Sezona v tahu. Svoboda o opatrných Finech: Doktoři trvali na tom... Mrzí ho špatná čísla
Foto: Anssi Takala, Facebook Vaasan Sport
Zhruba ve třetině sezony mu osud vystavil zdravotní zátaras. Český brankář Miroslav Svoboda se 20. listopadu zranil, zbytek ročníku nevytáhne paty z marodky. „Vykloubil jsem si rameno. Chce to čas, aby se chytlo zpátky. Bohužel se to stalo takhle,“ žere jedničku finského Vaasanu Sport.
Zemi tisíců jezer podrobně poznává druhý rok v kuse. Uchytil se hned po transferu z Plzně, stabilní pozici si hýčkal i letos na podzim. Teď se Svoboda poprvé v kariéře popere s dlouhou rekonvalescencí.
Zůstáváte zatím na severu, nebo jste se odletěl kurýrovat do Česka?
Ne, ještě jsem tady. Malý chodí do školky, moje rehabilitace zabere nějaký čas. Ve Finsku budeme do konce ledna, možná déle. Pak už pojedeme domů a začnu se pomalu připravovat na další sezonu.
Je to hodně bolestivá záležitost?
Ani ne. Pořád mám na rameni ortézu. Nemůžu říct, že by mě to bolelo. Dá se to všechno zvládat.
Na videozáznamu je vidět, jak okamžitě po tlačenici v brankovišti spěcháte na střídačku. Rozblikala se kontrolka, že je něco špatně?
Ano. Rameno mi vypadlo v podstatě dvakrát – jak jsem na něj spadl, pak když mi do něho ten hráč ťuknul. V tu chvíli to bylo bolestivé, ale naštěstí se mi hned samo vrátilo zpátky. Za pět minut jsem byl v pohodě. Je to tvrdé tím, že to není až tak nepříjemné zranění, ale vyžaduje čas, abych s ramenem do budoucna neměl problém.
„Ve Finsku jsou všichni takoví děsně citliví a opatrní.“
Kór pro hokejistu...
Jasně. Nevím, jestli říct bohužel nebo díkybohu, ale ve Finsku jsou všichni takoví děsně citliví a opatrní. Každé zranění se fakt řeší a všechno se doléčuje do poslední chvíle. Na zdraví hráčů si zakládají, je na prvním místě. Rekonvalescence je fakt tak dlouhá, jak by měla být.
Existovala varianta, že ještě stihnete finiš ročníku?
Mám smlouvu ještě na příští rok, takže doktoři spíš trvali na tom, abych byl v pořádku na další sezonu. Letos už bych stejně zmeškal dost času. Spíš jsme se domluvili, že to nebudeme uspěchávat, ať to mám v pořádku. Přece jen ještě nejsem úplně starý, snad mám pár let před sebou. Nechtěli, abych s tím v budoucnu měl problém.
Video ze zranění – od času 0:16:
Zdálo se mi, že útočník soupeře šel do toho souboje dost agresivně. Standardní situace, nebo něco víc?
Jejich hráč šel po puku, byl tam volný. Já jsem ho přikrýval, pak mi do toho klepl. Tlak do brány je ve Finsku možná větší než v Česku. U nás je zase víc střel. Ale když už je závar, tak do toho jdou hráči víc tvrdě. Nevím, jak je to v extralize letos, ale dřív se pískalo, i když kolem vás hráč projel a trochu se vás dotkl. Loni jsem si toho tolik nevšiml, ale letos to ve Finsku snad změnili tak, že když je kontakt s gólmanem a není to přímá střela, tak se hra vůbec nestopuje. Asi chtějí, aby padalo víc gólů a liga byla zajímavější.
Důraz kolem brankoviště se v Česku hojně probíral během loňského play off…
Je to těžké. Spousta situací je na hraně. Letos jsme před sezonou měli mítinky, kde se říkalo, že se hraniční situace budou posuzovat spíš jako gólové. Měnilo se to, ale zas tolik jsem to nezkoumal. Jen jsme v šatně dostali informaci, že na to máme být nachystaní.
„Mrzí mě to kvůli tomu, kolik prostoru jsem dostával. Mám tady docela fajn pozici.“
Už jste si předčasný konec sezony srovnal v hlavě?
