Lubomír Štach v dresu Valašského Meziříčí | Foto: Jan Kozák, hcvm.cz
28. února 17:20
Pavel MandátVelezkušený obránce Lubomír Štach měl letos původně v plánu hokejový důchod. Jenže tíživá situace "jeho" Valašského Meziříčí a hrozící pád do baráže o udržení 2. ligy plány vsetínsého rodáka změnily. Nejen o tom je následující obsáhlý rozhovor, v němž Lubomír Štach mluví o přítomnosti a zároveň vzpomíná na minulost.
obránce, 38 let
Jaký je to pocit znovu hrát hokej, když už jste kariéru prakticky uzavřel?
Zpočátku to pro mě bylo zvláštní, řekl bych že až emotivní. Ale po pár zápasech jsem si zvykl a beru to úplně normálně.
V prvních zápasech za Valašské Meziříčí jste vždy naskočil jen na pár vteřin. Proč?
Potřeboval jsem dohnat tréninkové manko, zároveň bylo potřeba, aby se mi započítaly starty skrz administrativní důvody a já díky nim mohl naskočit v případné baráži.
Jak vlastně myšlenka vašeho návratu do výstroje vznikla?
Trenér i vedení mě popichovalo delší dobu. Říkal jsem jim, že uvidím, jak se budu cítit. Pak došlo k tomu, že nás postihla velká marodka mezi obránci, takže jsem naskočil. A jelikož v tu chvíli zbývalo čtrnáct zápasů do konce základní části, bylo potřeba, abych začal sbírat starty skrz zmíněnou možnou baráž, takže v nějakých pěti zápasech jsem odehrál pouze dvě, tři vteřinky a šel do sprchy.
„Bylo potřeba, aby se mi započítávaly starty skrz administrativní důvody a já díky nim mohl naskočit v případné baráži."
Strašák baráže je velký, že?
Je to tak. Jako tým jsme většinou nehráli špatné zápasy, ale často nás srazily individuální chyby. Chci klukům a klubu pomoct, abychom se jí vyhnuli. Jasně, první tréninky byly hrozné, myslel jsem, že omdlím. Ale teď se cítím obstojně a věřím, že když budeme všichni pracovat stejně, jako v posledních týdnech, tak se baráži vyhneme.
Je v kabině cítit skleslost?
Kupodivu ne. Musím říct, že v začátku jsem z toho byl sám překvapený, ale nikdo skepsi nepropadá. Za posledních asi deset zápasů nám ve Východní konferenci patří čtvrtá příčka, snad v tomhle trendu budeme pokračovat.
Patrně klíčový zápas vás čeká v sobotu 2. března na ledě vašeho přímého konkurenta Velkého Meziříčí.
Pro nás je teď klíčový každý zápas, ale ano, tady půjde o šest bodů. Věřím, že se dobře nachystáme a zvítězíme.
„Druhá liga? Hraje se v ní takový juniorský, hodně bruslivý hokej."
Co říkáte na úroveň 2. ligy?
Šel jsem do toho s pokorou. Hraje se v ní takový juniorský, hodně bruslivý hokej. Není to úplně svázané herním systémem, takže padá hodně gólů. Pro diváka atraktivní zápasy.
Lubomír Štach v dresu Valašského Meziříčí | Foto: Jan Kozák, hcvm.cz
Alespoň si jakožto ofenzivní bek můžete zaútočit, co?
No… Já bych si rád zaútočil, ale to by za mě musel někdo zůstat vzadu. (směje se) Dělám si legraci, jsme teď v situaci, kdy je naším cílem hrát ze zabezpečené obrany a počkat si na svoje šance. Soutěž mě každopádně baví, a hlavně si úžívám být zpět mezi spoluhráči v kabině, to mi po kariéře chybělo nejvíc.
Takže si dovedete představit, že byste si dal třeba i kompletní příští sezonu?
Dovedl bych, znovu jsem našel chuť do hraní hokeje, ale moje tělo mi dává najevo, že už bych pokračovat neměl. Kyčel, záda… Každé ráno po zápase jsem rád, že vůbec vstanu. (směje se)
„Znovu jsem našel chuť do hraní hokeje, ale tělo mi dává najevo, že už bych pokračovat neměl."
Máte o sebe na ledě podvědomě strach?
Nemám. Když hraju, na nic jiného nemyslím. Připomíná mi to pocit, který jsem měl v dobách profesionální kariéry. Hokej je krásný v tom, že si při něm vyčistíte hlavu od čehokoliv dalšího a přesně tak to mám i tentokrát.
Prý jste v pravidelném kontaktu s vedením klubu, jak vlastně nová valašskomeziříčská garnitura snáší, že hned první sezonu po jejím nástupu hrajete o záchranu?
