Euforie, říká Háva o trefě v premiéře. Kouká na Šmída i Jiříčka

Foto: Jakub Homoľa / HockeySlovakia.sk

Sotva mohla pro mladého obránce Jiřího Hávu skončit letošní sezona lépe. Vždyť ji uzavřel brankou v životní premiéře na mezinárodní scéně! K tomu získal v Litoměřicích cenné zkušenosti, které by rád brzy zúročil i doma za extraligový Litvínov.

Jiří Háva

obránce, 22 let

2. liga 2023-2024

Z 16

G 1

A 1

B 2

Devatenáctiletý zadák už dříve odehrál jeden zápas v národním dresu, ale bylo to v ryze přípravném duelu výběru U16 proti staršímu dorostu Kladna. Od října 2017 proteklo říčkami na úbočí Krušných hor spousta vody, než Háva skočil do reprezentačního kolotoče znovu.

S českou dvacítkou odjel do Piešťan, kde první utkání proti domácím vrstevníkům sledoval jen z tribuny a naskočil až do toho druhého.

Ke gólu mu potom stačilo devět minut a 16 sekund.

Jaké dojmy jste si ze své první mezistátní akce přivezl?
Přišel jsem na to, že není vůbec jednoduché se do reprezentace dostat a udržet se v ní. Člověk tam získá další hodně cenné zkušenosti. Co se týče osobní stránky, hodně kluků jsem tam znal už z dřívejška. Byl jsem na pokoji s Lukášem Stehlíkem, se kterým se znám odmala. Jsou to všechno moc fajn kluci, aspoň jsem si tam nepřišel cizí.

A co vám ukázal hokej na reprezentační scéně?
Zjistil jsem, že Slováci nejsou vůbec špatní. Přišlo mi, že měli docela dost dobré kluky, i když to byly často mladší ročníky než my. Zápasy nám rozhodně ukázaly, že musíme víc zabrat. Jinak na celé akci pro mě byla víc striktní pravidla, ať už co se týká hry, nebo režimu. Ale moc jsem si to užil.

Mluvíte o mladých Slovácích. Taky vás nejvíc zaujal Juraj Slafkovský?
Ten byl výbornej. Musím uznat, že byl fakt super. Líbil se mi v obou zápasech, když jsem to sledoval zeshora i když jsem proti němu hrál. Nebo ten Chromiak z našeho ročníku byl taky dobrý.

Pokaždé jste do zápasu dobře vstoupili, ale další průběh už jste neměli úplně ve svých rukou. Neudrželi jste tempo, nebo se Slováci zvedali? Čemu to přičítáte?
První zápas asi nemám právo hodnotit, když jsem ho nehrál. Z druhého mi přišlo, že jsme hráli dobře, ale pak jsme vždycky udělali nějaký zbytečný faul nebo jsme se nechali zavřít, dostali se zbytečně pod velký tlak a pak se od toho odvíjelo třeba dalších pět minut. Asi se pokaždé zhorší i psychika.

Museli jste vy nebo trenéři zvýšit hlas už během zápasů?
Určitě to bylo v kabině chvílemi důraznější, padaly tam podmínky, že bychom měli víc dodržovat taktiku. Že to nemáme zadarmo, což je pravda. Když obléknete národní dres, nikdo si nemůže říct, že je nejlepší a že to má stoprocentně jisté.

Co podle vás tedy musíte zlepšit? Letní kempy se blíží, v červenci už budete hrát další zápasy…
Podle mě právě dodržování taktiky. Musíme si tam méně dělat to, co chceme. Možná jak dost kluků nemohlo během sezony hrát, tak jsme to neplnili úplně striktně a někdy jsme z toho vyšli. To jsou přesně ty chvíle, kdy nám soupeři berou vítr.

První zápas jste jen pozoroval. Ten druhý, tedy vaši mezistátní premiéru, jste si hodně užil?
Fakt jo, bylo to super. Mohl jsem si zahrát právě s Lukášem Stehlíkem, se kterým jsme vyrůstali, a nahrál mi na ten gól. Skvěle pro mě vybojoval puk… To bylo neskutečné.

Foto: Jakub Homoľa / HockeySlovakia.sk

+15

Velká euforie?
Já jsem tomu nemohl moc uvěřit. Dostal jsem puk na modrou a kluci dobře stínili, a to je pak – dá se říct – zadarmo. To už jenom stačí trefit tu půlku brány. Moc jsem tomu nemohl věřit a byla to hrozná euforie. Neskutečné.

