Jubilant Ščerban o aréně, bafuňařině i Neveselého rozkazu. Nikdy jsem se nevzdal…
Bedřich Ščerban
|
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Dlouholetý obránce a nynější funkcionář Bedřich Ščerban oslavil v minulých dnech jubilejní 60. narozeniny. V obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz mluví o spoustě zajímavých témat. Například o stavbě Horácké multifunkční arény, o svých začátcích v hokejové kanceláři nebo také nové Síni slávy českého hokeje, kterou má pod palcem coby její manažer.
V nedávném rozhovoru jste zmínil, že nejste slavící typ, co bilancování v období narozenin?
Řekl bych to trochu jinak: bilancuju pohledem do budoucnosti. Soustředím se na výzvy, které mám před sebou a bilancuju, kolik práce mi ještě zbývá k jejich dosažení. Aktuální výzvy pro mě jsou například projekt nové Síně slávy českého hokeje nebo stavba Horácké multifunkční arény v Jihlavě.
Když vidíte, jak po letech útrap a protahování roste nová jihlavská hala před očima, je to pro vás asi ten nejlepší narozeninový dárek, co?
V podstatě jsem dostal dva dárky. Jednak stavbu nové arény, o kterou jsem usiloval od svého nástupu do funkce jednatele Dukly Jihlava v roce 2008 a pak mistrovský titul na letošním světovém šampionátu v Praze a Ostravě. Tam mi náš tým udělal obrovskou radost.
„Cesta až sem do tohoto bodu byla opravdu náročná.“
Zůstanu u stavby Horácké multifunkční arény: cítíte po mnoha letech peripetií a handrkování s politiky zadostiučinění?
Cesta až sem do tohoto bodu byla opravdu náročná. Projekt Horácké arény byl několikrát hotový, měli jsme dokonce vystavené stavební povolení, ale stejně tak se několikrát smetl ze stolu. Jako zadostiučinění to každopádně neberu. Spíš mám radost, že stavba konečně běží podle plánu. Jde o velký milník nejen pro Jihlavu, ale pro celou Vysočinu. Pokud navíc klapne projekt vysokorychlostní železnice, bude v dlouhodobém horizontu zaděláno na velmi solidní rozvoj krajského města a celého kraje.
Teď se zdá být všechno zalité sluncem, ale upřímně, neměl jste během uplynulého období plného slibů chuť v hokeji skončit?
Neměl. Myslím, že hlavně díky tomu, že profesionální kariéra sportovce mě naučila rvát se s překážkami. Ale nebudu lhát, naštvaný jsem několikrát byl.
Pardubický majitel Petr Dědek zmínil, že by novou halu rád otevřel s Davidem Pastrňákem, plánujete něco podobného pro Jihlavu?
U nás je to komplikovanější v tom, že Horácká aréna by se měla otevírat v průběhu sezony, přičemž přesné datum nelze dopředu určit. Komfortnější by bylo, pokud bychom stavbu dokončili třeba v květnu a měli dva měsíce rezervu a prostor na naplánované doprovodné akce. Ale můžu říct, že už teď nad tímhle tématem přemýšlíme a něco řešíme. K oznámení ale dojde až v budoucnu prostřednictvím tiskové konference.
„Naši partneři mají o Horáckou arénu a nové skyboxy zájem.“
Pojďme teď k sezoně, kterou Jihlava ještě odehraje v pelhřimovském azylu. Když se podívám na strategii vašeho posilování, nemůžu se zbavit dojmu, že už nastává fáze budování na dobu, kdy se Jihlava vrátí domů a měla by zaútočit na extraligu.
Chápete to naprosto správně. Naším cílem je stavět na mladých hráčích, kteří až se vrátíme do Horácké arény, by měli mít výkonnost na to, abychom zabojovali o extraligu. Co se týká letošních posil tak před startem sezony bychom rádi přivedli ještě jednoho obránce. Ale nepůjdeme po něm za každou cenu, musíte to být někdo, kdo nám zapadne do koncepce, kdo týmu a našim mladým klukům opravdu pomůže. K tomu máme dva gólmany na zkoušku, takže uvidíme, jak se situace kolem nich vyvine.
Bedřich Ščerban | Foto: Jan Beneš, Český hokej
Jedna věc je hráčský kádr, druhá rozpočet. Taky jsem z Vysočiny, takže vím, že tenhle kraj zrovna nekypí penězi. Věříte, že Horácká aréna významně zvýší zájem investorů o Duklu tak, aby se klub mohl časem etablovat v extralize?
Jednoznačně a zpětná vazba, kterou mám od našich partnerů, mi dává za pravdu. Naši partneři mají o Horáckou arénu a nové skyboxy zájem. Nepůjde samozřejmě jen o hokej, hala bude multifunkční, což přináší spoustu možností pro kulturní a společenské vyžití. Město založilo novou společnost, která bude mít provoz Horácké arény na starosti, my jako klub v ní budeme v nájmu, takže půjde i o to, jak se nastaví podmínky. Ale věřím, že Horácká aréna skládání rozpočtu Dukly významně pomůže.
O kolik vyšší by měl být extraligový rozpočet Dukly ve srovnání s tím nynějším?
Řádově dvakrát vyšší.
„Rozpočet Dukly pro extraligu by měl být oproti tomu nynějšímu řádově dvakrát vyšší.“
Vraťme se teď na začátek vašeho funkcionářského působení v Dukle, protože tenhle rozhovor chci pojmout i trochu bilančně. Ještě v době hráčské kariéry jste plánoval být funkcionářem?
