Martin Růžička (uprostřed) | Foto: Markéta Křížová
29. dubna 0:46
Ondřej MachVe 38 letech prožil zřejmě nejtěžší play off kariéry. Třinecký maestro Martin Růžička ze zdravotních důvodů pár utkání vynechal, jindy zase skočil na led pouze v případě přesilovky. Na gól čekal až do předposlední partie. Sladká odměna? Sedmá titulová extáze, pro nezdolné Oceláře už pátá po sobě.
útočník, 38 let
„Co jsme dokázali, se zapíše do historie. Jak jsme prošli play off... To byla totální vnitřní síla toho týmu. Měli jsme zraněné hráče, prohrávali jsme 0:3 se Spartou – i tak tady stojíme a máme pohár,“ reflektoval před novináři další mistrovskou jízdu.
Kde se ve vás bere tahle železná vůle?
Kluci, co nahradili zraněné kluky, do toho kopli a hráli skvěle. Mají před sebou skvělou budoucnost. Ukázali, že tým má na čem stavět. Buduje se to postupně, je to o charakteru. Nové kluky se to snažíme naučit, ale většina z nich to má. Je důležité, aby kabina byla na stejné notě. Takové zápasy nevyhrají jednotlivci.
Jak složité play off to bylo pro vás osobně? Hodně se probíralo vaše zranění...
Brutálně. Měl jsem nějaké zdravotní problémy, už od konce základní části. Trošku jsem trpěl, ale chtěl jsem tam být pro kluky. I když to bylo kostrbaté a moc to nešlo. Snažil jsem se a jsem rád, že to nakonec dopadlo takhle.
Šel jste do toho i přes bolest?
Je to finále… S doktorem jsem to konzultoval a on říkal, že už to horší být nemůže.
„S doktorem jsem to konzultoval a on říkal, že už to horší být nemůže.“
Prozradíte, co konkrétně vás trápilo?
Rameno. Teď ještě půjdu na nějaké vyšetření, pravděpodobně mám natrženou rotátorovou manžetu.
Ale pohár jste nad hlavu zvedl zkušeně...
To byl adrenalin. (směje se) V noci to budu sakramentsky cítit, to vím.
Berete jako náplast i vaši trefu ze šestého finále?
Určitě. Měl jsem nějakou úlohu, bohužel nešlo pořádně střílet. Jsem rád, že to tam padlo a klukům to pomohlo. Ani ne tak mně, byl jsem rád za ně. Teď jsme to dotáhli.
Andrej Nestrašil tento týden prohlásil, že titul je jako droga. To se asi shodnete, co?
Je to tak, brutální. Kdo to okusí, tak to chce opakovat. Pocit vítězství a celá ta cesta s týmem je něco neuvěřitelného. Řekne vám to každý.
A teď si vezměte, že vás v semifinále od vyřazení dělily dvě desetiny vteřiny...
Na tohle se bude dlouho vzpomínat. Je to nádherné, možná mi to dojde trochu později. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Bylo to neskutečné play off. Je možné, že máme nějakou auru. Ale svádí to k tomu… Člověk musí být pokorný a pracovat, aby neurazil štěstí. Pak se to nemusí vrátit.
„Člověk musí být pokorný a pracovat, aby neurazil štěstí. Pak se to nemusí vrátit.“
Co navrátilec David Cienciala a jeho rozhodující branka?
Famózní. Je to místní rodák, jeden z nás. Hned mezi nás zase zapadl. Dal zlatý gól, zasloužil si to.
Najdete síly na oslavy?
Určitě. Každý titul se musí pořádně oslavit.
Táhne vám na 39, pořád máte chuť v kariéře pokračovat?
Jasná páka, jen si dám dohromady zdraví. (usměje se) Po tomhle přece člověk nemůže končit...
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz