Příběh „Švéda“ Tomáše Hanouska: Hokej byl láska na první pohled

Foto: hcbilitygri.cz

Obránce Tomáš Hanousek má za sebou v devatenácti letech celou řadu zkušeností. V osmé třídě odešel do Švédska, kde hrával šest let za mládežnické výběry Södertälje, pak krátce působil v EBEL, kde pro změnu bojoval za Znojmo. Na podzim se přesunul do organizace Liberce a kromě juniorky si vyzkoušel i druhou nejvyšší českou soutěž. Jak se za svou dosavadní kariérou ohlíží?

Jak vypadaly vaše začátky s hokejem?
Začal jsem v Kralupech nad Vltavou, kde jsem hrál minihokej do čtvrté třídy. Pak jsem se přesunul na Spartu, kde jsem působil do sedmé třídy. Následně jsem se rozhodl zkusit Švédsko a tam jsem hrál šest let ve stejném klubu, vystudoval jsem tam jak základní, tak střední školu – sportovní gymnázium.

K hokeji vás, předpokládám, přivedli rodiče, že?
Ano, taťka mě postavil na brusle, mně se to zalíbilo a už jsem nechtěl dolů. Zůstalo mi to, byla to taková láska na první pohled.

Odejít do zahraničí v tak nízkém věku je hodně neobvyklé. Jak se váš přesun udál?
Moc nevím, jak bych to popsal, nebyla to úplně náhoda, pomohly nějaké rodinné kontakty. Ve Švédsku hrál jeden kamarád, tak jsem to šel zkusit a nechali si mě tam. S návrhem jinak přišel táta.

Jaká byla vaše první reakce, když vám táta o Švédsku řekl?
Nejdřív jsem tomu nemohl úplně věřit, ale jak se to začalo postupně uskutečňovat, došlo mi to. Jsem fakt vděčnej za to, že jsem mohl takovou zkušenost dostat.

Přesto byly švédské začátky těžké?
Neuměl jsem jazyk. Takže jsem tři měsíce předtím, než jsem se tam odstěhoval, chodil na lekce švédštiny v Čechách. Pak jsem začal chodit na základku, přičemž jsem dělal švédskou i českou zároveň. Tři čtyři měsíce se o mě starala jedna paní, která mě naučila plynule jak švédsky, tak anglicky. Od té doby nemám problém.

Foto: hockeymagasinet.com

Jak je náročná švédština?
Záleží na tom, jak se na to kdo podívá, pro mě to bylo docela jednoduché. Byl jsem mladý a jazyky mi relativně jdou, takže jsem se ji naučil rychle.

Jak vás přijali lidé okolo?
Myslím, že dobře. Aklimatizoval jsem se docela rychle, přizpůsobil jsem se jejich kultuře, pravidlům a normám. Přátel tam mám hodně, navíc jsem si tam našel i přítelkyni.

Musel jste se ve Švédsku obejít bez rodiny?
Ne tak úplně, byl jsem tam s mamkou. Táta pracoval, takže hodně pendloval mezi Švédskem a Českem. Mamka byla na mateřské, takže bydlela se mnou a pak od patnácti jsem zůstal sám. Měl jsem ale spolubydlícího Lukáše Jaška, protože tam hrál taky.

O Švédsku se říká, že je to krásná země.
Jo, je krásná. Hodně lesů, příroda je krásná. Je to tam všechno takové čisté a krásné.

Jak tam fungují kluby?
Funguje to docela stejně jako v Česku. Po tréninku si můžeme zatrénovat sami, trenéři hodí puky na led. Dělají s námi suchou... To je stejné. Hokej je ale hodně propojený se školou, která je přímo přizpůsobená hokeji. Když jsou ranní tréninky, je to udělané tak, abychom nemeškali žádné hodiny. Trénujeme a studujeme zároveň.

Tušil jste, že se do Česka vrátíte?
To jsem po šesti letech netušil. Měl jsem nějaké nabídky, které by znamenaly, že bych tam zůstal, ale nakonec jsem se rozhodl jít zpátky.

Jak tedy padlo rozhodnutí, že se vrátíte?
Přišla nabídka ze Znojma. Chtěl jsem zkusit zase něco jiného, navíc to byla nabídka, která se těžko dala odmítnout, a tak jsem se rozhodl, že zase něco v životě změním. Přece jen po šesti letech, proč ne.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Ve Znojmě jste ale tolik prostoru nedostal.
Moc ne. Bohužel. Na tréninkách jsem makal a když jel tým na zápas, tak jsem zůstal na ledě a trénoval dál. To bylo vlastně jediné, co jsem dělal.

Po nějakém čase přišla myšlenka...
Že chci hrát.

A do hry přišel Liberec.
Ano.

Jak se vám u Tygrů líbí?
Moc. V Liberci je to ohromné. Práce všech lidí okolo včetně všech trenérů je skvělá. Nemám vůbec nic špatného, co bych řekl, funguje to super.

Hodně prostoru jste navíc během minulé sezony dostal v Benátkách nad Jizerou.
Dost jsem si to užíval. Dostal jsem šanci a za ty musí být člověk vděčný. Udržel jsem se tam a doufám, že to půjde ještě líp v příští sezoně. Měl jsem hodně času na ledě, byla to skvělá praxe a hodně mě to posunulo.

Potkal jste se na ledě také s Jaromírem Jágrem.
To byl zážitek, na který budu vzpomínat hodně dlouho.

Foto: hcorli.cz

Zpátky ke Švédsku. Jak vás tamější angažmá posunulo jako člověka?
Mám dvojité občanství, jak české, tak švédské, a byla to obrovská zkušenost. Naučil jsem se žít sám, vařit si, postarat se o sebe... Takové základní věci. Naučil jsem se je všechny dost brzo a myslím, že mě to posunulo nahoru i jako člověka a i jako hokejistu. Postarat se o sebe a ještě do toho udělat školu... To je velký krok. Samozřejmě jsem měl obrovskou podporu od rodičů, ti mi pomohli vše zvládnout, za což jim děkuji.

Jak je to se švédským občanstvím?
Musíte tam bydlet pět let. A pak podáte žádost na úřad, který vám podle všech aspektů odpoví.

Plánoval jste, že byste se tam vrátil na vysokou školu?
To teď momentálně ne. Teď chodím na vyšší odbornou školu v Roudnici nad Labem, takže vlastně nemám ani jak studovat dvě školy najednou.

A myšlenky na návrat jsou?
Určitě, jednou bych chtěl.

Navíc tam máte přítelkyni. Jak je to složité se vztahem na dálku?
Byla tu, funguje to v pohodě, dvakrát do měsíce se vídáme.

V mladém věku jste zažil velkou zkušenost v podobě života v rozdílné části světa. Asi s jídlem roste chuť, že?
Samozřejmě, žijeme jen jednou. Určitě bych toho v životě chtěl zažít co nejvíc, tak to prostě mám.

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• DHL extraliga juniorů
• Příběh
• J Liberec