Oliver Okuliar | Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
13. ledna 2023, 13:19
Adam KodetJiž počtvrté měli fanoušci možnost zvolit si ze šestky nominovaných svého hráče měsíce. Poprvé si vybrali hráče Mountfieldu HK a poprvé také cizince. Hráčem prosince Tipsport extraligy se totiž stal slovenský útočník Oliver Okuliar. Jako host živého vysílání povyprávěl o svém příchodu do české soutěže, o složité sezoně ve Finsku či atmosféře a fanoušcích na českých stadionech.
útočník, 24 let
O ZVOLENÍ HRÁČEM MĚSÍCE. Jasně, udělalo mi to radost. Bylo super, že fanoušci takto ocenili moje schopnosti a práci, kterou jsem za ten měsíc odvedl. Jsem moc rád, že jsem takové hlasování vyhrál, člověka to potěší. Je toho víc, čím jsem fanoušky mohl zaujmout. Dal jsem docela dost bodů, věřím, že u mě viděli i bojovnost a snahu táhnout tým dopředu.
O TOM, JAK SI ZÍSKAT PŘÍZEŇ FANOUŠKŮ I JAKO CIZINEC. Buď být takový střelec, jako je třeba Peter Mueller. Nebo být domácí hráč, kdy fanoušci daného chlapce znají odmlada a v podstatě s ním žijí a vidí, jak se stále zlepšuje. A nebo je možné si fanoušky získat nasazením. Když hráč nevypustí ani jeden souboj, fanoušci to vidí. A to i v rozhodnutých momentech, že se zkrátka stále snaží zápas zvrátit.
O FANOUŠCÍCH V HRADCI KRÁLOVÉ A VLAKOVÉM VÝJEZDU DO BERLÍNA. V Hradci jsou fanoušci fakt vynikající. V každém zápase jsou slyšet, i když se třeba prohrává nebo jich přijde méně. Hodně nám to v zápasech pomáhá. Třeba výjezd vlakem s fanoušky do Berlína na CHL byl úplně famózní. Jeli jsme spolu s nimi a celou cestu už od rána jsme je slyšeli. V té malé plechové aréně byli hodně slyšet a spolu s fanoušky Berlína atmosféru udělali. Cesta zpět by asi nebyla příjemná, kdybychom nevyhráli, ale povedlo se vše, jak mělo. Starší kluci se ve vlaku po cestě zpět šli s fanoušky pozdravit a poděkovat jim, bylo to super zorganizované. Dokážu si představit, že bychom takhle jezdili i na zápasy v lize.
„V Hradci jsou fanoušci fakt vynikající.“
O PŮSOBENÍ MOUNTFIELDU V LIZE MISTRŮ. Chybělo nám trochu štěstí v posledním prodloužení. Na konci odvety čtvrtfinále proti Zugu jsem jel sám na bránu a popravdě jsem byl pak dost naštvaný, že jsem nerozhodl. Prostě jsem takový rozhodující moment nezvládl, možná až budu starší a zkušenější, tak takové chvíle budu zvládat lépe. Celkově to ale bylo skvělé a užil jsem si to. Věřili jsme, že bychom zase mohli jít do finále, když už tam Hradec jednou byl.
O ATMOSFÉŘE NA ČESKÝCH STADIONECH. Už v přípravě jsem byl velice překvapený, jak to při zápase vypadalo. Loni ve Finsku to takové nebylo a předtím byl covid. Atmosféru v Česku si užívám v podstatě na každém zimáku, když lidi přijdou, je to super. Nejlepší bylo v tomto ohledu asi domácí derby proti Pardubicím.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
O PŘÍCHODU DO HRADCE. Velkým faktorem mého příchodu do Hradce byl Peter Frühauf. Když mi skončil kontrakt ve Finsku, hledal jsem si místo primárně v české lize, protože jsem chtěl zkusit něco nového. Hradec přišel s nabídkou a já jsem věděl, že Peter to tam zná a že zná i trenéra Tomáše Martince. Šel jsem se za ním tedy poradit a myslím, že mi poradil velmi dobře. Říkal mi, že hokej tam i město mi sedne, a to se také stalo, aspoň zatím. Přirostlo mi to v Hradci k srdci a cítím se tu velmi dobře. A navíc Hradec o mě už měl zájem rok předtím, ale já tehdy zvolil Finsko, protože jsem se chtěl někam posunout. Přeci jen ze slovenské ligy se nechodí rovnou do Finska každý den.