Kdepak. Vždycky jsem chtěl být trenérem. Sešlo se to tak, že moji hráčskou kariéru ukončila ve čtyřiačtyřiceti letech mononukleóza, přičemž město v té době vypisovalo výběrové řízení na pozici jednatele Dukly. Já sice prezentoval, že chci být trenérem, ale pak mne oslovil Jan Hrbatý mladší, následně jeho tatínek „rychlík z Vysočiny“, zda bych se přihlásil do výběrového řízení. A nakonec se do toho vložil Standa Neveselý a řekl mi: To je sice hezký, že chceš být trenérem, ale důležitý je, co Dukla teď potřebuje.
Chápu, když člověka osloví taková legenda, tak je těžké odmítnout...
Jde o to, že Dukla vždycky byla vojenský celek a my se k téhle tradici pořád hlásíme. Takže jsem to bral v podstatě jako rozkaz. S mírnou nadsázkou samozřejmě. Pak už jsem tedy nijak nespekuloval a začal se připravovat na výběrové řízení na pozici jednatele. V něm tehdy byli tři uchazeči, přičemž v mnou vypracovaných prezentačních materiálech do výběrového řízení byla už v březnu 2008 zmíněna nutnost výstavby nové haly, aby se Dukla mohla dále rozvíjet.
Říkáte rozvíjet, ale v prvních letech po vašem jmenování šlo spíš o to Duklu udržet při životě, ne?
Máte pravdu, začátky byly očistec. Vzpomínám si, že Dukla měla tehdy tři hráče, směrem k svému ročnímu obratu poměrně velké dluhy, navíc málo sponzorů. K tomu hrála mládež nižší soutěže a tak dále. Zkrátka hodně těžké období.
„Začátky byly očistec. Vzpomínám si, že Dukla měla tehdy tři hráče.“
Motivaci jste bral kde? Mohlo pro vás přece být snazší po čase odejít a věnovat se něčemu svému, nezatíženému chybami minulosti.
V tom, že jsem Jihlavák, který s Duklou vyrůstal odmalička. Chtěl jsem klubu prospět tím, že ho pomůžu znovu skoro vybudovat. Říkám skoro vybudovat, ale tehdejší situace byla opravdu velmi špatná.
Bedřich Ščerban | Foto: Karel Švec, Český hokej
S Duklou jste zažil vrcholy i pády. Postup do extraligy a okamžitý sestup zpět do první ligy...
Sestup mě mrzel, protože jsme v té sezoně hráli důstojnou roli. Nebyli jsme outsider. Ale víte jak… Co vás nezabije, to vás posílí. Už tehdy jsem měl plné ruce práce, aby jihlavský stadion prošel licenčním řízením extraligy a bylo nám jasné, že klíčový bod v podobě stavby nové arény nás teprve čeká.
Kromě povinností v Dukle působíte ve Výkonném výboru Českého hokeje a v neposlední řadě jako manažer nové Síně slávy českého hokeje. Tady se to asi nemohlo sejít o moc lépe, že? Novou síň jste otevírali ku příležitosti domácího zlatého šampionátu.
Sešlo se to moc hezky, i když musím říct, že kolem toho bylo hodně nervů a stresu. Nedávno jsem koukal na fotky, a ještě patnáctého ledna jsme na místě dnešní Síně slávy českého hokeje měli staveniště. Časová tíseň byla velká, termín šibeniční. Stávalo se, že nám na stavbě pracovalo několik profesí najednou, což za normální situace nebývá obvyklé. Ale nakonec jsme to zvládli a z konečného výsledku mám velkou radost. Zpětná vazba nejen od legend našeho hokeje je pozitivní.
„Mladší generace je s novou Síní slávy českého hokeje spokojenější.“
Co reakce od fanoušků?
Mladší generace je spokojenější, protože v nové Síni slávy máme spoustu digitálních věcí. Starší generace měla připomínky, že by v ní mohlo být více artefaktů, na čemž aktuálně usilovně pracuju. Myslím, že během září by mohlo dojít k vystavení nových artefaktů, třeba i z letošního mistrovství světa.
Přidám ještě jeden postřeh. Četl jsem názory fanoušků, kterým v nové Síni slávy českého hokeje chybí větší zaměření na hokejovou extraligu. Změníte to?
Ano. V Síni slávy máme jednu stálou expozici, která se zaměřuje na průřez historií českého hokeje od jeho vzniku po současnost. Poté jsou zde vitríny určené pro častější obměnu artefaktů. Letos jsme zvolili artefakty zaměřené a týkající se všech mistrovství světa, které se u nás konaly. Jedno z příštích témat může být historie českého klubového hokeje, je to spíš otázka vhodného naplánování.
„Během září by mohlo dojít k vystavení nových artefaktů.“
Co vlastně říkáte na atmosféru letošního světového šampionátu?
Ukázalo se, že hokej je u nás fenoménem. Co jsem se bavil se zahraničními kolegy, říkali mi, že když je mistrovství světa v České republice, všichni mají nejméně omluvenek. Hráči k nám jezdí reprezentovat rádi, protože zájem fanoušků je tady obrovský. Lidé se chodí dívat i na hvězdy soupeře. V tomhle se nám ostatní chtějí vyrovnat.
Vzpomněl jste si při sledování letošních zápasů národního týmu v elektrizující atmosféře na rok 1992, kdy jste prakticky totéž zažil jako hráč?
To víte, že jo. Hodně mě mrzelo, že jsme tenkrát vypadli v semifinále s Finskem na penalty. Ze světových šampionátů mám pět bronzových medailí a v Praze 1992 bylo podle mě nejblíže ke zlatu. Sice nám to nakonec nevyšlo, ale i tak jsme zažili parádní turnaj. Lidé byli úžasní. Stejně jako letos.
Share on Facebook
