S osmi šrouby a destičkou zpět do hry! Doktorům jsem vděčný, hlásí Adamec

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

4. února 2019, 11:46

Kateřina Kundertová

• Mládež
• Extraliga dorostu
• D Sparta Praha

Sparťan Andrej Adamec si v říjnu na tři části zlomil klíční kost. Prognózy nebyly dobré. Dnes, přibližně tři měsíce po osudovém utkání, je zpět, a to ve skvělé formě. Hned v prvním obnoveném startu proti Energii vlastně vůbec neměl hrát, ale vstřelil dva góly v úvodních střídáních, a stál tak za další výhrou do dlouhé série pražských dorostenců.

Andrej Adamec

obránce, 21 let

Maxa liga 2024-2025

Z 2

G 0

A 0

B 0

V říjnu jste nedohrál utkání proti Rytířům. Co se tam stalo?
Při zápase s Kladnem jsem si zlomil klíční kost. Byla to taková nešťastná náhoda, jenom přistrčení, ne žádný hrozný faul. Byla to prostě smůla, že jsem narazil opravdu tak blbě, že se mi klíční kost zlomila na tři části. Měl jsem v ní dvě zlomeniny a jeden úlomek, takže jsem musel na operaci. Dostal jsem tam osm šroubů a titanovou destičku, abych to měl opravdu hodně zpevněné.

Věděl jste už na ledě, že to bude vážné?
Když se mi to stalo, tušil jsem, že to nebude dobré, protože mi tam přeskakoval ten úlomek, který se neměl čeho chytit. Myslel jsem si, že to je rameno, ale jednoduše jsem věděl, že to není v pohodě.

To určitě znamenalo alespoň z počátku absolutní klid. Jak jste trávil čas?
Tři týdny jsem jenom ležel, týden před a dva po operaci, takže jsem pak musel dohánět školu. Když jsem se nemohl hýbat, tak mi vlastně ani nic jiného nezbývalo. Hned, jak mi to doktoři povolili, sehnal jsem si domů rotoped a každý den se připravoval, jako bych byl na tréninku. Pak jsem začal posilovat, s čímž mi pomohli trenéři, a hlavně kondiční pan Křepelka. Posiloval jsem nohy a držel se v kondici.

Jaké byly prognózy? Nevrátil jste se mnohem dříve, než jste původně měl?
V první moment mi řekli, že to bude na šest měsíců, což znamenalo do konce sezony, takže jsem byl docela v šoku. Ale mám dva doktory, kteří mi zařídili, že mě budou operovat. Nejdřív mi to chtěli nechat srůst, ale hokejoví lékaři mi domluvili operaci, za což jsem strašně vděčný. Tím, že se ta kost zpevnila, mohla krásně srůst. Každý měsíc a půl jsem chodil na rentgeny. Po třech měsících se ukázalo, že už to mám krásně srostlé, takže ze šesti měsíců to byly tři.

Návrat se vám hodně povedl, jelikož jste hned v první třetině vstřelil dva góly. Jak jste si to užil?
Ani jsem nevěděl, že budu hrát, ale kluků se sešlo málo a bylo jich jenom patnáct. Další týden už jsem měl hrát, takže jsem byl připravený, ale šel jsem se jenom koukat a fandit, jako každý zápas. Trenér mi říkal, že nás je málo, tak jestli chci hrát, že bych byl jako šestnáctý, aby si někdo mohl odpočinout. Měl jsem radost a šel jsem. Druhé a třetí střídání mi to tam náhodou padlo. Bylo to šťastné, ale neskutečné, měl jsem ohromnou radost.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Aktuálně jste už v desetizápasové sérii výher. Bylo o to snazší se vrátit do zápasů?
Na začátku sezony jsme neměli úplně dobré období a prohrávalo se, takže bylo v týmu napětí a nikdo nevěděl, jak se z ní toho dostat. Teď máme sérii, takže je to super. V kabině je dobrá nálada a je lehčí se chytit, všichni mě podpořili.

Jelikož jste všechna utkání sledoval, dokázal byste říct, kde se vaše týmová forma vzala?
Jak se to na nás všechno rychle smetlo, měli jsme hodně porážek za sebou a skončila základní část, celý tým si musel uvědomit, že to takhle nepůjde a musíme něco změnit. Jakmile jsme na začátku nasbírali pár výher, rozjelo se to a už to jde. Dalo by se říct, že jsme se zdravě naštvali, protože musíme být ve skupině první nebo druzí, abychom postoupili do play off.

Jaké máte finální cíle v ročníku?
V play off, které máme už skoro jisté, bychom se chtěli dostat co nejdál. Ale máme před sebou pořád deset zápasů, takže všechno směřujeme jenom na to, abychom do play off naskočili v dobré formě. Náš tým je schopný dotáhnout to výš, než jsme teď. Nedáváme si velké cíle, že bychom chtěli na republiku, ale chceme v play off vyhrávat. Víme, že to umíme a jsme toho schopní.

Jak se vám zatím jeví céčková skupina?
Nejhezčí hokej hrajeme s Chomutovem, protože je nejsilnější z téhle skupiny. Vypadá to více jako hokej a hraje se na obě strany. Takže by se dalo říct, že je to neoblíbený i oblíbený soupeř, ale záleží, jak se na to člověk podívá. Nemám moc rád zápasy se slabšími týmy, kdy se hraje na jednu bránu a není to moc hokejové.

Poslední bitva s Piráty ale nebyla na dvě brány. Vyhráli jste 8:1...
Byl to jeden z našich nejlepší zápasů v sezoně a podle toho taky vypadal výsledek. Z Chomutova jich moc nepřijelo, myslím, že hráli jenom na tři lajny. Ze začátku to bylo vyrovnané, ještě za stavu 2:1 to vypadalo, že celý zápas bude napínavý. Potom jsme dali tři góly za sebou a Chomutov to trošku vzdal. Nedařilo se jim a byli nervózní, takže vznikaly i šarvátky.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Než jste se zranil, taky jste si připsal větší porce trestných minut. Jak se to seběhlo?
Byly to takové nešťastné momenty. Jeden přestupek, který jsem měl, to jsem se neudržel. Jeden spoluhráč dostával a já se ho šel zastat, což se nesmí. Jak jsou nová pravidla, minuty se nastřádají lehce. Měl jsem asi 22 trestných minut a další zápas to stejné, takže se mi to trochu nakupilo. Nemám potřebu se prát, byly to spíš nešťastné náhody, že se to takhle přihodilo.

Nastupujete v obraně i v útoku. Je jedna pozice oblíbenější?
Minulou sezonu jsem hrál celou v útoku, dařilo se mi, měl jsem dobrou lajnu a dávali jsme góly. To bylo zábavnější, protože útočník dává více gólů a užívá si. Tuhle sezonu jsem začal jako obránce. Když jsem se do toho dostal, tak bych řekl, že to taky není vůbec špatná role. Co mám radši, nedokážu říct. Záleží, proti komu zrovna hrajeme a co mi přijde v tu chvíli lepší. Útočník dává góly, obránce má větší zodpovědnost. Nechávám to na trenérovi. Hraju tam, kam mě dá, cítíme to stejně jako on.

Jaké máte před sebou osobní cíle?
Snažím se co nejvíc dostat to formy, kterou jsem měl, než jsem se zranil. Chci se stabilizovat ve formě, kterou jsem měl. Dál bych chtěl co nejvíce pomoci týmu, protože týmový výkon je nejdůležitější. Kdyby šlo všechno dobře, osobním cílem je, abych se vrátil a nakoukl do reprezentační šestnáctky.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Extraliga dorostu
• D Sparta Praha