Akademie Salcburku? Bludiště, směje se Pohludka a děkuje rodičům

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

5. listopadu 2021, 9:32

Kateřina Kundertová

• Reprezentace U16
• Mládež
• D Třinec

Reprezentace do šestnácti let absolvovala kempy, modelová utkání, testy, skills kempy a nyní ji konečně čekají zápasy proti rakouskému Salcburku. Se lvem na prsou se představí i útočník Šimon Pohludka, jenž se rozpovídal na řadu témat okolo národního týmu a kromě jiného si chválí přínos kempu s Tomášem Pacinou.

Těšíte se zápasovou akci?
Obecně na reprezentaci se těším hodně, protože jsem vždycky jako malý k reprezentaci vzhlížel a vždycky jsem měl přání, abych se do ní dostal. Myslím, že si dětské sny teď plním více než dost. Většinou víra ve splnění dětských snů postupně upadá, ale mě se to teď vážně povedlo. Jsem rád, že tady můžu být. Na zápasy se samozřejmě hodně těším.

Šimon Pohludka

útočník, 18 let

Reprezentace 18 (celá sezona) 2023-2024

Z 23

G 4

A 10

B 14

Jak všechny nominace prožíváte?
Snažím se na ně nemyslet, protože bych z toho byl nervózní. Určitě chci, aby moje jméno bylo na každé nominaci, ale kdybych na to myslel, možná bych nemohl ani spát. Nějaké termíny, kdy vyjde, neřeším. Když přijde, soustředím se pak jenom na to, abych tam zůstal.

Když vidíte svoje jméno v nominaci, užíváte si to hodně?
Přináší mi to pocit euforie a jsem rád, že vidím kluky a můžeme obléknout dresy se lvíčkem. Dává mi to důvod jít dál a pracovat na sobě. Je to velkou motivací a přidává mi to na očekávání, která musím plnit. Když se dostanu do reprezentace, musím v klubu pracovat víc a víc, abych dokázal, že jsem v reprezentaci právem.

A co rodiče?
Rodičům jsem moc vděčný za všechno, co pro mě udělali. Od mala mě v hokeji podporují. Když jsem se dostal na první kemp, taťka zveřejnil fotku na facebooku a napsal k tomu „splnění dětského snu“. Je tomu opravdu tak. Rodičům jsem opravdu hodně vděčný, protože pro mě udělali všechno, co mohli.

Pojďme k reprezentačním zápasům: Co říkáte na Salcburk jako soupeře?
Je to zajímavá změna, že nejde vyloženě o výběr dané země. Když jsem viděl zázemí týmu a možnosti, které ti kluci mají, myslím, že to bude hodně kvalitní zápas. Rozhodně se těším, až se budu moci s kluky porovnat a vidět, jak se dá v takovém zázemí pracovat a co se z toho dá udělat.

Jak zázemí akademie vypadá?
Je to opravdu obrovský areál, kde je spojená hokejová a fotbalová akademie. Venku je spoustu fotbalových hřišť, tenisové kurty, hřiště na workout a podobné věci. Uvnitř je jeden fotbalový stadion, kde je umělá tráva, a potom posilovny, dvě ledové plochy. Když jsme přijeli, spadla nám brada, protože jsme až nevěřili tomu, že je něco takového možné postavit. V areálu mají kluci i školu a ubytování, takže mají všechno na jednom místě. Je to super.

Vyznáte se tam?
Je to velké bludiště, ale my se pohybujeme hlavně mezi ledem a šatnou, takže cesta je známá. Kdyby mě někdo poslal do posilovny, asi bych hodně dlouho chodil.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Lákalo by vás vyzkoušet si to jako hráč?
Určitě by to byla zajímavá zkušenost mít to všechno na jednom místě, což ohledně studia v Česku a konkrétně v Třinci nemáme. Nerad bych tím ale snižoval zázemí v Třinci, protože to tam sice není tak velké, ale to, co tam máme, je na stejné úrovni. Máme tam úplně všechno, co mají kluci tady. Na jednu stranu by to pro mě nebyla zase taková změna oproti Třinci, ale z hlediska studia a využití času, když je tady hráč po škole až do tréninku a může hodně věcí individuálně zlepšovat, je to rozhodně velmi zajímavé.

