Místo kanadské juniorky jsem zvolil školu. A nelituju, líčí Dulovec
Hokejově vyrostl na Spartě. V místě, kde byla onoho času nejspíše největší konkurence mladých hokejistů, si zahrál i neúspěšné finále se Vsetínem v roce 2004. Měl tu možnost jít do kanadské juniorky, ale zvolil školu. „Bylo to v ten klíčový moment, kdy se lámal chleba. Ničeho nelituju a jsem rád za to, co je,“ vzpomíná na životní rozhodnutí rychlonohý forvard Martin Dulovec.
Předtím než se dostal do řad účastníka EUHL, Techniky Praha, působil současný dálkový student ČVUT v české třetí nejvyšší soutěži, ale hokejově prorazil také do sladké Francie. Teď hraje, pracuje a studuje. S Technikou prozatím v EUHL drží pátou příčku.
Vstoupíme rovnou do rozehrané sezony. Jak hodnotíte prozatímní herní a bodový projev Techniky?
Já jsem přesvědčený, že máme tým, který by měl uhrát třetí místo. Máme kvalitu, akorát jsme měli smůlu, že byl pokaždé někdo zraněný. Znáte to, virózka, chřipečka, někdo nějaké svalové problémy. Jako já třeba.
Tím, že máte minimum tréninků, tak je těžké se více sehrát, souhlasíte?
Osobně si myslím, že vzhledem k tomu, že všichni někde po krajích hrají a navíc sem tam i společně v týmu, tak to není až taková tragédie. V čem vidím hlavní problém malého množství společných tréninků, tak to jsou určitě přesilovky. Tam máme velké mezery, které nás ve většině případů obírají o body.
Co se týče tohoto problému, lze to snáze za pomoci ostříleného extraligisty Milana Filipiho, který vám stojí za zády jako kouč?
Dal týmu řád a systém. Umí se na střídačce zachovat správně v daný moment. Zkrátka jak byl zkušený a kvalitní hráč, tak si to přenesl i do trenérského života. To je přesně to, co loni chybělo. Řád, disciplína a systém.
Když se podíváme na sestavu, tak nejčastěji nastupujete ve formaci s Petrem Ujfalušim, kterého většinou doplňuje Jiří Kratochvíl. Rozumíte si?
Na Ujfim je vidět, že hrál ještě loni extraligu juniorů, hlavně co se rychlosti a výdrže týče. Hodně toho nabruslí, často mě posouvá do tutových šancí. Jirka Kratochvíl byl zraněný nějaký čas, takže se do toho postupně dostává, stejně jako já. Ale v zápasech, ve kterých jsme spolu nastoupili, jsme byli produktivní. Souhrnně můžu říct, že jsme si sedli.
Malinko odběhneme a vrátíme se zpět v čase. Jste odchovancem Sparty, se kterou jste se podíval i do finále extraligové juniorky. Je vám někdy líto, že jste se neprosadil do A-týmu?
Domnívám se, že je to tak, jak to být mělo. Já jsem se v té době věnoval více škole, než hokeji. Bylo to v ten klíčový moment, kdy se lámal chleba. Ničeho nelituju a jsem rád za to, co je. Na druhou stranu si někdy říkám, jaké by to teď bylo, kdybych se tehdy rozhodl jít do kanadské juniorky. Já tu možnost měl, ale dal jsem přednost škole. Co se chlapů na Spartě týče, tak už je to vlastně deset let zpátky. Dneska zapracovávají více mladé hráče, takže se chytají více. Tehdy to bylo spíš o jakési stoprocentní úmrtnosti juniorů. Pokud jste netrénoval s áčkem třeba v osmnácti, devatenácti, tak bylo těžké se prosadit. Zkrátka výběrový mančaft. Chodili tam z velké většiny hotoví hráči.
Následovala kariéra ve třetí nejvyšší soutěži. Tu hodnotíte už s dvouletým odstupem času jak?
Jako každý mladík z juniorské extraligy jsem si musel zvykat, že hlava převažuje v mužském hokeji nad zběsilou a mnohdy bezúčelnou rychlostí. Měl jsem se hodně co učit. A řeknu to na rovinu, podle mého názoru je ta kvalita horší, než před pěti, deseti lety. Myslím konkrétně tu českou skupinu. Nechodí na to ve většině měst moc lidí, člověk si nevydělá velké peníze, ale času to stojí mraky. Skoro čtyřicet zápasů za sezonu a pak play off, takže taková méně časově náročná první liga, kde se trénuje po práci večer. Pokud nejste něčí farma nebo nemáte sponzory na to, aby hráči nemuseli chodit do práce. Dneska je to spíše pro mladší kluky, kteří vyjdou z extraligy juniorů a neprobojují se do extraligových nebo prvoligových mužstev a třeba ještě studují či nemají pořádnou práci.
Potkala vás také zahraniční štace. Třetí nejvyšší soutěž ve Francii. Jaký je rozdíl například mezi naší a tamní ligou?
Já si myslím, že úroveň jde nahoru. To je vidět i na francouzském nároďáku. Hraje tam hodně českých kluků, v čele s Romanem Vondráčkem, který tam hraje už čtvrtý rok nejvyšší soutěž a u nás nastupoval s přehledem v první lize a má několik startů v extralize. Třeba i za Spartu. Já jsem osobně hrál nejprve v Montpellieru druhou nejvyšší, ale hned po čtrnácti dnech jsem se stěhoval o ligu níž. Do Toulonu. Hodně se bruslí, hraje do těla. Techniku tomu dodává mnoho hráčů z Finska, Švédska, i od nás. Kanaďani tvrdí muziku, ale to už se naučili i Francouzi. Co se týče kvality týmu, tak je to všechno o penězích. To je dobový trend. Když má klub ze třetí ligy peníze, tak bez problému postoupí do dvou let na vrchol. Za mě bohužel, že je to dnes čistě o penězích.
Už druhý rok při angažmá v Technice působíte v krajském přeboru. Jak se to dá skloubit, když bereme v potaz ještě práci?
Minulý rok jsem odehrál asi jen pět zápasů, přetrhl jsem si křížové vazy v koleni. Letos hraju v Jesenici, která hraje ve Velkých Popovicích. Mám to z Prahy kousek a trénujeme ve 21:15, takže tréninky stíhám v pohodě. V práci jsem do šesti, takže mi to vychází (usmívá se). Byl to důvod, proč jsem už nešel zpátky do Nymburka. To by se nedalo ani náhodou – z časového hlediska. Do Techniky jsem se vlastně dostal přes kluky v Jesenici, kteří mě oslovili, jestli bych nechtěl hrát.
Evropská Univerzitní Hokejová Liga – jste v ní s největší pravděpodobností nejstarší hráč. Co má takový harcovník krom ledu za sebou, případně před sebou, v učebně či aule?
Mám za sebou celkem zajímavou hokejovou kariéru. Vyzkoušel jsem mimo českého hokeje také zahraniční, za což jsem strašně vděčný. Dokázal jsem se o sebe postarat i mimo led, takže to hodnotím pozitivně. Co se týče studia, tak momentálně dělám dálkově obor Softwarové inženýrství na Fakultě Informatiky v ČVUT v Praze. Je to výzva. Mám před sebou hodně práce. Zkoušky, práce, hokej a ještě se bít doma (směje se).
Share on Facebook