„Nebyl to vůbec lehký první rok v cizině mezi muži.“
O LOŇSKÉM ROČNÍKU VE FINSKU. Ono je dobré, když tam hrajete v top týmech. Já jsem se dostal do druhého nejhoršího týmu a schytal jsem dost těžkou povahu trenéra. Už koncem roku okolo Vánoc se začali rozprodávat hráči a zbyli jsme tam jen mladí kluci. Měli jsme smlouvy na další sezonu, ale trenér na nás tlačil, že když nebudeme hrát dobře, že je s námi rozvážou. Tým byl slabý, byli jsme schopní dát gól, ale hrozně jsme jich dostávali. Nebyl to vůbec lehký první rok v cizině mezi muži. Na další rok bych asi ani nedostával takový prostor, a proto jsem chtěl změnu.
O MEZINÁRODNÍ KABINĚ V HRADCI. V týmu je hodně importů a je to tedy trochu jiná kabina. Já jsem byl ale v jiných ligách taky import, pro mě je to normální věc. Se všemi vycházím a bavíme se hodně anglicky, takže si i zlepšuju jazyk. Starší kluci jako Radek Smoleňák, Kuba Lev nebo Filip Pavlík kabinu drží pohromadě a jsou mentory pro mladší hráče. Řekl bych, že jsme dobrá parta a dobře se doplňujeme. Právě Radek je správný kapitán, má i dobré vztahy s trenéry a vždycky nám od nich umí předat informace, když je to potřeba.
„Mám zraněné rameno, vypadá to ještě na pár týdnů.“
O STYLU HOKEJE TOMÁŠE MARTINCE. Hodně mi vyhovuje a myslím, že trenér Martinec si mě vybral právě proto, že podobný styl preferuji a chci tak hrát. Kdybych byl trenér, hraju s týmem přesně takhle. Když soupeře začneme napadat, on začne odhazovat puky. My je zachytáváme, nejlépe ještě u nich v pásmu, a jsou z toho protiútoky. Je to frmol, i v Lize mistrů s tím měli soupeři proti nám problémy, a to měli na papíře lepší hráče a tým než my. Viděli jsme, že když tento systém dodržujeme, porazili jsme nejeden velký evropský tým.
O SVÉM MOMENTÁLNÍM ZRANĚNÍ. Trošku mě to teď deprimuje. Mám zraněné rameno, vypadá to ještě na pár týdnů a momentálně to doléčuji doma v Trenčíně. Starám se o sebe a snažím se, abych byl v co nejlepší formě, až se vrátím. K tomu zákroku se ani moc vracet nechci. Když jsme předtím hráli v Třinci, tak mi ten samý hráč (Daniel Voženílek, pozn. red.) podkopl nohy. V Hradci pak na mě byl hodně rozjetý, v podstatě z druhé strany hřiště. A když se na vás rozjede stokilový hráč, často je jen štěstí, když se vám nic nestane. Ale přijde mi zvláštní, že to byl dvakrát ten samý hráč, co mě nějak atakoval.
O OBLÍBENÉM JÍDLE A PITÍ. Chutná mi české pivo, když můžu a máme volno, tak si ho dám rád. V Hradci je na náměstí restaurace Na Hradě a tam je moc dobré tankové plzeňské pivo. Svíčková ani halušky mi moc nevoní, nejvíc mám rád hamburgery. Ale musí to být v opravdu dobrém podniku a musí být z dobrého masa a v dobré housce. Třeba v létě si s bráchou v jeho domečku na terase s grilem často uděláme pohodu. V Trenčíně je i jedna moc dobrá hamburgrárna.
„Doufám, že dojdeme aspoň do semifinále. Já tomu věřím.“
O AMBICÍCH A CÍLECH MOUNTFIELDU. Doufám, že dojdeme aspoň do semifinále. Já tomu věřím, věří tomu i celý klub. Semifinále by pro nás byla bomba a vše ostatní by bylo ještě plus. Uvidíme, jak to dopadne.
Oliver Okuliar | Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz