Pucher se baví hokejem v kraji. Pomůže Vajgaru k vzestupu?
Foto: Stanislav Hladík, hcvajgar.cz
Krajská liga je v plném proudu a hraje v ní i velká osobnost: 45letý Peter Pucher. Jindřichovu Hradci loni pomohl k titulu v Jihočeském kraji, v kvalifikaci o druhou ligu ale Vajgar úspěšný nebyl.
V nové sezoně se zatím Hradci tolik nedaří. Po úvodních třech prohrách sice přišly dvě výhry, v posledním zápase však opět Vajgar nestačil na Humpolec.
Mistr světa z roku 2002 se rozpovídal o aktuální situaci v klubu i ve slovenském hokeji.
Jak vlastně probíhala vaše jednání s Jindřichovým Hradcem?
Celý proces byl vlastně hrozně jednoduchý. Zdeněk Ondřej (hrající trenér Vajgaru, poznámka red.) je můj dlouholetý kamarád, hrávali jsme spolu jak ve Znojmě, tak v Pardubicích. Po mém konci v Moravských Budějovicích mě oslovil, zda nechci ještě nějak pokračovat s hokejem. Dohoda byla velmi rychlá, protože naše přátelství je velmi blízké, takže celá záležitost byla otázkou jednoho telefonátu.
Je nějaká specifická vlastnost, kterou vám právě Jindřichův Hradec přirostl k srdci?
(směje se) Těžko bych zde mohl zhodnotit nějakou přímou vlastnost. Jindřichův Hradec byl vždy hokejové město, dříve se zde hrávala i extraliga. Hradec je pro mě krásné město, už dřív jsem se tady byl párkrát za Zdeňkem Ondřejem podívat, takže jsem nešel do úplně neznámého prostředí. Přál bych si, aby se zde hokej vrátil opět na co nejvyšší úroveň, K Jindřichově Hradci prostě tento sport patří.
„Zdeněk Ondřej je můj dlouholetý kamarád, takže celá záležitost byla otázkou jednoho telefonátu."
Většinu kariéry jste strávil v Česku, kde jste dokonce prošel všemi soutěžemi: od extraligy až po krajskou ligu.
Je to pro mě velmi zajímavá zkušenost, takhle projít všemi profesionálními ligami v Česku. Člověk zjistí, jaké je třeba přemýšlení hráčů v extralize či druhé lize. Musím však říct, že mě překvapila náročnost třetí nejvyšší soutěže, konkrétně v Moravských Budějovicích. To samé můžu teď říct i o angažmá v krajské soutěži, kde máme velmi těžkou skupinu. Poznal jsem spoustu zajímavých hráčů a nasbíral nespočet zkušeností, které bych v případě, že bych jednou začal trénovat na plný úvazek, rád uplatnil.
V posledních letech tedy trávíte čas spíše v Česku, akorát loni jste předčasně ukončil své působení ve Vajgaru, abyste vypomohl Prešovu v boji o záchranu ve druhé slovenské lize. Proč jste nezůstal ve svém rodném městě?
Na Slovensko jsem se vrátil, abych právě pomohl svému rodnému městu se záchranou, protože mě vedení oslovilo. A já v sobě cítil, že bych měl městu, ve kterém jsem začínal s hokejem, pomoct. Bohužel jsem se však setkal s některými věcmi a okolnostmi, které jsem nečekal. Vše skončilo tak, že se nám soutěž udržet nepodařilo. Celkově jsem byl z přístupu, se kterým jsem se setkal, zklamaný. A tak jsem se rozhodl pomoct spoluhráčům z Vajgaru alespoň na střídačce v závěrečných částech sezony, kdy se nám podařilo získat titul a poté jsem s týmem absolvoval i kvalifikaci o první ligu.
„Je to pro mě velmi zajímavá zkušenost, takhle projít všemi profesionálními ligami v Česku."
Jaký máte názor na aktuální situaci slovenského hokeje?
V Česku je hokej pořád určitě na vyšší úrovni. Pokud bych měl teď přímo porovnat pocity z minulé sezony, kdy jsem vyzkoušel jak slovenskou druhou nejvyšší ligu a českou krajskou ligu, ten rozdíl v kvalitě byl pořád na straně Česka. Pro srovnání čtenářů je toto asi nejjednodušší příklad. Sice se říká, že v Česku šel hokej za poslední léta kvalitou dolů, já to však nepozoruju. Přijde mi, že kvalita je stejná či dokonce vyšší. Konkurence je čím dál větší a i tady v krajské soutěži máme velmi kvalitní mančafty.
Foto: Stanislav Hladík, hcvajgar.cz
Pokud se ohlédnete zpět, jak vzpomínáte na svou kapitolu u znojemských Orlů?
Jednoznačně to bylo moje nejlepší hokejové období. Zápasy ve Znojmě měly skvělou atmosféru. Zahrál jsem si tam s Markem Uramem, se kterým jsem dlouho tvořil takovou slovenskou dvojici.
Jste s Markem Uramem stále v kontaktu?