Máte puk?
Mám, schoval jsem si ho.

Letos jste jednou skóroval i v Chance lize, takže půjde vedle něj…
Přesně tak, ten mám taky. To jsou asi moje nejcennější puky.

Když dá člověk gól po devíti minutách, musí se mu pak hrát líp a bez nervozity. Pokud jste tedy nějakou měl.
Abych řekl pravdu, byl jsem nervózní celý zápas, trochu to na mě padlo. Ten gól mi určitě pomohl, trochu mě z toho vyprostil. Snažil jsem se pak hrát víc v klidu a nebýt tak svázaný.

Nejste tradiční střelec, spíš naopak. Popichovali vás spoluhráči?
Jasně! (usmívá se) Že jsem střelec a takové věci. Já si to moc neberu. Vím, že góly nedávám, takže jsem za to popichování spíš rád, když jednou za čas přijde.

Považujete se za ryze defenzivního obránce?
Určitě bych se klasifikoval jako defenzivní bek, i když vím, že aspekty hry moderního obránce by neměly být úplně defenzivní. Podle mě by hráči měli být komplexní. Obránce ze slabé strany má vždycky podpořit útok.

Otevřel vám oči letní extraligový pohár s Litvínovem, kde jste proti sobě mohl vidět nejlepší domácí obránce?
Rozhodně. Všiml jsem si Ládi Šmída, ten se mi líbí celou dobu. Spíš jsem ale sledoval ty litvínovské obránce, protože jsem chtěl vidět, co dělají. Mají přehled a zkušenosti, krásně se na to kouká.

Foto: Matyáš Rjabi, hcverva.cz

Na které beky se ještě díváte?
Láďa Šmíd je zrovna asi ten nejoblíbenější. Ale v Litvínově mám taky oblíbence, hrozně se mi líbí třeba Aaron Irving. I mladí kluci jako David Jiříček nebo Standa Svozil, to jsou super beci. Snažím se brát něco i od nich, přece jenom jsou zkušení a mají ke mně blíž věkem, takže je dobré zjistit, co dělají jinak.

Na uplynulou sezonu ale budete vzpomínat hlavně díky Litoměřicím. A budou to pěkné vzpomínky, že?
Stoprocentně. Za šanci v Litoměřicích jsem byl hrozně vděčný, vzhledem k té době, kdy většina kluků nemohla hrát. Tým tam byl neskutečný a panovala v něm skvělá atmosféra. Odpovídala i tomu, že se vyhrávalo. Byl jsem za to hrozně šťastný.

I přesto, že jste neměl pevnou pozici v kádru?
Já to takhle vůbec neberu. Užíval jsem si to tam, protože mě to posouvalo. Bylo to super i s kondičákem Martinem Iterským, ten mi taky hodně pomohl. Získal jsem nové zkušenosti. Neberu to tak, že jsem byl sedmý obránce. Byl jsem rád za každou minutu i vteřinu na ledě.

Žil jste s týmem naplno i v play off, kde už vám ice time hodně klesl? Konec po obratu Jihlavy vás musel hodně mrzet…
Jasně, sledoval jsem každý zápas, jak se všechno vyvíjelo. A ten konec, no… (přemýšlí) Blbě se na to vzpomíná.

Foto: Martin Voltr

Ale na druhou stranu, Jihlava od té doby neprohrála. Musí vás zahřát, že jste takhle potrápili tým, který teď sahá po extralize.
To určitě, ale jakmile jsme prohráli, už to takhle neberu. Zasahuje do toho hrozně moc faktorů, které by se mohly změnit. Neberu to tak, že jsme mohli vyřadit toho nejlepšího. Mohlo se stát cokoli.

Co vás vůbec čeká v příští sezoně? Ze všech soutěží se bude sestupovat a týmy určitě budou potřebovat vás, ale i zkušenější reprezentanty, aby jim pomohli zachránit juniorku…
Už jsem se bavil s trenéry, jak by to mělo vypadat. Vůbec nemám problém s tím, kdybych byl v juniorce. Určitě bychom jí pomohli. Ale jak to půjde, chtěl bych se zkusit dostat do litvínovského áčka a co nejvíc hrát dospělý hokej.

To ale teď bude pro mladé hráče extrémně náročné, nemyslíte?
Já se neodvážím úplně předpovídat. Souhlasím ale s tím, jak to říkáte. Určitě pro nás bude těžší dostat se do dospělých týmů než v téhle sezoně.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U20
• Maxa liga
• Mládež
• HC Stadion Litoměřice