Švédsko? Nic negativního, tvrdí Kváča. Láska k hokeji vás nutí jít na led
Petr Kváča
|
Foto: hcbilitygri.cz
Jako by ani neodešel. Petr Kváča je zpátky na místě činu. V prostředí, odkud vzlétl mezi elitní maskované muže extraligy. „Chtěl bych na sobě zase zapracovat a posunout se dál,“ předesílá brankářský trumf Liberce.
„Znám to tady, ať už město nebo arénu. Přišlo pár nových tváří – pořádně jsme natrénovali, byli jsme s klukama ve Švýcarsku. Sedli jsme si, dali jsme takový teambuilding,“ popsal adaptační proces brankář, na jehož bedra Bílí Tygři opětovně vloží důvěru.
Co se ve vás mísí, když si navléknete ten modrobílý dres?
Je to trochu nostalgické, strávil jsem tady nějaký čas. Člověk je zároveň o rok starší, trochu zkušenější a může čerpat z něčeho nového. Oblékám ho se stejnou pokorou jako předtím.
Stanovil jste si nějaké ambice – ať už z osobní, nebo týmové perspektivy?
Na to je ještě brzo. Samozřejmě jsem si dal nějaké cíle, ale nejdřív probíráte základní věci, abyste se do toho na začátku dostal. Teď řešíme různé detaily, systém a tak. Pak můžete přemýšlet dál. Uvidíme, jak se nám to podaří plnit.
„Abych řekl pravdu, tak jsem na štaci v Rögle nic negativního neviděl.“
Jak vás posunula roční anabáze ve švédském Rögle?
Abych řekl pravdu, tak jsem tam nic negativního neviděl. (usměje se) Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že si ze Švédska přivezu stříbrnou medaili, že budu se skvělou partou a zase si odvezu nějaké nové zkušenosti, vzpomínky, zážitky… K tomu se ani negativně nejde postavit. Bylo to super.
Rozumím, ale každý gólman chce pochopitelně chytat co nejvíc. Vy jste se po pár letech ocitl až jako druhý v brankářské hierarchii.
Interně tam toho bylo víc. Když se podíváte skrz celou sezonu – hrozil nám sestup, pak se to nějak uklidnilo. Byla to jejich volba. Já se snažil plnit roli, co jsem dostal. Myslím, že se mi to podařilo. Pak jsme se takhle domluvili, žádné problémy jsme tam neměli.
Zase jste prubnul něco nového, kupa poznatků se do budoucna hodí. Co myslíte?
Jasně. Jdete do neznámého prostředí, ať už z jazykového nebo kulturního hlediska. Nějací hráči už jsou tam zaběhlí. To je všude stejné. Je jedno, jestli je to extraliga nebo zahraničí. Všude se s tím musíte porvat. Zase vám to mentálně ukáže nějaké věci o vás, srovnáte se s jinými hráči. Dalo mi to hodně – jazyk, nová kamarádství, zážitky a to, jak člověk vidí ostatní kluky. A co je potřeba udělat k tomu, aby se podařil úspěch.
Petr Kváča | Foto: Rögle BK
Zkušenosti k nezaplacení...
Narážím na celou tu sezonu. Když se podíváte na naši první a druhou půlku – vidět hráče, co všechno dělají, co já jsem musel dělat… To nebylo o jednom z nás, ale o všech. Od prvního do posledního se to muselo kompletně změnit. Přistoupili jsme k tomu jinak a stříbro už mi teď nikdo nevezme.
Člověka to zocelí i po psychické stránce, ne?
Na jednu stranu máte pravdu, na druhou… I když se nedaří a není to podle představ, tak vás láska k hokeji pořád nutí se obléct a jít na led. Byly tam horší chvíle, kdy to nebylo ono. Ale byly tam i lepší chvíle, kdy jsem si říkal, že jsem takhle v životě nechytal a jsem rád, že jsem se to naučil. Zároveň člověk musí zůstat pokorný, stát nohama na zemi. Na ledě jsem si to vždycky užíval nejvíc, stejně jako teď v Liberci.
„Láska k hokeji vás pořád nutí se obléct a jít na led.“
S rozvázáním původně dvouletého paktu nebyly trable?
Nešel jsem za vedením, bylo to o vzájemné dohodě. Oni viděli, že chci chytat. Nechával jsem tam všechno, chtěl jsem si to nějak vydobýt. Sezona byla bohužel rozjetá. Domluvili jsme se tak, že to ukončíme. Podali jsme si ruce.
Předpokládám, že vábení ze zahraničí tedy nezatracujete. I když teď jste se až do roku 2027 upsal pod Ještědem.
Vůbec, naopak. Kdyby se nějaký mladší hráč rozhodoval, jestli jít do Švédska, nebo zůstat tady, tak ani jedna z cest není špatná. Vidíte to i na tom, co se do Česka vrací za hráče, jak je extraliga nadupaná. Když jsem loni koukal na Liberec, tak zápasy v play off se Spartou byly reklama na hokej.
Odděluje se velká trojka – Pardubice, Sparta a Třinec. Registrujete názor, že čtvrtý za nimi by mohl být Liberec?
(zamyslí se) Nevím, jak bych vám to popsal. Je to na každém z nás, abychom odváděli svou práci. To je náš největší cíl. Před sezonou je strašně těžké něco říkat, furt je to předzávodní období. Nevíte, kdo se třeba zraní, těch proměnných je hodně. Jen se snažíte dodržovat to, co máte. Pak se z toho třeba udělá nějaký úspěch. Můžu zase narážet na to, že jsme loni šli do play off z předposledního místa a nakonec jsme byli ve finále. Chce to dodržovat věci, mít jasný plán, jak toho dosáhnout. Filip Pešán odvádí v Liberci skvělou práci, teď už je to na každém jednom z nás. Abychom se do té čtyřky dostali.
„Loni jsme šli do play off z předposledního místa a nakonec jsme byli ve finále.“
Meziroční progres Daniela Krále vám nejspíš neunikl. Loni se nepředpokládaně vměstnal na post gólmanské jedničky.
Na Dana jsem se těšil, byli jsme hodně v kontaktu. Párkrát jsme si i telefonovali. Zapracoval hlavně na mentální stránce, ne jen na chytání. Bylo to vidět a jen mi to potvrdil, když jsme se poprvé viděli. Teď spolu zase máme nové zážitky. Je to super, ženeme se nahoru. Děláme si srandičky a tak, je to správný parťák.
Snažíte se mu jako zkušenější parťák sem tam poradit?
Nejvíc se od sebe naučíme asi v tom, že každý je v něčem lepší. Koukáme se na sebe, pak to spolu probereme. Ale že bych do něj něco hustil, tak to vůbec. Spíš si sedneme a podpoříme se. Každý je trochu jiný, každý chytá jinak. Dáme to dohromady a budeme takový menší tým v týmu.
Share on Facebook