Mrzí mě to kvůli tomu, kolik prostoru jsem dostával. Mám tady docela fajn pozici. Přijdu snad o tři čtvrtě sezony, ale byli kluci, kteří si zažili horší věci. Ale samozřejmě z toho nejsem nadšený. To si nebudeme nalhávat.
Čím se zabavíte? Malý syn vás teď asi nenechá vydechnout…
Je to lepší, než abych tady sám koukal do zdi. Malý chodí do školky, takže dopoledne máme volno a odpoledne se mu věnujeme. To je ta lepší část. Ale v týmu máme dobré kluky – od trenérů až po kustody. Snažím se za nimi jednou dvakrát týdně zajít, pozdravit se s nimi. V profi hokeji jsem deset let, v tomhle je to super. Člověk nemůže být jen doma.
Potkaly vás vlastně někdy až tak vážné zdravotní lapálie?
Ne, nikdy jsem nemusel absentovat delší dobu. Je to pro mě změna, ale věřím, že si s tím poradím. Na léčbu mám dost času, servis je tady dobrý. Ale něco takového člověk nezažije každý rok.
Taky se to mohlo stát příští rok a už by vám končila smlouva…
Člověk to zvládá líp, když má jistotu. Asi si tím prošlo hodně hráčů, další sezona pak trpí. Já mám naštěstí čas na návrat. I když v hokeji se všechno mění ze dne na den… (usměje se) Snad ho budu mít i na konci sezony.
„Naštěstí čas na návrat. I když v hokeji se všechno mění ze dne na den.“
Jak jste se do té doby cítil, vyvíjela se sezona podle očekávání?
Začátek byl docela těžký, protože jsme měnili v podstatě celou organizaci. Oproti loňsku to tady přebírali nový manažer i trenér. Hrajeme novým stylem hry, přišlo pár nových kluků. Docela jsme se s tím prali. Teď jsem se zranil zrovna ve chvíli, kdy už si to začínalo sedat. Všichni jsme se podle mě cítili líp, v týmu byla dobrá atmosféra. Mrzí mě to i v tom, že jsem skončil se špatnými čísly. Taková jsem je nikdy neměl. Ale jak jsem říkal předtím… Nedávno jsem se díval, jak to vypadá v celé lize. Aktuálně mezi gólmany vede Kuba Málek, který má něco přes 91 %. Když se člověk podívá k nám, tak je to nesrovnatelné.
Něco podobného mi vyprávěl Matyáš Kantner, že ve Finsku nelétá na branku moc střel, ale když už, tak se gólman zapotí. Z tohohle pohledu pro vás asi nic moc, ne?
Jo, určitě. V tomhle je to těžší. Ale člověk si s tím musí poradit. Když má gólman ve Finsku nad 90 %, tak je to lepší průměr. U nás to letos bylo slaboučké, když to řeknu blbě, tak nám chytá čtvrtý gólman. Dvojku, co jsem tady měl, vyměnili hned v srpnu. Přišel Niilo Halonen a taky se mu moc nevedlo. Teď dostal šanci osmnáctiletý junior a chytá výborně. Není to jednoduchá věc a sám bych nevěřil tomu, jak to může rozdílné.
Foto: Facebook Vaasan Sport
Když ta čísla otočíme… Loni jste jako jeden ze čtyř brankářů ve Finsku spořádal nálož 50 utkání. To je známka velké důvěry.
Měli jsme výborného trenéra, fakt zkušeného. Myslím, že v lize odtrénoval druhý nejvyšší počet zápasů. Sázel na kluky, kterým věřil. Bývalo to jako dřív, kdy se hrávali furt stejní hráči dokola. Ale takhle jsem začal i letos a je to asi to nejlepší, co člověka může potkat. Jsem rád, že jsem mohl zažít takové sezony. Někomu se to třeba nepovede vůbec. Stejné to bylo dřív v Plzni.
Váš loňský kouč Risto Dufva sám chytával, později s brankáři pracoval například u finské reprezentace. Byl vám díky tomu blíž?
Asi jo. Popravdě… On skoro nemluvil anglicky, takže s importy nepřišel tolik do kontaktu. Ale když vám dá padesát zápasů za sezonu, tak k vám nejspíš chová nějaké sympatie.
