Gudas přímo z Anaheimu: Jak se tvoří tým? A co skupina mistrů světa?
Lukáš Dostál a Radko Gudas
|
Foto: X Anaheim Ducks
Nejtvrdší hráč NHL? Rozhodně jeden z těch, kteří by se o takový titul mohli ucházet. Pro Radka Gudase je ale důležitá hlavně souhra v týmu, aby si každý plnil danou roli, aby se vyhrávalo.
Zkušený bek teď z pozice kapitána šéfuje Anaheimu. Přesto si po týmovém meetingu udělal čas na delší rozhovor s novináři z Česka. „Děkuju vám a mějte se, chlapi. Hezké svátky,“ popřál potom.
Máte pět proher v řadě, jak to zvládá tým?
Snažím se v kabině dost mluvit, máme v týmu mladší kluky. Předtím jsme ale měli dobrou sérii šesti výher během deseti zápasů. Dokázali jsme hrát správným způsobem. V poslední době ale platíme za chyby, které děláme – možná z nepozornosti, možná z nezkušenosti. Trochu poznáváme, co znamená hrát vítězný hokej.
Co vaše kapitánství, sedí vám tahle role?
Zkušenější kluci mi radili, abych neměnil nic, co jsem dělal doteď. Proto mě zvolili kapitánem, takže se k tomu snažím přistupovat stejně jako v minulých letech. Samozřejmě mám trochu více zodpovědnosti než v minulých letech. Hodně komunikujeme, jsem takový prostředník mezi trenéry, vedením a týmem. Mám mnohem více pohovorů. Pořád se učím a snažím se pomáhat. Ale nejsem na to sám. Dokážeme společně táhnout za jeden provaz.
Proč jste jako cenu pro nejlepšího vybral stavební helmu?
Chceme hrát tvrdý hokej, být na správných místech, dělat správně detaily. Tady v Americe se tomu říká „blue collar job“ – modré límečky – chlapi, kteří chodí do poctivé práce a dělají základní stavby. Takže jsme vybrali stavební helmu, abychom vyzvedli i jiné hráče než ty, kteří zrovna dají důležitý gól. Abychom vyzdvihli i i kluka, který zblokoval spoustu střel, ubránil protiútok, dělal v zápase správné věci… To jsou důležité věci, které v týmu musí být, aby mužstvo fungovalo a mělo úspěch.
Radko Gudas | Foto: Jakub Knap
Měli jste v kabině něco takového i během zlatého šampionátu?
Nemůžu říct, že bychom něco takového měli. Mistrovství světa je hrozně rychlý turnaj, seběhne se to rychle. Ale tam to asi ani nebylo potřeba, všichni si cenili jakékoli práce. Tým byl natolik vyspělý, že se žádná cena předávat nemusela. Dostali jsme ocenění na konci, které nás u srdce zahřálo ještě víc.
„Mám mnohem více pohovorů. Pořád se učím a snažím se pomáhat.“
Jáchym Kondelík v knize „Srdce mistrů“ říkal, že společný chat na WhatsAppu pořád žije…
Jo, pořád jsme v kontaktu, to je super. Takovou partu, jakou jsme tam vytvořili, je hrozně těžké najít. Trenéři to parádně dali dohromady. S klukama jsme si sedli a táhli za stejný provaz. Pořád komunikujeme, občas tam přijde nějaká fotka, když se kluci potkají mezi sebou v sezoně. Je hezké mít společnou skupinu po takovém zážitku, který si všichni budeme pamatovat do konce života.
Přeci jen i mezi fanoušky domácí úspěch pořád rezonuje…
Spousta kluků z toho pořád ještě žije. Přeci jen vyhrát mistrovství světa doma je sen každého, kdo začíná hrát hokej. S klukama se v létě určitě sejdeme, už jsme to plánovali ve společném chatu. Užijeme si, zavzpomínáme, pokecáme si. A určitě si dáme nějaké to pivo.
Zpět k zámořskému dění – výměnou k vám z Rangers nedávno přišel Jacob Trouba. Co na něj říkáte?
Kuba je obrovský přínos pro naši obranu – zkušenostmi, fyzickým hokejem. Je to další pravák, kterého jsme do obrany potřebovali. Jsem hrozně rád, že máme dalšího kluka, který dokáže být lídr – prošel si jako kapitán prestižním New Yorkem. Jsem velmi rád za tuhle pomoc našemu týmu. Myslím, že Kuba se s námi pořád sehrává, není jednoduché přejít z jedné strany na druhou a zapadnout do nového systému, ale věřím, že pro nás bude velkou posilou.
„Na MS byl náš tým ohromně vyspělý.“
Jaký byl jako protihráč?
Soupeř to byl vždycky nepříjemný. Hraje podobný tvrdý hokej jako já. Protihráči na levém křídle si teď musí dávat pozor, může to pro ně být problém. Myslím, že když si soupeř přečte soupisku, že je napravo v naší obraně on i já, tak to budou hrát spíš přes druhou stranu, protože když to na pravé straně zavírají dva tvrdí praváci, může to být potom pro útočící tým složité. Jinak je to ale kluk na správném místě. Znal z dřívějška Franka (Vatrana) i Ryana (Stromea) a sednul si hned k nám do kabiny, jako kdyby tady byl s námi od začátku. Už jsme spolu byli na několika večeřích, bavili jsme se.