Jojo, v kontaktu určitě jsme. Není to o tom, že bychom si volali každý den, ale pokud jeden z nás něco potřebuje, tak si zavoláme a navzájem si pomůžeme. Je docela zábavné, že už spolu hrajeme jenom různé exhibiční zápasy, jak my říkáme jako staří páni (usmívá se). Nedávno jsem zjistil, že teď trénuje mládež v Nových Zámcích, ale ještě jsem s ním o tom nemluvil.
Přestože jste vyhrál mistrovství světa za reprezentaci Slovenska, narodil jste se v tehdejším Československu. Cítil jste se někdy za svůj život, že jste Čechoslovák?
Já jsem se jako Čechoslovák narodil, takže jsem tento postoj zastával skoro celý svůj život. Když jsme hráli finále MS v Rusku proti České republice v roce 2000, tak si z toho kluci dělali srandu, že je jedno, kdo vyhraje, že stačí, když pustí celou československou hymnu od začátku až do konce (usmívá se). Samozřejmě, když se Československo rozdělilo, bylo to bráno jako větší šance ukázat se na mistrovství světa: jak pro Slováky, tak pro Čechy.
„Čím je člověk starší, tím musí pořád více trénovat."
Jak je těžké ve vašich letech držet se v co nejlepší formě a správně se připravit na zápas?
V posledních letech jsem zjistil, že čím je člověk starší, tím musí pořád více nebo alespoň v co největší zátěži, co mu tělo dovolí, trénovat. Člověk nesmí povolit, mně osobně teď v létě postihl menší výpadek, kdy jsem neměl moc času na trénink a teď pociťuju menší kondiční rezervu, kterou doháním velmi těžce.
Máte s týmem za sebou prvních šest zápasů. Zpočátku se týmu moc nedařilo a ani v posledních zápasech nebyly výkony na nejoptimálnější úrovni.
Věřím tomu, že se tým dokáže zvednout a výkony budou ještě lepší. První zápasy byly o gól, nebyly to žádné debakly, troufl bych si tvrdit, že nám chybělo i trochu toho hokejového štěstí. Pokud budeme s týmem poctivě trénovat a plnit věci, které si v kabině řekneme, tak můžeme začít dělat stabilně dobré výsledky. Já pevně věřím, že kádr má velkou sílu a brzy to začne na ledě potvrzovat.
„Sice se říká, že v Česku šel hokej za poslední léta kvalitou dolů, já to však nepozoruju."
V loňské sezoně jindřichohradecký tým překvapil snad i vlastní fanoušky, když si z posledního postupového místa základní části dokráčel až pro titul mistra Jihočeského kraje. V čem je zatím letošní sezona jiná a myslíte, že tým má opět takovou kvalitu, aby prvenství obhájil?
Je hrozně brzo na to hodnotit a porovnávat aktuální dění s loňskou sezonou. Celá soutěž je dlouhá a my musíme jít postupně od zápasu k zápasu a zbytek se potom rozhodne v play off. Loňská sezona byla neuvěřitelná v tom, že se nám podařilo zajistit si postup až v posledním zápase základní části a poté dokázali kluci porazit favorita soutěže. To celý tým obrovsky nastartovalo. Ačkoliv jsme byli outsidery a spousta lidí si myslela, že vypadneme, hráči se dokázali parádně semknout a nastavit své myšlení, kdy všichni plnili přesně, co měli, a soupeře vyřadili ve dvou zápasech.
Vy jste stál na lavičce v loňské kvalifikaci o druhou ligu, která ale v té době vašim svěřencům moc nevyšla. Jak jste si tento dvojzápas na střídačce užil?
Ty zápasy jsem prožíval skoro stejně, jako bych byl hráč. Různé odlišnosti tu samozřejmě jsou. Člověk vidí věci jinak, než když je ve výzbroji. Řídí celý mančaft, myslí za každou pětku a nesoustředí se sám na sebe, ale naopak se snaží co nejvíce hráčům předat své postřehy. Jako trenér musíte vybrat ty hráče, kterým věříte, mají tu správnou formu a nezklamou vás. Každé špatné či dobré rozhodnutí může rozhodnout utkání, takže je tam i pořádná dávka adrenalinu.
„Rodiče se dnes podívají na videa nebo si někde přečtou článek a mají představu, že je všechno hrozně jednoduché."
Co byste poradil mladým hokejistům či rodičům, kteří začínají s hokejem?
Dneska je ta doba hrozně těžká, rodiče se dnes podívají na videa nebo si někde přečtou článek a mají představu, že je všechno hrozně jednoduché. Já osobně bych nechal práci na trenérech a do jejich práce co nejméně zasahoval, nejlépe nechal trénování pouze na nich. Trenéři jsou školení, mají už nějaké zkušenosti a snaží se ve většině případů naučit děti hokej co nejlépe a zároveň, aby je to bavilo. Zdá se mi, že někteří rodiče zbytečně až moc chtějí rozhodovat. Myslím, že by opravdu hlavní slovo měli mít trenéři.
Foto: Libor Duchoň, hcorli.cz
Share on Facebook
