerozumí, takže to nechává spíš na trenérech. Je to takový můj trenér na dálku (usmívá se).
Pomáhá vám tedy k tomu, abyste byl komplexní hráč?
Já si myslím, že na Vsetíně jsem byl spíš útočný hráč a teď poslední rok v Liberci mě naučili i defenzivní stránce. Řekl bych, že i táta mi toho dal hodně k defenzivě. Takže ano, myslím si, že teď jsem víc komplexní hráč, a je super, že umím hrát i do defenzivy.
„Doufám, že to s klukama dotáhneme k mistrovskému titulu.“
Jinak je ale vaší hlavní parketou střílení gólů? V soutěži jich máte šestadvacet.
Asi jo. Kluci mi to umí dobře nahrát. Snažím se taky rozdávat puky, ale když mi někdo nahraje, tak se to snažím trefit.
Co vaše další sny?
Samozřejmě jako asi každý kluk bych se chtěl podívat za oceán, ale to je daleko. Teď se soustředím na to, abychom v play off došli co nejdál. Doufám, že to s klukama dotáhneme k mistrovskému titulu. Vyhráli jsme nadstavbu, což je výsledek naší tvrdé práce, stejně jako práce našich trenérů, kondičáka a všech lidí okolo.
Táta vám nemluví do toho, kam byste chtěl jít v budoucnu hrát?
V tohle mi hodně pomáhá agent Michal Sivek, po sezoně to vždycky probereme. Uvidíme, co bude dál, ale teďka bych chtěl zůstat v Liberci.
Adam Němec | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz
