Tajné přezdívky, rozmary počasí i divoké publikum. Jak vypadal hokej Než přišla liga?

Foto: Ukázka z knihy Než přišla liga

Na území tehdejšího Československa se v roce 1937 rozběhla ligová soutěž, hokej tady byl ale dávno předtím. Jak tehdy vypadaly hokejové duely? Na tuto otázku nabízí odpovědi nová publikace Než přišla liga, která právě dorazila na trh. „Jedná se o zajímavou dobu, o které toho dosud nebylo moc popsáno, tak jsem se do toho pustil,“ říká s úsměvem její autor Michal Trávníček v rozhovoru pro hokej.cz. Publikaci můžete zakoupit na e-shopu s hokejovými lahůdkami Marken.cz.

„První myšlenka otevřít tohle téma přišla asi před dvanácti lety, kdy můj syn Václav připravoval první vydání knihy Fenomén Vsetín. Ptal se mě, zda bych mu pomohl s historií, a tak jsem se do toho pustil. Právě období do 30. let bylo hodně zajímavé a dodnes toho o něm moc popsáno není. Drtivá většina knížek se věnuje národnímu mužstvu či větším akcím, ale o místních soutěžích toho moc popsáno není,“ říká na úvod Michal Trávníček. 

„Musím říct, že to byla těžká badatelská práce, navíc k ní potřebujete i štěstí. V letech 1909-1912 je spousta nedohledatelných jmen hráčů, kteří se pod přezdívkami zúčastnili pouze jednoho nebo dvou turnajů. U těch, kteří hráli více sezon, se to většinou podařilo dohledat ať už na fotkách, v archivech či v dobovém tisku,“ vysvětluje. 

Foto: Ukázka z knihy Než přišla liga

Proč přezdívky? Vysvětlení je jednoduché. „Hokej hráli velice mladí hráči a na spoustě škol byly sporty jako fotbal a hokej zakázány. Aby hráči neměli problémy, dávali si různé přezdívky. Někteří hráli vyloženě pod přezdívkami, často jich měli hned několik, což znesnadňuje rešeršní práci,“ pokračuje.

Hokej v dřevních dobách trápily i rozmary počasí. Tehdejší podmínky absolutně nelze srovnávat s dnešními moderními stadiony či arénami. „Základ byl v tom, že tady nebylo kluziště s umělou plochou. Stálo to takhle jednoduše: Buď bude zima, a tedy bude i led, nebo ne. Mělo to ovšem i svou výhodu – hokejisté si sami sháněli vybavení, připravovali hřiště a byli schopni během dvou, tří dnů domluvit jakoukoliv soutěž,“ popisuje Trávníček.

Lyžovačka v Tatrách a trpký konec na turnaji

„Ať už se hrály turnaje zemí Koruny české nebo nižší soutěže či přátelské zápasy, občas docházelo k tomu, že v průběhu utkání se stav ledu tak zhoršil, že nebylo možné utkání dohrát… Jindy se třeba i dohrálo, ale výsledek se pak do soutěže nezapočítal,“ vykládá.

Docházelo tak samozřejmě i ke komickým situacím. „Byly případy, kdy byla špatná předpověď počasí. Hokejisté Vítkovic tak v sobotu ráno odjeli lyžovat do Tater, předpověď se ale odvolala, turnaj se uskutečnil a Vítkovice vypadly ze šampionátu,“ usmívá se. „Žilinskému střelci Karlu Ciencialovi (dědeček útočníka Davida Ciencialy – pozn. red.) v Ostravě ujel vlak, nedostal se do Žiliny a byl problém. Stávalo se, že hráči jeli na zápas autem, uvízli v závějích sněhu, nedorazili na zápas a holt kontumačně prohráli,“ přibližuje.

Foto: Ukázka z knihy Než přišla liga

Náročná byla i samotná komunikace. „Hráči se domlouvali skrz telegramy, různě se obvolávali, což ale pochopitelně nebylo tak snadné jako dnes, protože telefonů bylo v té době málo. Nevím, jak to hráči dělali, ale i když nebyly mobily a internet, dokázaly se týmy scházet poměrně často ve velmi silných sestavách. Všechna čest,“ pokyvuje Trávníček. 

Šlechtici a sportovní obojživelníci 

V období, o kterém nová publikace pojednává, nebyli výjimkou sportovci obojživelníci. Borci, kteří skvěle hráli jak hokej, tak fotbal i jiné sporty. „Známí jsou fotbalista a hokejista Káďa – Karel Pešek, Josef Šroubek, Jaroslav Jirkovský či Karel Koželuh, který byl vynikajícím a velmi tvrdým hokejistou, stal se tenisovým mistrem světa a úspěšný byl i ve fotbale. Úžasnou postavou byl také Wolfgang Dorasil, jenž hrával za Opavu. Hokejista minimálně evropské úrovně, takový Bobby Orr 30. let,“ směje se autor publikace.

Hokej si oblíbili i někteří šlechticové. „Je to tak. Za Tábor či Pardubice hrával Bedřich Kinský, za Jablonec chytal Helmut von Trzaska, v Chomutově působili princové Karl a Rudolf Hohenlohe a další,“ zmiňuje.

Diváci vs. hráči aneb hokejová divočina

Lední hokej se v dobách první republiky stával čím dál oblíbenějším sportem. „Hokej byl velmi populární. Velký vliv na to měla mistrovství světa, která se v letech 1933 a 1938 hrála v Praze. Lidé si zvykli chodit na hokej a svaz inkasoval slušné peníze i navzdory tomu, že hokej nedosahoval popularity, jakou měl fotbal. Český národní tým patřil mezi nejlepší v Evropě, hokej byl velice oblíbený i na venkově. Ve spoustě vesničkách se ve 30. letech dělala kluziště, dnes už tam hokej dávno není, ale tehdy ano,“ upozorňuje Trávníček. 

Zakoupit knihu Než přišla liga »

Nedílnou součástí významných i lokálních hokejových duelů bylo samozřejmě publikum. „Za starých dob, když se někde během utkání křičelo nebo povzbuzovalo, to bylo považováno skoro až za neslušné chování,“ usmívá se. „Vzhledem k nízkým mantinelům se stávalo, že diváci vlezli na hřiště a honili hráče po ledě. Když byl souboj u mantinelu, diváci sebrali hráči hokejku, hodili ji někam za plot a hráč musel střídat. To všechno bylo tehdy běžné a nikdo se nad tím nepozastavoval,“ vykládá. 

„Jednu dobu byly problémy, že se hra přiostřovala. Svaz a slovenské župy přišly s tím, že za to mohou novináři a dopisovatelé, kteří štvou diváky proti mužstvům, a diváci pak dělají během utkání binec. To byl prý důvod, proč vidíme na hokeji takové scény, které jsem zmiňoval, nebo kdy fanoušci koulovali hokejisty či autobus s hráči při odjezdu ze zápasu,“ popisuje.

LTC na scéně a jeho dominance 

V těch dobách vládlo domácím soutěžím mužstvo LTC Praha, jak se zrodila jeho dominance? „V první řadě tam byl skvělý sportovní manažer Jaroslav Citta. To byl hokejový blázen v pravém slova smyslu. Rozhodl se, že postaví skvělé mužstvo, a to udělal. Do karet mu hrálo, že v tehdejší Spartě byla spousta dobrých a mladých hráčů. Celá řada z nich budoucí reprezentanti. Ve Spartě ale staří hráči mladé moc nechtěli pouštět na led, a toho Citta využil,“ říká.

Foto: Ukázka z knihy Než přišla liga

„Dal jim prostor a další výhodou byl umělý led. Citta se uměl postarat o to, aby ho mužstvo mohlo využívat maximálně. Navíc měl styky do zahraničí, což s sebou neslo možnost startů v cizině s výbornými soupeři. To všechno – a samozřejmě i kanadští hráči – zvyšovalo kvalitu týmu. Sparta ani Slavia neměly tak schopného manažera,“ vysvětluje zkušený publicista.

„Na LTC mě každopádně zaujalo, jak bylo i při své vynikající výkonnosti protežováno. A to jak jednotliví hráči, tak celé mužstvo. Při mistrovstvích docházelo k situacím, kdy svaz rozhodl v jejich prospěch nebo třeba jinak, než by učinil v případě jiného mužstva,“ kroutí hlavou.

Unikátní statistiky i dobové fotografie

Proč by si měl hokejový fanoušek knihu Než přišla liga pořídit? V čem je unikátní? „Protože v ní uvidí spoustu statistických přehledů a všechny dostupné výsledky turnajů o mistra zemí Koruny české, později Československa a nejen to,“ přibližuje.

„Uvidí také sestavy, v některých případech i střelce na jednotlivých turnajích. Publikace obsahuje také spoustu týmových fotografií, které jsem do té doby jinde neregistroval. V knize jsou poměrně dobře podchycené německé soutěže, což je naprosto unikátní věc. Fajnšmekři si navíc mohou upravit některé podrobnosti, které byly občas v některých publikacích uváděny nepřesně,“ uzavírá Michal Trávníček.

O knize Než přišla liga

Kniha mapuje hokejové soutěže, jejichž vítěz se mohl pyšnit titulem nejlepšího mužstva zemí Koruny české nebo Československé republiky v letech 1909-1936. Podrobně popisuje každý ročník této „nejvyšší“ soutěže od prvních kol až do finále včetně zajímavostí, které se k nim váží. Objevuje nové, dosud nepublikované informace, případně upřesňuje některé již zveřejněné. Obsahuje detailní výsledky bojů na Slovensku i soutěží pořádaných Německým hokejovým svazem jakožto členem Československé ligy kanadského hokeje. Součástí jsou i jejich statistické údaje (výsledky, tabulky, střelci branek, sestavy). Publikace je navíc doplněna celou řadou týmových fotografií.

Zakoupit si ji můžete na e-shopu s hokejovými lahůdkami Marken.cz za 329 Kč »

O autorovi

Michal Trávníček (1959) je absolventem Vysokého učení technického v Brně. Již v době studií publikoval v časopise Gól (1984-2010), později v deníku Sport (1997-2002) a na portále www.hokej.cz (2004-2015). Spolupracoval také na několika ročenkách Českého svazu ledního hokeje i mezinárodní hokejové federace IIHF. Od roku 1994 sestavuje každoročně tabulky ligových soutěží všech členských zemí IIHF. Je autorem publikace „110 let kopané ve Vsetíně“ (2015) a spoluautorem knihy „Fenomén Vsetín – kronika“ (2019).

Foto: Osobní archiv Michala Trávníčka