Kapitánem jsem byl naposledy v 9. třídě, vzpomíná Sedláček. Co si vzal od legend?
Pavel Sedláček
|
Foto: Vojtěch Gargulák, beranizlin.cz
Do nové sezony vstoupí Zlín s novým kapitánem. Céčko na hrudi ponese dříč Pavel Sedláček, který se během let vypracoval v nedílnou součást kádru Beranů. Nevyniká sice v kanadských bodech, ale o to větší je jeho přínos pro tým v černé práci a obětavosti. „Umím vybouchnout, ale hlavně se snažím, aby byla v kabině dobrá nálada," říká v obsáhlém rozhovoru pro Hokej.cz.
Pavel Sedláček, kapitán hokejového Zlína. Jak vám to jakožto odchovanci klubu zní?
Pěkně! Ale je jasné, že sezona se bude hodnotit až na konci. Teprve pak se uvidí, jestli kapitánství zvládnu, jak mám.
Překvapila vás volba kabiny?
Musím říct, že jo, nepočítal jsem s tím. Ale samozřejmě mě to překvapilo v dobrém slova smyslu.
Máte kapitánskou zkušenost z minulosti?
Naposledy jsem byl kapitánem v deváté třídě, když jsme vyhráli titul. To už je docela dlouho. (usmívá se)
Teď půjde o něco výrazně jiného, že?
Rozhodně. (usmívá se) Hlavně i proto, že v kabině jsou výrazně mladší kluci. Ale na druhou stranu to bude dost podobné – i tentokrát se budu snažit, aby kabina fungovala dobře. Kapitán je zároveň spojkou mezi hráči a trenéry, takže i v tomto ohledu chci fungovat co nejlépe.
„Pokusím se, aby kabina fungovala dobře."
Dokážete vybouchnout?
Když se nedaří, tak jo. Loni se to stalo. Ale jinak nejsem moc velký řečník, snažím se udržovat dobrou náladu. Podpora je klíčová.
Pavel Sedláček | Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Ačkoliv tedy nejste velký řečník, proběhl už první proslov ke spoluhráčům?
Ještě na něj nebyl prostor. Myslím, že k němu dojde před prvním mistrovským utkáním.
Jako hráč jste zažil kapitánství Petra Čajánka nebo Tomáše Žižky. Co jste si od nich vzal?
Petr Čajánek dokázal kabinu seřvat a nakopnout. Tomáš Žižka měl úplně jiný přístup, sice taky dokázal vybouchnout, ale zároveň uměl věci řešit s chladnou hlavou. Chtěl bych tyhle dva přístupy spojit do jednoho.
„Petr Čajánek dokázal kabinu seřvat a nakopnout. Tomáš Žižka uměl věci řešit s chladnou hlavou."
Aktuálně začínáte druhý týden přípravy na ledě, už si tělo zvyklo na novou výstroj?
Začátky jsou v tomhle ohledu vždycky těžké, ale musím říct, že letos je to asi nejlepší začátek na ledě, co pamatuju. Nohy zdaleka nemám tak odrovnané, jak tomu bývalo v minulosti. Bruslení je každopádně specifický pohyb, takže určitý čas na zvyknutí si potřebujete vždycky.
Jsou tréninky zaměřeny primárně na objem, nebo už řešíte i systémové věci?
Je to spojené do jednoho. Ale i v momentech, kdy řešíme systémové věci, tak jsou tréninky vedeny ve vysokém tempu, což nám může jen pomoct.
„Letošní začátek na ledě je asi nejlepší, co pamatuju. Nohy zdaleka nemám tak odrovnané, jak v minulosti."
Vnímáte, že se hráči chtějí před novým koučem Jánem Pardavým o to víc předvést?
Myslím, že se všichni snaží jako vždycky. Navíc co vím, pan Pardavý nás sledoval i minulou sezonu, takže ví, jaká má mít od koho očekávání.
Jak by se měl změnit styl, který budete pod novými trenéry produkovat?
Něco jsme si k tomu řekli, ale veřejně to ještě komentovat nebudu. Počkejte si na zápasy. (usmívá se)
Pavel Sedláček | Foto: Vojtěch Gargulák, beranizlin.cz
Obligátní otázku na v poslední době tradičně špatné začátky zlínských sezon asi čekáte, že?
Jasně. (směje se) Hlavně doufám, že letos si ho už konečně pohlídáme. Bavíme se o tom každý rok a v posledních letech nám začátek nikdy nevyšel… Na druhou stranu je třeba říct, že konce sezon jsme měli dobré. Ale chytit první kola je důležité. Když vám začátek uteče, ztrátu doháníte těžko, protože bodují všichni. A taky chci mít klidnou sezonu. Klidnou, úspěšnou a dlouhou.
„Doufám, že letos už si začátek pohlídáme. Bavíme se o tom každý rok."
Čeká vás dvanáctá sezona, ve které oblečete zlínský dres. To už je slušný milník, co?
Dvanáctá, jo? To ani nevím, na statistiky se nedívám. Důležité je, abych pomohl týmu a aby pro nás sezona byla co nejúspěšnější.
Začínal jste v památném play off 2012/13…
Tenkrát jsme měli hodně zraněných a já přišel na výpomoc z juniorky. V kabině byly samé kapacity a já nevěděl, jestli mám říkat dobrý den, nebo ahoj. (směje se) V tom to bylo nepříjemné, ale kluci mě vzali mezi sebe.
Pro mladého kluka musel být vyrovnávací gól Filipa Čecha deset vteřin před koncem sedmého finále s Plzní obrovským zážitkem, že?
Bylo to neskutečné, celý stadion vybuchl… Když to občas dávají v televizi, rád si zavzpomínám. Jen škoda, že nám nevyšla zlatá tečka v podobě gólu v prodloužení, ale příští rok už všechno klaplo a radost byla obrovská.
Pavel Sedláček | Foto: Vojtěch Gargulák, beranizlin.cz
Titul v sezoně 2013/14 byl předpokládám největším úspěchem vaší dosavadní kariéry.
Jednoznačně! Spousta hráčů titul nevyhraje za celou kariéru, já ho vyhrál, když jsem byl mladý, a ještě někdy bych tu euforii chtěl zažít. Uvidíme.
„Spousta hráčů nevyhraje titul za celou kariéru, já ho vyhrál, když jsem byl mladý. Rád bych tu euforii ještě zažil."
Poté přišel ročník 2015/16, který jste z většiny odehrál v tehdy druholigovém Šumperku. Věřil jste, že se ještě vrátíte do profesionálního hokeje?
Popravdě nevěřil. Ale na sezonu v Šumperku vzpomínám rád. Poznal jsem tam fajn spoluhráče i trenéra. Navíc se nám dařilo. I díky tomu si mě pan trenér Svoboda vytáhnul zpátky do Zlína.
Ve 2. lize chodí většina hráčů do běžné práce. Byl to i váš případ?
Nemusel jsem si přivydělávat. Většina kluků tehdy měla v Šumperku profesionální smlouvy.
Co se vám vybaví, když zmíním 3. leden 2017?
Hráli jsme s Třincem, Jirka Marušák mi nahrával a já vstřelil svůj první extraligový gól. (usmívá se)
Puk jste si schoval?
Mám ho někde doma, ale teď vám neřeknu, kde přesně. (směje se)
„Hejty mě motivovaly i demotivovaly zároveň."
Gólů moc nedáváte, vyčníváte v černé práci. Ale i tak o vás během kariéry někteří fanoušci pochybovali. Vnímal jste to?
Vnímal. Sociální sítě má dneska skoro každý, takže si můžete přečíst cokoliv a mnohdy to opravdu nebylo a není nic příjemného. Motivovalo i demotivovalo mě to zároveň.
Co vám pomohlo nakopnout motory, když se dostavila demotivace?
Rodina. Ta mě vždycky podporovala nejvíc a jsem jí za všechno vděčný.
Jak vlastně vaše manželka reaguje, když vás zápas co zápas vidí lehat proti střelám?
Myslím, že si ještě nezvykla, ale toleruje to. (směje se)
Vypiloval jste si za ty roky styl blokování střel tak, abyste minimalizoval možnost zranění?
To podle mě nejde. Důležité je nebát se. Mám ozkoušené, že když se bojíte, je větší pravděpodobnost, že ke zranění opravdu dojde. Tenhle styl hry bolí poměrně často, ale když můj blok zabrání gólu, je to parádní pocit.
Pavel Sedláček | Foto: Vojtěch Gargulák, beranizlin.cz
Share on Facebook