Může se stát, že byste jakožto dva praváci naskočili spolu?
To spíš asi ne, neděje se to často. Při bránění, když máte hokejku doprostřed hřiště, se totiž mnohem líp dá vypíchnout nahrávka a bránit střed hřiště. Pravák má lepší dosah levé ruky na střed. Nemyslím si tedy, že je to jenom nějaký styl trenérů, ale je to fakt jednodušší při rozehrávce ve vlastním pásmu, kdy nejrychlejší možnost je kolmo nahoru. Pro praváka je to lepší na pravé straně, levák by se tam musel koukat přes rameno, kdyby chtěl dát hned nahrávku do křídla.
Radko Gudas | Foto: X Anaheim Ducks
S kým si v týmu Ducks nejvíce rozumíte?
Kromě Lukyho (Dostála) to jsou i zkušenější kluci Vatrano, Johnston – s nimi se hodně bavím na dlouhých cestách, protože přeci jen Anaheim má docela dost cestování. S Killornem se znám přes deset let… I mladí kluci jsou skvělí a chtějí s námi trávit čas. A stejně mám pocit, že bych mohl vyjmenovat další. Není to tak, že by někdo zůstával stranou. Skupina, která jde vždycky na tripech na večeři, se dost mění, držíme pospolu. Zakládáme si na tom.
Je život v Kalifornii podobný jako na Floridě, kde jste strávil podstatnou část kariéry?
Určitě se to dá srovnat v tom, že děti mohou být v jakoukoliv dobu venku a hrát si. Počasí v Kalifornii jim dává více prostoru být venku, nejsou taková ukrutná vedra, občas je i chladněji. Mladej (syn) hraje veškeré sporty, holky taky. Děti mohou hrát fotbal, tenis i třeba lakros po celý rok, celé roční období. A jsou v bazénu každý druhý den. To je výhoda hraní v teplejších státech. Na Floridě Kvído přišel ze školy a jeho první kroky byly do bazénu, stejně jako u ostatních dětí. To je největší rozdíl.
„Na Floridě byly děti v bazénu každý den, tady obden.“
Taky jsem si všiml, že už máte na kontě stovku hokejových bitek.
Nedávno mi to psal strejda, že už mám tohle číslo. Sám jsem to nevěděl. Ale nepovažuju se za nějakého bitkaře, jsou na to v lize mnohem zkušenější kluci. Ale tím, jaký hraju styl hokeje, se tomu nemohu vyhnout. Je to součástí tvrdého hokeje – a když to přijde, tak to přijde. Není to nic, co bych vyloženě vyhledával. Musím říct, že první čtyři roky v zámoří (v juniorce a na farmě) to bylo mnohem větší tóčo. Bitek bylo mnohem víc.
Některé vám nebyly příjemné?
Třeba s Kevinem Bieksou jsem se utkal několikrát. A nemám úplně nejlepší vzpomínky na to, když jsme se spolu šli poprat. Od té doby, co jsme se tady potkali, jsem ale poznal, že je to skvělý kluk, se kterým se dá dobře pobavit. Byli jsme spolu i hrát golf, je s ním sranda.
A jaké budete mít Vánoce?
Plánujeme je s rodinou. Příští týden máme „Father's Trip“, takže dorazí taťka. O víkendu přiletěla mamka, budou s námi o Vánocích, s dětmi jedou na hory. Ale těším se, že si užijeme tři dny volna a strávíme vánoční svátky spolu. Možná 24.12. dopoledne zajedeme na pláž, když bude možnost. Ale štědrovečerní večeře u nás probíhá klasicky v českém stylu. Rodiče manželky budou mít Vánoce doma, takže si zavoláme.
Radko Gudas | Foto: Jakub Knap
Rodina je pro vás důležitá, ale máte třeba i projekt vlastní školy. Můžete jej popsat víc?
Česko-americká škola Baltimore v Berouně funguje už třetím rokem, je tam mateřská i základní škola. Bereme to za správný konec, protože je vidět, jací lidé tam pracují, jak se k dětem chováme, a co všechno jim dáváme za možnosti. Chceme dát příležitost dětem z Česka, aby vystudovali ve dvou jazycích a k tomu měli nějaký sportovní základ. Díky tomu pak mohou studenti chodit i na různé univerzity a získat stipendia.
Investoval jste do projektu desítky milionů...
Každý rok rozrůstáme o spoustu dalších studentů – je o to pomalu až moc velký zájem. Snažíme se vyjít všem vstříc, ale je to postupný proces. Mezitím si s manželi Klikovými a s manželkou pochvalujeme, jakou dostáváme zpětnou vazbu. Dává nám to obrovský smysl. Rádi bychom postavili kampus na světové úrovni, rádi bychom tam měli i nějakou sportovní halu. Líbilo by se nám tam mít od školky až po střední školu kompletně všechno. Spolupracujeme se skvělými lidmi, kteří nám pomáhají. A kdyby nám vše vycházelo podle plánů, rádi bychom se rozšířili i do dalších měst.
Share on Facebook
