Jágr obsáhle o ZOH, motivaci i narozeninách: Život je jako pyramida
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Byl ve skvělé náladě a odpovídal s typickou energií a úsměvem. Mluvil přitom dlouho a soustředěně. Jaromír Jágr, fenomén českého hokeje, slaví 15. února padesátiny – Plánoval hrát hokej tak dlouho? Jaký byl jeho jediný cíl v kariéře? Kterého úspěchu si váží nejvíc? A proč by ho mohla bavit trenéřina?
Dokázal jste si jako mladý vůbec představit, že byste hrál až do padesáti let?
Když mi bylo dvacet let, tak mi táta říkal: Jestli budeš mít stavbu těla jako já, tak budeš nejsilnější ve čtyřiceti letech. Takže jsem věřil tomu, že se nezraním a výkonnostně budu stačit.
Zdá se vám, že stárnete rychle?
Moje výhoda je v tom, že mám spoustu mladých lidí okolo sebe. Ať už v životě nebo v práci. Díky tomu si myslím, že stárnu mnohem pomaleji. A jestli se cítím na padesát let? Vůbec ne.
Padesát let je velké jubileum. Vnímáte své narozeniny i jako nějaký nostalgický moment?
Každý vzpomíná. Ke konci života nám ani nic jiného nezbude, než si vyprávět o situacích, které jsme zažili. Psychologové pořád tvrdí: Žijte současností. Já už přitom žiju několik let minulostí. (směje se) Nijak mi to ale nevadí, vzpomínat je hezké.
Myslíte, že věk je jenom číslo?
Každý věk má svoje plus. To, co odchází fyzicky, se zase vrací někde jinde. Nechci to přehánět, ale rozumově i názorově se člověk vyvíjí. Ztrácím v síle a rychlosti, ale můžu to nahradit zkušenostmi. Každý věk má své výhody a jde jen o to, abychom je využili co nejlépe, abychom se zbytečně nenervovali a nestresovali. Pak nezáleží, kolik let nám je.
„Psychologové pořád tvrdí: Žijte současností. Já už přitom žiju několik let minulostí."
Chystáte na úterý nějakou narozeninovou oslavu?
Nejsem člověk, který by slavil. Ani mi to nedělá moc velkou radost, moji kamarádi a mí nejbližší to vědí, takže nevěřím tomu, že by dělali nějaká překvapení. Bude to normální den, jako každý jiný.
Bude alespoň spojený se sledováním olympijského osmifinále?
V první řadě se musím soustředit na náš tým. A potom, když mi zbude čas, tak se podívám na reprezentaci.
„My chceme Jardu Jágra na bankovce mít!“ skandují fanoušci Rytíři Kladno. A dnes se dočkali! ? Jak se vám líbí? ?
Zveřejnil(a) Hokej dne Pondělí 14. února 2022
Ester Ledecké jste nicméně posílal gratulaci ke zlaté medaili. Sledujete tedy olympiádu?
Sleduju. Ale mám pocit, že letní olympiáda je trochu zajímavější. Je tam víc kolektivních sportů. Letos mě mrzí, že nepřijeli hráči z NHL. Na druhou stranu si myslím, že díky tomu máme mnohem větší šanci uspět. Vůbec bych se nedivil, kdybychom hráli o zlato. O postupu rozhoduje vždy jen jeden zápas, ve kterém se může stát cokoli.
Jak hodnotíte dosavadní výkony českého týmu na turnaji?
Musím říct, že mužstvo hraje velice dobře. Už v prvním zápase proti Dánům šlo jen o to, že jsme neproměnili šance. Proti soupeřům, jako je Dánsko, je to pak vždycky těžké. Reprezentace tak byla podle mě trochu nespravedlivě kritizovaná. Na druhou stranu i Dánové ukázali, že mají kvalitní tým, když pak porazili i Švýcary. Věřím ale tomu, že můžeme udělat úspěch. Rozhodují maličkosti, o kterých fanoušci někdy ani nemají tušení.
„Proti soupeřům, jako je Dánsko, je to pak vždycky těžké. Reprezentace tak byla podle mě trochu nespravedlivě kritizovaná."
Ještě jedna otázka k Ester Ledecké. Vaše gratulace ji prý moc potěšila, tak co říkáte na to, že jste jejím velkým vzorem?
Ester je výjimečná sportovkyně. Před olympiádou jsem říkal, že jsme jí mohli gratulovat ještě předtím, než do Pekingu odjede. To jsem trochu zlehčoval. Ale i tak bych řekl, že jsme dopředu věděli, že vyhraje zlato. Pro mě je přitom úplně nepředstavitelné, abych míchal dva sporty dohromady, a ještě byl velice úspěšný – nejen v České republice, ale celosvětově. Pro mě je to něco neskutečného.
Vám zase během posledního extraligového kola posílal vzkaz Jakub Voráček.
Byl docela dlouhý, druhou část už jsem nezachytil, protože jsem se soustředil na další střídání.
Ve videu mluvil o tom, jestli už není čas na děti…
To jsem neslyšel, ale Kuba mi to potom říkal. Ale já žiju přítomností (směje se).
Foto: Dominik Dubovči
Hokejovou dlouhověkostí se vám může rovnat jen Gordie Howe, který hrál do 52 let. Cítíte se výjimečně?
Když srovnáme jména Jágr a Howe, tak je rozdíl v tom, že já nehraju NHL. Nemohl bych teď hrát ve svých letech v NHL. Sport se změnil, je o hodně rychlejší a další problém je, že s věkem je člověk choulostivější na zranění. Svaly nejsou tak elastické, a když se pak zraníš, tak návrat zpět do formy je hrozně těžký a dlouhý. Zůstane ti pak v hlavě takový blok…
K padesátinám padesátikoruna. Jak Jágr oslaví kulatiny?
Jsou pro vás největší překážkou právě zranění?
Ano, tohle je na tom věku asi nejtěžší. A samozřejmě, pokud chceš hrát v takovém věku, tak musíš mít z hokeje pořád radost. Když máš radost, máš i touhu a cíl. U mě je výhoda v tom, že ten cíl není můj osobní, ale týmový. Chci pomáhat Kladnu k tomu, abychom hráli co nejlépe. A je mi úplně jedno, jestli budu hrát v první lajně, nebo ve čtvrté.
Jaké byly vaše dřívější cíle?
Upřímně? Já jsem nikdy neměl nějaké cíle. Nehrál jsem hokej proto, abych si splnil nějaký cíl. Jedinou věc, kterou jsem chtěl… Věřil jsem tomu, že Bůh mi dal určitý dar, a já jsem si nechtěl nikdy vyčítat, že jsem ho nenaplnil. Takže každým dnem jsem se snažil dělat maximum, abych jednou neměl výčitky svědomí, že jsem mohl být lepší, než jsem byl. Samozřejmě ne vždy se mi to povedlo, ale to byl můj jediný cíl. Co se týče trofejí nebo nějakého uznání, to přichází s tím. Ode mě by to ani nepřišlo, kdybych měl nějaké jiné cíle.
„Věřil jsem tomu, že Bůh mi dal určitý dar, a já jsem si nechtěl nikdy vyčítat, že jsem ho nenaplnil."
Kromě vašich výkonů se momentálně řeší také dokončení oprav stadionu na Kladně. Vidíte tu situaci optimisticky?
Jde to mimo mě. Před začátkem sezony jsme věděli, že se s tím budeme potýkat v průběhu roku. Proto jsme požádali o azyl v Chomutově, abychom tam mohli hrát celý rok. Věřím, že se nakonec všechno povede a pokud udržíme extraligu, tak příští rok nastoupíme na Kladně.
Máte hned několik rolí, jste majitelem, manažerem i hráčem. Užíváte si to stále?
Co se týče Kladna, tak musím říct, že mám obrovskou radost z toho, že jsme začali hrát jako mužstvo, že se nám daří. Hráči, kterým se nevěřilo, nebo je někdo odepisoval, začali být klíčovými hokejisty našeho mužstva. Jsou to navíc většinou naši odchovanci, mladí hráči. Takže o budoucnost bychom se nemuseli bát. Spíš ale mluvím o radosti z toho, že vidím, jakou má mužstvo sílu. Jestli se udržíme, nebo ne, už je druhá věc – kolikrát to závisí i na štěstí. Je tam ale vidět ohromná změna, co se týče zápasů, tréninků a psychiky všech hráčů.
Jágr už slavil padesátku. Od sestry a Řezníčka převzal speciální dresy
Býváte z hokejového kolotoče hodně unavený?
No, že se mi ráno nechce vstávat, má jiný důvod než věk. (směje se) Když hrajeme zápas, tak si chodím lehnout až ve tři ráno a musím vstávat před osmou, abych stihnul trénink. Spát čtyři hodiny není jednoduché, ale je to spíš tím, že po zápase nemůžu usnout, protože tam ve mně zůstávají emoce a adrenalin.
Je to tím, že o hokeji neustále tolik přemýšlíte?
Přemýšlím spíš o věcech, co se stávají v životě. Je to jako pyramida. Všichni si pamatujeme vrcholy, to jsou ty úspěchy. Ale bez ostatních věcí, základních věcí, se na ten vrchol v životě nedostaneš. Lidi se mě často ptají, jaká je příčina toho, proč ještě hraju… Všechno má souvislosti, je to propojené a navazuje to na sebe. I porážky a negativní věci, které člověk v životě prožil, mají ohromný vliv na to, co se stane v budoucnu. Jenom je důležité se z toho nezbláznit a brát si ze všeho to pozitivní.
„Je to jako pyramida. Všichni si pamatujeme vrcholy, to jsou ty úspěchy. Ale bez ostatních věcí, základních věcí, se na ten vrchol v životě nedostaneš."
Vyzdvihnul byste nějaký úspěch, který vyčnívá nad ostatními?
Hokej je kolektivní sport, takže se bavíme o týmovém úspěchu. A tam jsou tři: Stanley Cup, olympiáda a mistrovství světa. Podle mě je nejtěžší vyhrát olympiádu. Z jednoho prostého důvodu – hraje se jednou za čtyři roky, musíte mít hrozné štěstí, musí se to všechno sejít najednou, musíte mít hráče v té nejlepší formě… Je tam hodně faktorů a maličkostí, které mohou rozhodnout.
A co další vrcholy vašeho hokejového života?
Na druhou stranu, nejspravedlivější je podle mě vyhrát Stanley Cup. Mužstvo spolu tráví celý rok, musí být dlouhodobě v nejlepší formě, druhý celek musíte porazit čtyřikrát, což opravdu není o náhodě. Nejjednodušší je podle mě vyhrát mistrovství světa. Koná se každý rok a záleží na hráčích, co se vám sejdou.
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Dá se vůbec odhadnout, kdy přijde konec vaší aktivní kariéry?
Ani si toho nevšimnete! (směje se) Ono už to možná je tady. Vždycky jsem říkal: Když chceš něco dokázat, když chceš zvítězit, tak musíš mít vnitřní cíl. Musíš mít tu chuť, musíš být predátor a nekoukat nalevo a napravo. Já to nemám už patnáct let. Pro mě teď není důležité být nejlepší, jako jsem to měl ve dvaceti. Tehdy jsem byl predátor, teď jsem býložravec, který se spokojí s tím, co má.
Proč tedy ještě stále hrajete?
Dělá mi radost, když můžu být s ostatními hráči. Jsem šťastný, že s nimi mohu trénovat a pomáhat jim. Ještě větší radost pak mám, když mi naslouchají a dělají to, co jim radím. Úplně největší radost mám z toho, když se jim to povede v zápase, oni přijdou a řeknou: „Měl jsi pravdu, funguje to.“ To je největší radost, kterou teď momentálně zažívám.
„Pro mě teď není důležité být nejlepší, jako jsem to měl ve dvaceti. Tehdy jsem byl predátor, teď jsem býložravec, který se spokojí s tím, co má."
Neláká vás tedy trenérství? Takhle končil kariéru i Vladimír Růžička.
Jasně, ale na Kladně je to specifické. Všichni tam dělají všechno. Myslím, že je to vidět i na týmu. Já jen chci, abychom si každý zápas užívali a šli do něj naplno, stejně jako do tréninku. Ne vždy se nám daří vyhrávat, ale když se to sejde, tak je to radost. Každopádně je důležité mít trenéry, kteří respektují hráče, kteří už něco zažili – jako jsem já s Plekym.
Spolupráce s trenéry Jeffem Paulem a Davidem Čermákem vám tedy stoprocentně vyhovuje?
Některá rozhodnutí děláme společně, určitě si ke hře máme co říct. A já si strašně vážím toho, že to trenéři berou v pohodě a respektují nás. V určitých situacích totiž můžu vědět i víc než trenér, protože mám odehráno strašně moc zápasů. Pleky zase ví nejvíc o vhazování a oslabení, protože to hrál celý život. Líbí se mi, že se dokážeme vzájemně poradit, sednout si a udělat nějaký závěr. Proto si myslím, že nám to takhle šlape.
Ani krize na začátku sezony vás nevyvedla z míry?
Jak někteří křičeli, ať vyměníme trenéra, tak jsem zůstával klidný. Protože z mého pohledu by to byl pro nás absolutní nesmysl. Možná by nám to na určitou dobu dalo nějaký impuls, ale dlouhodobě by nám to nijak nepomohlo. Pro náš tým je přitom společná práce nejdůležitější. Nemůžeme si za velké peníze koupit hráče a říct jim: „Vy to rozhodněte.“ Ne, jsme slepení z hráčů, kteří jsou dobří, ale na druhou stranu o ně předtím skoro nikdo neměl zájem. Dostali šanci a chtějí ji uchopit. Váží si toho, a to se mi moc líbí.
„Vždycky říkám, že trénovat reprezentaci je jako vsadit si sportku. Nikdy nevíš, jací hráči vám přijedou a v jaké formě."
Jako trenéra bych si vás ale dokázal představit. Co třeba přímo u reprezentace?
Zaprvé, ještě jsem nezačal trénovat. Druhá věc je, že trénovat národní tým je úplně něco jiného než trénovat v klubu. Vždycky říkám, že trénovat reprezentaci je jako vsadit si sportku. Nikdy nevíš, jací hráči vám přijedou, v jaké formě… Proto se mi zdá nespravedlivé kritizovat trenéra národního týmu. Je hrozně těžké vytvořit něco s týmem během čtrnácti dnů. Samozřejmě můžeš mít štěstí na složení týmu, ale když vám přijedou hráči ve špatném rozpoložení, tak s tím těžko něco uděláte. Mě spíš baví ta dlouhodobá práce. Pracovat s mladými hokejisty a vidět po měsíci, po dvou, po třech, jak se zlepšují. To je to, co mě baví.
Takže bychom vás mohli vidět v NHL?
To určitě ne. Spíš junioři, dorost… U těch dětí je vidět progres, změny vidíš rychle. A poslouchají tě. Jsou rádi, že jdou na led, a mají z toho radost.
Souhrn všeho k 50. narozeninám Jágra:
Share on Facebook
