Kysela se vrátil na led, byl terčem posměchu. Musím zhubnout, hlásí

Foto: Jiří Zaňát, hc-vsetin.cz

Jedním z účastníků sobotní exhibice, při níž si fanoušci Vsetína připomněli už dvacet let staré extraligové finále tamější Petry s litvínovským Chemopetrolem, byl bývalý útočník a současný generální manažer Litvínova Robert Kysela. Ten mohl po dlouhých letech prožít okamžiky, jež hokejisté tolik milují, a před solidně zaplněným Lapačem skóroval. "Ale už to není jako dřív, je potřeba být štíhlý a v kondici, což se o mně říct nedá," přiznává v rozhovoru pro hokej.cz.

Se startem na exhibici ale sedmačtyřicetiletý hokejový činovník vůbec neváhal. "Hned jsem souhlasil, přestože jsem za poslední dva roky stál na bruslích jen jednou, protože jsem absolvoval operaci obou kyčlí," prozrazuje Kysela. Ten se znovu po letech potkal v jednom mančaftu s takovými hráči jako jsou Zdeněk Orct, Jan Alinč, Martin Škoula a mnoha dalšími, kteří v sezoně 1995-96 hájili barvy tehdejšího Chemopetrolu.

"S většinou z nich se vídáme v Litvínově. Takže to nebylo tak, že bych šel do neznáma. Ale třeba Jardu Buchala jsem viděl snad po dvaceti letech," usmívá se Robert Kysela, který si finálovou bitvu po dvaceti letech maximálně užil. "Bylo to parádní, přesně tohle každému hráči po skončení kariéry nejvíc chybí. Kabina, stadiony, fanoušci. Ta hra ani tolik ne, zato život mezi kamarády v mančaftu ano," přiznává bývalý útočník.

Ten se v duelu blýskl jednou trefou, když v úvodní periodě zakončil samostatný únik. A chvíle slávy po vstřelené brance si užíval o to víc. "Nezažil jsem to už dost dlouho, jako hráč naposledy asi ještě na Kladně," pátrá v paměti Kysela, který od dob své největší hokejové slávy přibral nějaké to kilo, a to se pochopitelně projevilo na jeho pohybu po slavném hokejovém chrámu. "Máte pravdu, trošku jsem přibral," usmívá se.

"Hokej mě ale stále baví a chci chodit hrát se starou gardou, v tom případě ale musím klukům stačit. Musím se zase dostat do kondice a s váhou tak o patnáct kilo dolů, než jsem dneska. Jediná cesta je pohyb. Respektive chodit hrát hokej. Na posilovny nebo kola totiž moc nejsem. Pro mě, jako bývalého hráče, je hokej zábavou. Jsem schopen být na ledě i dvě hodiny, tam se ty kalorie spálí," prozrazuje Robert Kysela.

Foto: Jiří Zaňát, hc-vsetin.cz

Ač je momentálně generálním manažerem litvínovského klubu, v kabině čelil ze strany svých spoluhráčů mnoha srandičkám. "Samozřejmě jsem byl terčem posměchu. Kvůli mé váze. Kdyby se tím měl člověk nervovat, tak hokej nemůže hrát, protože by se jistě sesypal. V kolektivním sportu si musíte umět udělat srandu z druhého, ale i ze sebe. A čím víc jste naštvaný, tím víc si z vás dělají legraci," popisuje dění v kabině.

"Vleze se vůbec do výstroje či helmy?" tázali se dokonce fanoušci na sociálních sítích. "Neměl jsem s tím problém, ale musel jsem hrát bez vesty," culí se Kysela. "Na to, aby mohl člověk podávat kvalitní výkony, musí být štíhlý, v kondici. To se bohužel o mně říct nedá. Věřím, že fanouškům udělám radost a váha půjde postupně dolů," říká Kysela s tím, že bezprostředně po zápase se cítil v pohodě. Horší to bylo druhý den.

Foto: Jiří Zaňát, hc-vsetin.cz

Už při závěrečné děkovačce však vypadal znaveně a když se v sedě loučil s fanoušky, mnozí si možná s trochou nadsázky říkali, že nevstane. "To jsem si také říkal několikrát během utkání. Ale čekal jsem to horší. Bylo fajn, že jsme hráli na tři útoky. Na dva bych to asi nevydržel," přiznává světový šampion z Vídně 1996. Jeho tým na Lapači prohrál až po samostatných nájezdech 6:7. "Byl to krásný zápas," pokyvuje Kysela.

"Dokonce jsme se stačili v kabině pohádat, chtěli jsme totiž vyhrát a někteří to vzali až moc na velkou váhu," usmívá se a jedním dechem pochválil vsetínské fanoušky, kteří v sobotu večer dorazili ve slušném počtu. "Překvapilo mě, kolik jich tady bylo! Šlo vidět, že nezapomněli, jaký Vsetín kdysi hrál hokej. Když vyjedete na led a vidíte to množství příznivců, tak je to nepopsatelný pocit," zakončuje bývalý výborný hokejista.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC VERVA Litvínov