Napadá mě – čerpal jste z toho, že jste to ve Finsku zkoušel už při návratu ze zámoří v roce 2019?
To si asi nemyslím. Spíš ty roky v hokeji… Člověk se vyvíjí, situace vidí jinak, když je mladý. Teď je mi skoro třicet. Nejvíc mi asi pomohl kouč gólmanů, který mi docela sedí. To je důležité, protože s ním de facto trávíte 90 % času.
„Člověk se vyvíjí, situace vidí jinak, když je mladý.“
Ten uměl anglicky?
(usměje se) Jasně, to je mladý kluk. Spoustu let trénoval i Dominika Hrachovinu, zná českou náturu. V tom to bylo dobré, protože věděl, jak se mnou pracovat.
Máte na mysli Arttu Lipsanena, ten vedl Dominika Hrachovinu v Tappaře Tampere, že?
Jo, v mládeži. To byla moje velká výhoda. Je to dobrý člověk, ze startu mi se vším pomohl – co bych měl vědět, jak se chovat, co čekat od ligy.
Přizpůsobil jste něco na svém stylu?
(zamyslí se) No, člověk musí být pořád ve střehu. Střel je málo, musíte dávat pozor celý zápas. Strašně rychle se to otočí. U nás jste víc v permanenci, člověk jede na vlně zápasu. Vlastně je připravený automaticky. Měl jsem s tím problémy, člověk na tom ale musí pracovat celou kariéru. Buď to v sobě máte, nebo ne. Jen to tady jde víc vidět.
Miroslav Svoboda | Foto: Anssi Takala, Facebook Vaasan Sport
Pro gólmana je psychika zásadní. Zase se oklikou vrátím ke Kantnerovi, který si pochvaloval, jak s hráči jeho klub ve Finsku pracuje z mentálního hlediska. Co u vás?
Úplně takhle to není. Máme dost importů a je to založené na tom, že se k sobě všichni chovají slušně. Před sezonou se toho tedy dost obměnilo v kancelářích, ale pořád fungujeme jako takový rodinný klub. Vládne klidná atmosféra, každý mluví s každým na rovinu. To je můj pocit. Ale jsem cizinec, zas tolik se do toho nezapojuju.
Jaké je místo Vaasanu Sport ve finské lize?
Nejsme kandidáti na titul, spíš bojujeme o play off. V Česku bych nás přirovnal k Olomouci, takový menší klub. Ale město je pěkné, u vody, s novou halou. Fakt se tady hraje hrozně fajn. Je to příjemné, nic mi tady nevadí.
Po ruce máte Martina Hanzla, který mi na jaře říkal, že ani nevěděl, že město existuje. Je to typické Finsko – sauny, tma už po obědě?
Tma je brzo, to je jasné. Myslel jsem si, že mě to bude štvát, ale sedlo nám to tady celé rodině. Fakt jsme nadšení. Manželka je z Třince, já ze Vsetína. Vyhovuje nám to. Navíc to má malý kousek do školky, všechno obsloužíme kolem baráku.
„Nejsme kandidáti na titul, spíš bojujeme o play off.“
V rámci soutěže narážíte i na Jakuba Málka, oba jste rostli v mládeži Vsetína. Slušná vizitka pro místní brankářskou školu, co myslíte?
Ve Vsetíně jsem se narodil, začínal v přípravce. Byl jsem tam skoro do osmnácti let, než jsem odešel do Třince. S Kubou Málkem máme společného kamaráda, trenéra brankářů z Jihlavy. Potkali jsme se mockrát, vždycky si máme co říct. Je super, že Vsetín dál dokáže vychovávat kluky, se kterými jsem vyrůstal jako Jindra Abdul nebo Honza Ščotka… Pro tak malinké město je to skvělé. V dnešní době není jednoduché se prosadit. Jsem vděčný za to, kam až jsem se podíval.
Mohl by Málek jít ve stopách Lukáše Dostála směr NHL?
Jasně. Je to skromný, pokorný kluk. Má kolem sebe dobré lidi, kteří mu ukazují správný směr. Myslím, že před sebou má velkou budoucnost. Nevím, jaká je situace v New Jersey, tam záleží na vícero faktorech. Ale je to mladý kluk s obrovským potenciálem.
Share on Facebook