Je na týmu cítit nedočkavost před prvním zápasem?
Myslím, že se na to všichni snažíme nemyslet, protože by z toho mohla začít panovat nervozita. Až to přijde, atmosféra vypukne, ale teď se na ní všichni snaží nemyslet.

Jak podle vás pomůžou modelové zápasy?
Zápasy rozhodně měly vysokou kvalitu, protože se všichni chtěli porvat o místo. Rozhodně měly velkou úroveň. Všichni jsme tam kamarádi, takže nějaké zbytečné krosčeky a sekery, to se alespoň u mě nedělo. Samozřejmě ale všichni chtějí jít dál a kdybychom k sobě byli všichni jako hedvábí, tak by to nešlo. Souboje se dohrávaly na sto procent a všichni chtěli ukázat, že neznají kamaráda. Trenér dorostu Marek Malík nám vždycky říkal: „Na ledě neznáš bratra“. Je to opravdu tak a snažili jsme se tím řídit.

Čím jste vy konkrétně oslovil trenéry, aby vás nominovali do Salcburku?
Já jim do hlavy nevidím, ale abych pravdu řekl, zápasy v Kuřimi i v Příbrami se mi velmi povedly. Ten poslední v Hodoníně nebyl vůbec ideální, ale tím, že se mi povedly ty předchozí, trenéři viděli, co ve mně je. Každý má občas zápas na pytel. Někomu to vyjde na nejlepší možnou dobu a někomu na nejhorší.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

V rámci kempu jste několikrát prošli i testy. Co všechno obsahovaly?
Na začátku každého kempu se testuje skok do dálky, shyby a na ledě bruslení, kde se jde 6 × 54 metrů. Je zajímavé sledovat progres, protože mezi jednotlivými akcemi se hráč snaží, aby měl delší skok, více shybů a lepší čas. Je potom rozhodně fajn vidět lepší čísla a za tím práci, kterou do toho dal v klubu. Je pak vidět, že to má cenu.

Jak jste si vedl vy osobně?
Postupně jsem se zlepšoval, ale vždycky je na čem pracovat, takže určitě nejsem spokojený. Hlavně musím zapracovat na shybech, abych jich udělal více.

Absolvoval jste i skills kempy, v čem byly jiné od klasických reprezentačních kempů?
Na skills kempech byl s námi Tomáš Pacina, což je velmi známý skills kouč a pracoval i s hráči z NHL, takže má hodně zkušeností. Na rozdíl od reprezentačních akcí to bylo vyloženě o nácviku individuálních dovedností. Na prvním šlo hlavně o střelbu ze souhlasné nohy, což je pro leváka levá a pro praváka pravá. Celý kemp se pilovala jenom tahle střelba a rytmika nohou. Pak už to bylo jenom na hráči, jestli si to přenese do klubu a zapojí to do herních situací. Myslím, že jsme v tom všichni viděli smysl a potom jsme to v klubu použili. Co jsme se bavili se spoluhráči, shodli jsme se, že je to z hlediska střelby velká pomoc. Myslím, že skills kempy mají velký potenciál a jsou pro hráče přínosné.

Jak na vás kouč Pacina působí?
Jsem hodně rád, že jsme dostali právě jeho, protože je opravdu skvělý trenér. Umí to s námi, není to takové, že by po nás řval anebo něco podobného, opravdu nám jenom předává zkušenosti, které ze života má. Jde vidět, že toho v životě dokázal dost. Vidíme v tom smysl a není to mimo mísu. Myslím, že jsme byli úplně všichni spokojení.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U16
• Mládež
• D Třinec