Poslední sezona je unikát, líčí Bittner a mluví o natáčení. Mentální koučink jako posun
Ladislav Bittner
|
Foto: Petr Bílek Foto
Není sever jako sever – Poslední sezona je třetím dokumentárním filmem ze zákulisí chomutovských Pirátů, který momentálně běží v kinech. „Síla tohohle třetího filmu je podle mě ve způsobu vyprávění, kdy jsou jednotlivé části sezony propojeny zajímavými příběhy aktérů," líčí v obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz otec projektu Laco Bittner. Ten zároveň mluví o nové výzvě v podobě mentálního koučinku, která jej v Chomutově čeká.
K dnešnímu dni jste natočil tři dokumenty o hokejovém Chomutově. Vybavíte si moment, kdy vás tahle myšlenka napadla poprvé?
Bylo to v době, kdy Piráti spadli na úplné dno a museli hrát krajskou ligu. Zašel jsem tenkrát za manažerem klubu a řekl mu, že bych rád točil dokument o tom, jak se Piráti vrací zpátky na výsluní. On mi na to řekl: Hele, s penězi je to tak, jak to je, nemůžeš čekat, že ti na to něco dáme. Moje reakce byla, že peníze nejsou důvod, proč chci točit dokument o Pirátech. Záměr byl, že tohle bude můj fanouškovský vklad, kterým chci klubu pomoct. Počítal jsem s tím, že dokument bude zajímavý pro potenciální partnery, sponzory nebo rovnou majitele, kteří by klub chtěli dostat zpátky do extraligy.
V Chomutově tedy kývli hned, nebo řekli, že si musí rozmyslet, jestli vám poskytnou prakticky neomezený přístup k áčku?
Kývli hned, čas na rozmyšlenou nepotřebovali. Mojí výhodou bylo, že prakticky všechny z klubu, a tím pádem i hráče, dlouhodobě znám. Navíc musím říct, že když jsme točili první dokument o Pirátech – Kraj – bylo to pro spoustu kluků zajímavé zpestření. Nebyli zvyklí na mediální pozornost, která se jim najednou dostávala.
Jenže se taky říká, že co se stane v kabině, mělo by v ní taky zůstat. Takže nebyli hráči minimálně na začátku vaší přítomnosti v kabině zdrženliví v tom, jak se projevují?
Jak už jsem říkal – když se točil Kraj, byli v kabině hráči, kteří mě znali. Asi hlavně proto jim moje přítomnost nepřišla nepatřičná. Neřekl bych, že nastaly momenty, ve kterých se chovali jinak, než by se chovali, kdyby s nimi člověk s foťákem nebyl. Totéž z mého pohledu pokračovalo v dalších dvou dokumentech. Stylem komunikace jsem se snažil vytvořit jim bezpečné prostředí, což myslím, že zafungovalo.
„Neřekl bych, že nastaly momenty, ve kterých se chovali jinak, než by se chovali, kdyby s nimi člověk s foťákem nebyl."
Proběhlo před veřejným promítáním jednotlivých dokumentů interní promítání, v němž jste si jednotlivé scény odsouhlasili?
Ano, taková byla domluva, takže hráči nikdy nebyli překvapeni, jaká scéna se v kině objeví. Zároveň jim musím za celé tři roky poděkovat, protože se nikdy nestalo, že by někdo při interním promítání pro kabinu řekl: tuhle scénu v dokumentu nechci.
Není sever jako sever - Poslední sezona | Foto: Osobní archiv Laco Bittnera
Byla scéna, u které jste naopak vy sám váhal, jestli projde?
Jedna taková je zrovna ve filmu, který aktuálně běží v kinech. Viktor Hübl – jinak Mirek Dušín českého hokeje – v ní má proslov, který je velmi silný a velmi emoční. Zkrátka nešetří sprostými slovy. V tomhle případě byl můj pocit takový, že scéna nemusí projít, ale Viktor za mnou přišel a řekl mi: Hele, takhle se to prostě stalo. Nestydím se za to, pusť to ven.
„Domluva byla taková, že před veřejným promítáním proběhne interní promítání pro kabinu."
Pokud by ale Viktor nebo kdokoliv jiný řekl, že tohle a tohle je za hranou, co by následovalo?
Dialog. S hráčem bych se bavil o tom, proč konkrétní scénu ve filmu nechce. Nicméně je jasné, že hráči v tomhle vždycky mají právo veta a konečné slovo, takže bych na jeho požadavek přistoupil. Musím ale říct, že jestliže by se odehrála scéna, která je za hranou, do filmu bych ji z vlastní vůle nedal. Mým cílem není skandalizovat, nýbrž inspirovat.
Byl, byť třeba jen jeden moment, kdy vám hráči řekli, abyste v kabině nenatáčel?
Jednou k tomu došlo – konkrétně loni mě o to poprosil Viktor Hübl. Samozřejmě jsme se o tom poté bavili a já jeho důvody chápal, stejně jako on chápal mě. V aktuálním filmu je shodou okolností velmi podobná scéna, která už ale byla natočena.
„Viktor Hübl mě loni jednou poprosil, abych nenatáčel. Já jeho důvody chápal, stejně jako on chápal mě."
V čem je podle vás film, který aktuálně běží v kinech – Není sever jako sever – Poslední sezona unikátní?
Síla tohohle třetího filmu je podle mě ve způsobu vyprávění, kdy jsou jednotlivé části sezony propojeny zajímavými příběhy aktérů. Důraz je kladen na mentální odolnost. Například je ve filmu příběh hráče, který se propadl z prvního do čtvrtého útoku a hledá způsob, jak se s tím vyrovnat. Nebo příběh útočníka, který dlouho nemůže dát gól. Přitom do Chomutova přicházel právě jako střelec, takže mluví o tom, jak situaci zvládá a jak mentálně pracuje na tom, aby se odblokoval a zase byl produktivní. Zároveň je dokument velmi autentický. Došlo k situaci, kdy se hraje sedmé finále s Havířovem, je přestávka mezi druhou a třetí třetinou, přičemž mám možnost stát metr od hráče, který má emotivní projev. Myslím, že takhle do hloubky se ještě žádný sportovní dokument v Česku nedostal.
Napadá mě, že sedmizápasové finále s Havířovem bylo pro film požehnáním, ne? Diváci vždycky chtějí dramata…
Naprosto souhlasím. Do té doby Piráti soupeře v play off válcovali 3:0 nebo 4:0 na zápasy, takže drama trochu chybělo a o to víc ho bylo ve finále s Havířovem. Navíc spousta těchto momentů nebyla na první pohled z hlediště vidět. Teprve ve filmu divák objeví, jaká dramata se odehrávala na pozadí finálové série.
„Síla třetího filmu je podle mě ve způsobu vyprávění, kdy jsou jednotlivé části sezony propojeny zajímavými příběhy aktérů."
Sám sebe prezentujete jako chomutovského fanouška. Byl během jednotlivých natáčení moment, kdy jste se emočně neudržel?
Jsou takové momenty a myslím, že ve filmech je to vidět. Třeba ve druhém filmu, když jsme hráli v Příbrami a gól z poslední minuty nás dostal do další fáze play off, jsem se na střídačce neudržel a radoval se společně s hráči. Záznam tak přirozeně není stabilní. K něčemu podobnému došlo ve finálové sérii s Havířovem, kdy jsem měl velkou potřebu pochválit hráče, který přispěl k důležitému gólu. Dokonce je ve filmu i slyšet, co mu říkám. Tohle by standardní štáb nikdy neudělal, ale mně to přišlo z pohledu tvůrce a fanouška zajímavé a především autentické. Proto se tyhle záběry ve filmech objevují.
Není sever jako sever - Poslední sezona | Foto: Osobní archiv Laco Bittnera
Zajímá mě financování. V jednom rozhovoru jste zmínil, že peníze na tvorbu dokumentů si sháníte sám. Řekl byste, že vám úspěch Kraje pomohl v naplnění prostředků nutných pro realizaci celovečerních filmů?
Zajímavá otázka, nad kterou jsem se do takové hloubky vlastně ani nikdy nezamýšlel. Když se točil Kraj, peníze jsem nesháněl – prostě jsem točil sezonu tak, jak probíhala. Záměr byl hlavně využít přístupu do kabiny a mít ve filmu záběry ze zákulisí. Ale upřímně jsem nepočítal s tím, že by Kraj byl začátkem něčeho velkého. Nicméně díky Kraji se mi povedlo vyhrát Ledovou Klapku, kde jsem porazil extraligové produkce. Poté jsem potkal Vildu Fraňka, který mi řekl: Hele, tohle má potenciál, natoč film. Jeho slova pro mě byla klíčová. Od té doby říkám, že Vilda Franěk je duchovním otcem projektu. Takže před natáčením filmu Není sever jako sever došlo k oslovení několika místních firem, které mě znaly a věřily mi – takhle tedy začalo shánění finančních prostředků na realizaci celovečerních filmů.
„Upřímně jsem nepočítal s tím, že Kraj bude začátkem něčeho velkého."
Piráti se na filmech finančně nikdy nepodíleli, že?
Přesně tak. Jejich podpora spočívala především v umožnění přístupu do hráčské kabiny. Stejně tak jsem mohl jezdit klubovým autobusem na venkovní zápasy.
Zmínil jste, že dvacetiminutový Kraj jste točil sám. Bylo tomu tak i u celovečerních filmů?
Ano, nikdy se nestalo, že by se mnou v kabině byl osvětlovač, kameraman, zvukař nebo třeba režisér. Jen já s malým foťákem. Fascinuje mě, že je dnes možné v jedné osobě s jedním malým foťákem natočit film do kina, který opravdu vypadá jako film. Opravdu si dávám záležet na věcech jako je dobré světlo, správné úhly, kompozice…
Nyní pro vás začíná nová kapitola – v Chomutově pracujete coby mentální kouč áčka, juniorů a dorostu. Změní se vaše vnímání, když už nebudete „jen“ fanouškem vašeho klubu?
Když nad tím tak přemýšlím, nezmění se pro mě vůbec nic. Postgraduálnímu studiu mentálního koučinku jsem se začal věnovat na základě natáčení filmu Není sever jako sever – Poslední sezona. Zajímalo mě totiž, co se hráčům zejména ve vypjatých chvílích odehrává v hlavě a jak reagují. Díky zmíněnému studiu jsem některé kluky mentálně koučoval už loni a bylo fajn sledovat, že jim to pomáhá.
Nicméně mentální koučink áčka a dorostu bude vzhledem k odlišnému věku jednotlivých hráčů asi jiný, ne?
Mentální koučink jinak vnímají hráči, kterým je třicet a jinak hráči, kterým je dvacet. Řekl bych, že důležitost mentálního koučinku a jeho vliv na hokejovou výkonnost si víc uvědomují právě mladší hokejisté. V zásadě se dá ale říci, že rozdíly spíše než ve věku jsou v přístupu hráčů.
„Mým záměrem je věnovat se mentálnímu koučinku a jeho popularizaci."
Postgraduálnímu studiu mentálního koučinku se věnujete pod vedením Mariana Jelínka. Jaká je spolupráce s tímto nejen v Česku vysoce ceněným odborníkem?
Když jsem se začal zajímat o mentální koučink, koupil jsem si knihu od Mariana Jelínka o osobním rozvoji, která mě naprosto nadchla. Následoval prázdninový workshop s Marianem Jelínkem a studium postgraduálu. To, že s Marianem můžu trávit určitý čas, je pro mě velice důležité. Jde o člověka, který ve mně ještě víc rozdmýchal zájem o mentální koučink.
Plánujete čtvrtý film z chomutovského prostředí, který by se věnoval výhradně právě mentálnímu koučinku a jeho aplikaci?
Nemám konkrétní cíl, takže uvidíme, co přinese budoucnost. Jednou z věcí, kterou mě Marian Jelínek naučil je, že není dobré mít emoční vazbu k cíli, ale k činnosti, kterou zrovna dělám. Mým záměrem je věnovat se mentálnímu koučinku a jeho popularizaci, protože si myslím, že jde o téma, které je u nás pořád poměrně dost podceňované. Jestli se zároveň budu věnovat tvorbě dalšího dokumentu, případně tvorbě krátkých videí o mentálním koučinku a jeho vlivu na hráče, to teprve uvidíme.
Jiří Sochor, Ladislav Bittner a Viktor Hübl | Foto: Facebook Pirátů Chomutov
Share on Facebook
