Jiříček: Největší boj se Špágrem? Klatovy – Rokycany! Dvacítce chybí už jen zlato

David Jiříček | Foto: nhl.com

18. ledna 13:18

Dominik Dubovči

• Zahraničí

Už skoro dva měsíce je David Jiříček součástí organizace Minnesoty, za ní naskočil zatím do čtyř utkání NHL. V jednadvaceti letech ze všeho nejvíce potřebuje právě důvěru a herní prostor mezi dospělými.

David Jiříček

obránce, 21 let

NHL 2024-2025

Z 10

G 0

A 1

B 1

„Neřekl bych, že to v Columbusu nevyšlo, dali mi napřed velkou šanci, jsem jim vděčný, že jsem mohl odehrát v tak mladém věku přes čtyřicet zápasů,“ vzkázal Jiříček ze zámoří.

„Jedeme dál. Klub dostal nabídku a rozhodl se mě trejdovat. S tím nic neudělám, nezáleží na mně. Moje práce je hrát hokej, jestli budu v Columbusu, Minnesotě, nebo Iowě…“

Kvůli výměně okolo vás bylo docela živo. Ovlivnilo vás to trochu?
V Columbusu jsem neměl takovou pozici, abych hrál, co je mi vlastní. Brali mě na jinou práci, v zápasech mě míň nasazovali. Hůř jsem se do hry pak dostával a výkony nebyly ideální. V Minnesotě, když nebudu mít icetime a nebudu hrát, ani chodit na přesilovku, nemají důvod mě držet a pošlou mě na farmu. V tom vidím největší rozdíl.

Wild navíc patří k lepším týmům NHL…
Od té doby, co jsem odešel, Columbus se zvedl, asi jim to pomohlo. (usmívá se) Ale jo, je to tady trošku jiné. Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát. V téhle fázi bojujeme o místo v play off, o první místo v divizi, aby se začínalo doma. Každé utkání je důležité. Poslední dvě jsme prohráli s nejlepšími týmy Západní konference. Zápasy mají teď úplně jinou váhu. Pár hráčů nám chybí, přišlo pár těžkých porážek. V posledních dvou zápasech jsme šli do třetí třetiny za vyrovnaného stavu, ale nedokázali jsme to dotáhnout. Tým má ovšem velkou budoucnost.

Zapadl jste rychle do nového prostředí?
Každý herní styl je jiný. Ale Iowa hraje stejně jako Minnesota. Strávil jsem tam měsíc a půl a myslím, že mi to vyhovuje. Snažím se plnit, co mi trenéři řeknou. Tady mi řekli jasně, co ode mě chtějí, tím se řídím. Chci se zlepšovat, nejvíc se zaměřuju na rozehrávku. Myslím, že teď předvádím svoji hru. Snažím se podporovat útok, jít nahoru, zapojovat se v útočném pásmu, chodím druhou přesilovku. Takovou šanci jsem v NHL ještě nedostal, v Columbusu jsem přesilovku nehrál vůbec. S druhou formací se tam moc nedostáváme, ale je to pro mě velký posun dopředu.

Mladému člověku šance v NHL dodá asi pořádnou porci sebedůvěry, ne?
Snažím se být pokorný, do každého střídání jít naplno a zasloužit si místo i do budoucích let. Samozřejmě vím, že to bude těžké. Znám svou pozici, pár obránců je zraněných. Musím si trošku zvyknout, doufám, že jsem odvedl dobré výkony a zůstanu co nejdéle. Chci své šance využít a odvést to nejlepší, co můžu. Ať tady budu další týden, nebo do konce sezony. Jak dlouho zůstanu, ovlivnit nemůžu. Ale každý zápas, každý trénink budu makat na sto procent.

Navíc máte v organizaci několik Čechů, kromě Jakuba Lauka i Davida Špačka.
Známe se dlouho, jsme velcí kamarádi. Zaznamenali jsme vyjádření trenéra Rulíka, tak teď Špágrovi říkám, že je český klenot. A doufám, že já budu diamant (směje se). Špágr hraje na farmě velmi dobře, doufám, že se spolu do Minnesoty někdy dostaneme nastálo. To je cíl. Takhle jsem to měl se Standou Svozilem už na farmě v Clevelandu. Víme, na čem jsme, protože rivalita je všude, ale tahle je zdravá. Nezávidíme si čas na ledě nebo na přesilovce.

V Plzni jste spolu vyrůstali?
Hráli jsme spolu od dvanácti třinácti let. I proti sobě, když hrál ještě za Rokycany a já za Klatovy. To byly největší války! (směje se) Neřekl bych, že ho beru jako každého jiného beka. Navzájem si přejeme. Jsem rád, že tady Špágr je. Doufám, že to někdy vyjde a setkáme se v Minnesotě.

Neozval se vám po výměně i Marek Židlický? V Minnesotě kdysi působil tři a půl sezony.
Kustodi a maséři si ho pamatují. Říkal jsem jim, že mě trénoval a že jsme v kontaktu. Psal mi, že Wild jsou skvělá organizace a že to bude dobré. Marek Židlický mi hodně pomohl a je pro mě vzorem. Sleduju i beky tady v Minnesotě, máme pár praváků jako Brock Faber, Jared Spurgeon. Skvělí hráči, od kterých se můžu učit na tréninku i v zápasech.

A co mistrovství juniorů, kde získal bronz i váš bratr? Jak jste to prožíval?
Na zápasy jsem se zásadně nekoukal, protože jsem u nich vždycky nervózní. Když nehraju, je to horší, než kdybych byl na ledě. Ale koukal jsem na poslední duel o bronz a musím říct, že jsem po něm byl emočně hodně vyčerpaný. Tři medaile v řadě jsou každopádně velký úspěch. Skvělý výkon, můžu jen pogratulovat. Myslím, že už jen ta zlatá chybí. Doufám, že přijde příští rok na šampionátu tady v Minneapolis.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí