Ondrušek o novinářích či sezoně: Spíše neúspěch. Těší se na ryby i syna
Foto: Daniel Klement, hc-olomouc.cz
Zraje jako víno. Obránce Olomouce Jiří Ondrušek prožil bodově nejpovedenější sezonu v kariéře. Stálice defenzívy Hanáků se v rozhovoru ohlédla za vyřazením v předkole i přínosu Davida Krejčího. Na chvíli ho vyrušil spoluhráč Michal Kunc, ale svého kapitána chválil.
V letošní sezoně posbíral Jiří Ondrušek 31 bodů, to je na obránce parádní číslo. Navíc vzhledem k tomu, že slaví 36. narozeniny.
I když hrála Olomouc předkolo, stejně nebyl kapitán Mory moc spokojený. Chtěl více, tajným snem Hanáků bylo projít dál.
Stopka přišla proti Vítkovicím, sérii rozhodl až pátý zápas. „Bylo vidět, že si fanoušci sezonu užili a i nás chválili, ačkoliv já si osobně myslím, že ten ročník přinesl spíše více neúspěchu než úspěchu," povídá Ondrušek.
„Takže úplně pozitivní hodnocení sezony jako celku přinést nemohu. Ten závěr jsme ale nehráli špatně. Škoda jen, že jsme nešli dál," mrzí ho.
Mohl byste to rozvést?
Tak v první čtvrtině jsme hráli dobře. Nahráli jsme body, které nám poté drželi slušnou pozici ve středu tabulky. Poté už ale hra nebyla ideální. Vždy, když jsme třeba zvládli dva zápasy a vypadalo to, že se začínáme zvedat, přišel zase sešup. No, a to se nás drželo zhruba do února. Výsledkově to byl takový utrápený ročník, kdy nám chyběl delší úsek, kdy bychom hráli dobře.
„Já si osobně myslím, že ten ročník přinesl spíše více neúspěchu, než úspěchu."
V tomto ohledu byl pro vás důležitý asi zápas s Kladnem, že? Přeci jen, kdybyste jej nezvládli, tak by se na vás dotáhlo. Takhle jste mu odskočili.
Je pravda, že s Kladnem šlo o všechno a nakonec jsme vyhráli. Nicméně dvě až tři kola na to jsme je měli opět na zádech. Takže jsme je asi třikrát odepsali, že už bude klid, a najednou se zase zvedli. (usmívá se) Nikdo jim už nevěřil, ale oni stejně až do posledních chvil o to play off bojovali.
Nakonec jste ale do vyřazovacích bojů postoupili a čekaly na vás Vítkovice. Byla to velmi vyrovnaná série a asi se můžeme shodnout, že vyhrál ten šťastnější…
Abych řekl pravdu, tak já tu porážku ještě úplně nezkousl. Nemyslím si, že jsme měli vypadnout, nicméně jak jste řekl, nevyhrál ten lepší, ale ten, kdo měl více štěstí…
Na druhou stranu to ale pro oko diváka bylo velmi zajímavé. Přeci jen to mělo všechno – potyčky, hezké góly, výborné akce na obou stranách…
Tak já myslím, že je to to, co chce fanoušek v play off vidět. Není se na co šetřit. Když se člověk zraní, tak má celé léto na to se doléčit. Každý tým tedy jede nadoraz. Je škoda, že jsme to doma nezvládli. Mohli jsme slavit před plnou plecharénou, ale nakonec jsme skončili.
Foto: Daniel Klement, hc-olomouc.cz
Byl tedy pro vás důležitý hlavně ten čtvrtý zápas, kde to Vítkovice otočily? Přeci jen i v prvním duelu jste o výhru přišli bolestivým způsobem, kdy vám nejprve v prodloužení nebyl uznán gól, načež se Ostravané prosadili.
Když si zpětně vybavím všechna ta utkání, tak samozřejmě v momentu, kdy už slavíte výhru v prodloužení, a pak nakonec odejdete poraženi, není úplně nejlepší. Pak jsme sice vyhráli dvakrát za sebou, nicméně ten čtvrtý zápas nám nakonec nevyšel, a to asi rozhodlo. Nicméně je potřeba to brát sportovně, asi to tak mělo být.
Zažil jste už podobnou situaci? Přeci jen vstřelíte gól, jste v euforii, a najednou přijde trenérská výzva a gól neplatí.
Nezažil jsem to, přeci jen, výzva tu není zas tak dlouho. Kdyby nebyla, tak bychom asi postoupili. (usmívá se) Nicméně pokud to sudí viděli tak, že gól neplatil, tak je to v pořádku. Byla to sporná situace, která se asi dala vyhodnotit na obě strany a bylo by to obhajitelné. Rozhodli se, jak se rozhodli a jak už jsem řekl předtím, asi to tak mělo být.
„Je pravda, že média nás vždy posouvají automaticky do baráže. Já se tomu vždy v létě směji."
Na to, že většina hokejové veřejnosti vás před sezonou odepisuje, se vám povedlo už popáté hrát alespoň předkolo.