Ano, komunikujeme o spoustě věcí, které by klub mohly posunout výš. Jsem rád, že můžu předat své zkušenosti, které jsem v kariéře nabral. Takový vývoj u mužů, jako je letos, samozřejmě nikoho netěší, ale co se bavím s předsedou Kubou Mockem, bere to jako velkou zkušenost do budoucna. Je třeba říct, že ještě v létě nebylo vůbec jasné, jak seniorský hokej ve Valašském Meziříčí bude vypadat. Za tu dobu se udělalo hodně práce, klub se stabilizoval a posílil. Líbí se mi zdejší vize, což byl jeden z důvodů, proč jsem nabídku na působení v klubu přijal.
Dovedete si představit, že byste se časem přesunul do kanceláře a figuroval ve vedení klubu?
To by asi nebyla pozice pro mě. Baví mě pohyb, baví mě být na ledě, takže v horizontu blízké budoucnosti to vidím tak, že budu nadále trénovat děti a zároveň se udržovat v kondici.
Trénování dětí vás naplňuje?
Baví mě to, byť musím říct, že první měsíc byl trochu náročnější na nervy. Ale časem jsem pochopil, jak mám ke klukům přistupovat a troufám si říct, že i oni si na mě zvykli a společně si užíváme každý trénink i zápas.
„Děti musí hlavně zaujmout a bavit každý trénink."
V čem tkvělo vaše největší poznání?
Musí je hlavně zaujmout a bavit každý trénink. Vysvětlit jim, proč děláme přesně to, co děláme, a kdy danou dovednost využijí v zápase. Jinak, že na kluky nemá cenu neustále křičet. Naopak, když ztichnu a nemluvím, okamžitě zpozorní, protože vědí, že se něco děje. Máme nastavená pravidla. Snažíme se je vést nejen k tomu, aby byli dobrými hokejisty, ale hlavně k tomu, aby byli slušnými lidmi.
Jaká je vaše klíčová rada mladým hokejistům?
Klíčová? Musí věřit tomu, že když budou správně trénovat, vnímat, co se po nich chce a přidávat si ve volném čase různé sportovní aktivity nad rámec tréninku, tak se jim to vrátí.
Foto: hc-vsetin.cz
Když zabrousím do vaší profesionální kariéry, osudovými kluby pro vás jsou Vsetín a Znojmo, že?
Je to tak. Ještě bych přidal Innsbruck, kde jsem si našel spoustu kamarádů a každoročně tam jezdím na návštěvy, letos tam jedu i na mládežnický hokejový turnaj se severoamerickým výběrem.
Lapač jakožto vsetínský odchovanec navštěvujete?
Jasně, na začátku sezony, když se mi termíny nekřížily s druhou ligou, jsem chodil pravidelně. Kluci hrají parádní hokej, hodně ofenzivně laděný. Padá hodně gólů, takže pro diváka super. A atmosféra na Lapači? Tu si užívám vždycky, každý zápas je svátek pro celé město.
Slivovička taky proběhne?
Jo, na Vsetíně znám spoustu lidí a slivovička s některými z nich občas proběhne. (směje se)
„Znojma je mi líto."
Naopak situace Znojma vás asi vůbec netěší…
Je mi jich líto, vedení klubu i trenéry znám a vím, jaké úsilí vynaložili, aby kádr během sezony posílili a zkvalitnili. Jejich situace není dobrá.
Teoretickou šanci vyhnout se sestupu Znojmo ještě má, prakticky by se záchrana rovnala zázraku, že?
Naději mají, ale budou to mít strašně těžké. Ale víte, jak to je, naděje umírá poslední, může se stát cokoliv. Znojmo beru jako druhý domov a přeju jim jen to nejlepší, zažil jsem tam krásné roky.
Stříbro v tehdejší EBEL z jara 2016 bylo vrcholem předpokládám.
Ano. Jen škoda, že jsme nedosáhli na titul, ale Salcburk v sérii, když prohrával 2:1 na zápasy, dokázal přeřadit na vyšší rychlostní stupeň, což se nám nepodařilo. Oni mají neskutečné podmínky, zázemí a hráče, kteří mají kvalitu a zkušenosti z nejlepších lig na světě.
Neměl jste pocit, že bylo žádoucí, aby primárně rakouskou soutěž vyhrál rakouský klub?
Je pravda, že párkrát jsme byli na rozhodčí dost naštvaní, ale… Nedá se říct, že by Salcburku získali titul rozhodčí, to rozhodně ne.
Považujete EBEL za soutěž, která vám v kariéře sedla nejvíc?
Určitě, hodně se tam útočilo a hrálo nahoru dolů. To mi vyloženě vyhovovalo.
Lubomír Štach v dresu Valašského Meziříčí | Foto: Jan Kozák, hcvm.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz