Nino Tomov, bulharský zadák Sparty: Chtěl bych se hokejem živit

Foto: Martin Voltr

(LAUSANNE, od našeho zpravodaje) Už tak dost početné zastoupení českého hokeje na Olympijských hrách mládeže doplňuje další mladík, který je v Praze skoro doma. Seznamte se s Nino Tomovem!

Tomov patří mezi největší naděje bulharského hokeje a svůj talent piluje v Česku třetím rokem, v tom prvním dokonce vyhrál s osmou třídou Sparty mistrovský titul. I když je mu teprve patnáct let, na reprezentační scéně už táhne osmnáctku.

A navrch velmi dobře ovládá češtinu.

Kdy jste do Česka přišel?
Před sezonou, ve které jsem šel do osmé třídy, jsem byl na letní hokejové škole v Litoměřicích. Sparta ji tam má každoročně. Viděl mě tam pan Kročák a pozval mě, ať s nimi jedu na soustředění do Kravař a na turnaj do Ostravy. Tam jsem se prosadil, tak mi řekli, že můžu hrát na Spartě.

Doufal jste, že by si vás mohli vyhlédnout?
Ne ne, vůbec jsem to nečekal. Prostě jsem jenom jel na kemp. Překvapilo mě to a byl jsem samozřejmě rád.

V takovém věku není snadné přesunout se v rámci republiky, ale co teprve do jiné země přes tisíc kilometrů?
Je to velká změna, ale v Praze je bulharská škola, do které chodím. Pořád to má pro mě něco společného, nebyl to zase tak těžký přechod.

Jak se na to tvářili rodiče?
Že když to chci, tak můžu. Že jsou se mnou.

Snil jste o tom, že byste se někdy mohl dostat do hokejově rozvinutější země?
Jasně, dá se to tak říct.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jaké byly vůbec vaše začátky?
Můj strejda hrál hokej, takže jsem někdy v pěti letech začal chodit na veřejné bruslení. Pak když jsem se díval na větší hokejisty, strašně mě to bavilo, tak jsem začal trénovat hokej.

Jakou má hokej v Bulharsku tradici?
Skoro žádnou. Dřív měli nějaký hokej, ale posledních dvacet let skoro vůbec.

Zkoušel jste jako malý i jiné sporty?
Jo, dělal jsem třeba basket. Ale hokej mě vždycky bavil nejvíc.

Co vás na něm baví?
Je prostě rychlý a máte tam hodně věcí, ve kterých se můžete zlepšit. Prostě je to dobrej sport.

Jak se vám líbí v Česku?
Myslím, že je tam všechno perfektní. I hokej, i život, i škola. A Praha je krásné město.

A Sparta vám přirostla k srdci?
Jasně. Myslím, že je to největší klub v Česku s největší tradicí. Je to výborný klub.

Jak často se vracíte do Bulharska za rodinou?
Když je reprezentační pauza, vždycky tam můžu zajet na pár dní. A v létě mezi suchou a ledem taky.

Ve své zemi jste vlastně musel absolvovat i národní kvalifikaci na olympiádu...
Ano, měli jsme ji v září. Naše federace mi pak řekla, že na olympiádu můžu jet. Ještě jsem mluvil s trenéry ve Spartě, s panem Stránským, jestli mě pustí. A nakonec mi to dovolili.

Měl jste velkou radost?
Jo, je to velká příležitost. Baví mě to a můžu si vyzkoušet trošku jiný hokej.

Foto: OIS / Dylan Burns

Sedí vám hra tři na tři?
Řekl bych, že při hře pět na pět jsem lepší. Tady je to hodně rychlé a hodně o obratnosti, a to je pro mě jako trochu většího obránce těžší.

Jak byste se coby obránce charakterizoval?
Odvedu dobrou práci do obrany, ale i dopředu občas udělám nějakou akci.

Na turnaji jste s vaším týmem zatím dva zápasy vyhráli a jeden prohráli. Jaký máte ze startu pocit?
Myslím, že náš tým zrovna nemá nejlepší hráče, ale atmosféru v šatně máme výbornou. Kvůli tomu jsme první dva zápasy vyhráli. Ve třetím už byla trošku znát únava, ráno jsme měli těžký zápas a potom se to projevilo.

Takže už jsou z vás kamarádi?
Jo, já se s několika kluky znám už od předtím a je to výborné. Hráli jsme spolu třeba v létě na IIHF Development Campu ve Finsku, tam jsem už byl přímo v jednom týmu s klukem, se kterým jsem tady zase. A je tady ještě jeden kluk z Rakouska, který hraje za dorost Přerova a taky umí dobře česky (Jan Billa, pozn. red.). Hrajeme v jedné trojici, takže si rozumíme.

Přijel jste sem s cílem vyhrát medaili?
Určitě, ale uvidíme. To není jenom o mně, to je o celém týmu.

A jde vám víc o úspěch, nebo o to si to tady užít? Olympiáda už znamená hodně sama o sobě.
Je to velký zážitek, udělám si tady hodně kamarádů. Je to super.

Jaké jsou vaše hokejové sny?
Jednou bych se chtěl hokejem živit.

Vidíte to jako reálnou metu?
Když budu tvrdě pracovat a mít štěstí, tak jo!

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Olympijské hry mládeže
• Extraliga dorostu
• D Sparta Praha