Je pravda, že média nás vždy posouvají automaticky do baráže. Já se tomu vždy v létě směji, zajímalo by mě, kolik z těch novinářů, co ty prognózy píší, chodí skutečně na hokej. Nevím, jestli jen koukají na soupisky či tabulky nebo podle čeho to vlastně vytvářejí. (směje se) Nicméně pro nás je to dobře, alespoň vždy překvapíme. (usmívá se) Možná je to lepší, než kdyby nás zařadili do první čtyřky a my pak bojovali o záchranu. Každá sezona je jiná a věřím, že příští bude úspěšnější.
Je pro vás asi i dobré, že můžete hrát i více uvolněně, když se s vámi před startem sezony moc nepočítá…
Když nejste pod takovým tlakem, je to určitě lepší. V momentu, kdy jednou nebo dvakrát prohrajete, to v této situaci berete jinak, než kdybyste byli pod konstantním drobnohledem. Nejhorší byly v tomto ohledu zápasy s Kladnem a Zlínem, kdy fanoušci očekávali povinné body. Ty týmy jsou ale vyrovnané a i když mají krizi a jsou na chvostu tabulky, tak nemají kádry na to, aby prohrávaly každý zápas rozdílem třídy. Není to tedy vůbec jednoduché.
„Krejča? Jeho příchod pozvedl kvalitu celé ligy. Je i fajn, že se o nás psalo i jinde, než jen v Olomouci a že vzrostl zájem o náš klub."
Nejdůležitější událostí letošní sezony byl určitě návrat Davida Krejčího. Jak byste zhodnotil jeho přínos pro tým?
Bylo to super. Užili jsme si to jak my, kteří s ním hráli, tak i fanoušci. Jeho příchod pozvedl kvalitu celé ligy. Je i fajn, že se o nás psalo i jinde, než jen v Olomouci a že vzrostl zájem o náš klub. Na druhou stranu, škoda, že do toho přišel i Covid a s ním spojená opatření. Když se omezil počet diváků, kteří i díky Krejčovi naplnili celou halu, tak se nám najednou přestalo dařit i výsledkově. Jejich přítomnost je pro nás extrémně důležitá.
Jaká byla sezona pro vás? Minulý rok jste tu podepsal novou smlouvu a říkalo se, že zrajete jako víno… (V tu chvíli se Jiří Ondrušek obrátil na příchozího Michala Kunce)
J.O: Míšo, prý zraju jak víno. Je to pravda?
M.K.: No tak to je jasné, čím je víno starší, tím je lepší. A ty jsi přesně takový.
Otázka na Michala Kunce: Jaký je Jiří kapitán?
M.K: No… já už raději jdu. (směje se) Ale ne, je výborný. Už vás nebudu rozptylovat, ať máte klid.
„Čím je víno starší, tím je lepší. A ty jsi přesně takový.“
Je potřeba zmínit i odcházejícího trenéra Zdeňka Motáka. Jak se vyrovnáváte s tím, že už vás od příští sezony nebude trénovat?
Přejeme mu to. Doufám, že se mu bude dařit, je to férový člověk. S námi měl blízký vztah, pustil si nás k tělu, ale zase uměl zachovat profesionální přístup.
Říkáte, že sice jste k sobě měli blízko, ale bral to profesionálně. Takže jste si netykali?
Ne, nikdy. Maximálně mu občas zatykal Honza Švrček, když byl rozjetý, ale nebylo to povolené. (směje se)
Jan Bambulu a Jakub Navrátil dostali pozvánku do reprezentace. Už máte stanovené nějaké speciální pokuty?
Pokladník jsem já s Honzou Káńou, takže to musíme zaevidovat. Hned jak spolu skončíme, tak to s nimi vyřeším. Něco určitě zaplatí. (rozesmál se)
Ale nutno podotknout, že jí asi dostali zaslouženě. Zejména tedy za ten závěr sezony.
Určitě je to zasloužené. Rozehráli se, pomohli týmu a byli výborní. Teď dostali pozvánku na kemp, kde věřím, že jim to něco dá a snad i dostanou šanci si zahrát nějaký zápas. Je to jen na nich, jsou mladí a tato příležitost je určitě bude tlačit k tomu, aby hráli ještě lépe.
Vy byste pozvánku uvítal?
Já už jsem trochu jiný ročník, takže jí spíše neočekávám. (pousmál se) Osobně už se spíše těším, až půjdu na ryby.
„Tak my se snoubenkou čekáme syna, takže párkrát pojedu na ryby a pak budu tlačit kočárek."
Takže rybaříte? A kde?
Chomoutov. Tam to mám rád. Preferuji kaprařinu, hodím si udici do vody a odpočívám. Je to pro mě ideální forma posezonního relaxu. Jiné techniky jako vláčení nebo muškaření, to není nic pro mě. Já potřebuji tu židličku, občerstvení a koukat nahoru. (směje se)
A co kromě rybaření dále plánujete na léto?
Tak my se snoubenkou čekáme syna, takže párkrát pojedu na ryby a pak budu tlačit kočárek. (rozzářil se radostí) Těším se na to, termínově nám to vyšlo dobře. Bude to další kapitola naší společné budoucnosti.
Vy už jednoho potomka máte. Hraje také hokej?
Ano, teď hraje za třetí třídu. Jen, ať se také hýbe. (pousmál se)
A hodnotil on nějak to, jak hrál jeho táta?
Bere to jako samozřejmost. Když bych hokej nehrál, tak by to asi prožíval víc, ale takhle, když je to součástí jeho každodenního života, tak to moc neřeší.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
