19letý objev Vsetína. Tohle jsem opravdu nečekal, říká Dědek o snovém roce
Matyáš Dědek
|
Foto: Patrik Žák, hc-vsetín.cz
Když se Matyáš Dědek připravoval na sezonu, neočekával nic přelomového. Po zraněních, a tím pádem ne příliš vydařené sezoně mezi juniory, dostal šanci trénovat s A-týmem Vsetína, počítal ale s působením v tamní juniorce nebo druholigovém Valašském Meziříčí. A dosavadní výsledek? Nejproduktivnější junior základní části Chance ligy (11+12), a to s velkým náskokem.
Matyáši, jak zatím nahlížíte na letošní sezonu?
Za dosavadní průběh sezony jsem velice rád, protože jsem určitě nečekal, že bych se mohl dostat do základní sestavy A-týmu. Velice si vážím šance, kterou jsem dostal už na začátku sezony. Měl jsem totiž původně s áčkem Vsetína jenom trénovat a jinak hrát juniorskou soutěž nebo občas chodit hrát druhou ligu do Valašského Meziříčí. Byl jsem tedy mile překvapen, že jsem svými výkony zaujal až tak moc, že jsem dostal šanci.
Co to pro vás znamená?
V první řadě mě určitě těší pocit, že jsem si o místo řekl svým výkonem a že dostávám důvěru trenérů v celém průběhu sezony. Ono ten zlom totiž nastal ve chvíli, když se na začátku sezony zranilo mnoho hráčů a já jsem dostal šanci hrát ve druhé lajně vedle Erika Hrni a Romana Půčka, s kterými se mi hrálo výborně.
„Každý z kluků mi určitě má co předat a taky mi to předává, takže se učím ode všech.“
Jak těžké bylo udržet si své místo i po návratu zraněných hráčů?
Nebylo to jednoduché, už jenom proto, že z mládežnického hokeje do dospělého je to jednoznačně velký skok. Je to opravdu úplně jiné. Na druhou stranu kluci mi hodně pomohli. Už od začátku jsem se v týmu cítil dobře, bavili se se mnou, pomáhali mi, abych to měl co možná nejjednodušší a mohl se třeba i o něco více soustředit na svůj výkon. Za to jim moc děkuju.
Máte v týmu někoho, od koho se nejvíc učíte?
Každý z kluků mi určitě má co předat a taky mi to předává, takže se učím ode všech. Jestli mám ale přímo někoho vypíchnout, tak bych řekl Erika Hrňu a Míru Holce, s kterými jsem odehrál asi nejvíce utkání. Určitě bych zmínil ještě Pavla Kubiše, který mi hodně radil na začátku sezony, nebo Romana Půčka, s kterým se známe odmala. I všichni ostatní jsou ale skvělí, takže bych nejradši uvedl všechny.
Foto: Patrik Žák, hc-vsetín.cz
Jak svůj začátek v seniorském hokeji vidíte teď s odstupem času?
Jsem rád za to, jakým způsobem jsem se začlenil jak do týmu, tak do dospělého hokeje. Určitě bych nic neměnil. Nevím ale, jestli se na to dá úplně zvyknout. A to se týká třeba i zápasů, protože na každý jeden zápas se neuvěřitelně těším. Je to super. Navíc hraju ve svém mateřském klubu, takže aktuálně všechno vychází skvěle.
Je to něco jiného, než když jste se těšil na zápasy v mládeži?
Ano, přece jenom je to můj mateřský klub a vždycky jsem si chtěl tady za vsetínské áčko zahrát. A je to něco úžasného. S fanoušky za zády, s takovou kulisou, na ledě to vnímáme a myslím si, že jde znát, jak nás to žene kupředu. O to víc, když je nějaký větší zápas. Třeba derby se Zlínem. To je fakt něco.
Jak si derby užíváte?
Samozřejmě je to vyhrocenější než jiné zápasy. Ani jeden tým nechce prohrát, což je pochopitelně v každém zápase, ale řekl bych, že v tom derby je ještě umocněnější. A ta atmosféra (usmívá se), na tu se asi nedá zvyknout. Opravdu si to hodně užívám.
„Je to něco úžasného. S fanoušky za zády, s takovou kulisou, na ledě to vnímáme a myslím si, že jde znát, jak nás to žene kupředu.“
V prosinci jste od klubu dostal novou smlouvu na dva roky. Překvapilo vás to?
Byl jsem příjemně překvapen a potěšen, když mi vedení představilo návrh této smlouvy. Jsem rád, že jsem byl za své výkony zrovna takhle odměněn, je to pro mě i skvělá pozitivní motivace.
Pozitivně to vnímali také fanoušci. Všímáte si jejich reakcí třeba na sociálních sítích?
Ohlasy fanoušků určitě vnímám a chtěl bych jim za ně poděkovat a jsem rád, že si mě až takto oblíbili a dávají podporu jak mně, tak celému týmu.
Foto: Patrik Žák, hc-vsetín.cz
Zmínil jste, že původně jste počítal s působením v juniorské soutěži. Jste s juniorkou nějak v kontaktu?
S kluky jsem normálně v kontaktu. Potkáváme se, ať už na chodbě, nebo někdy za nimi přijdu i do kabiny, protože na domácí zápasy se chodívám dívat. Myslím si, že se kluci můžou určitě dostat daleko. Nevím teď přesně, jak vypadá západní skupina, ale jsem si jistý, že kluci mají určitě předpoklady pro to, aby se dostali daleko. Jinak co se týče mě, tak nevím o tom, že by během sezony padla otázka, zda tam na nějaké zápasy nastoupím. Tohle by byla spíše otázka na trenéry.
Loni jste působil ve zlínské juniorce, ale limitovala vás zranění. O co šlo?
Já jsem měl loni dvakrát zlomený kotník. Vynechal jsem celou letní přípravu a naskočil prakticky až do mistrovských utkání, předtím jsem stihl snad jen jeden dva přáteláky. Druhé zranění se mi stalo někdy v listopadu, a potom už jsem stihl jen poslední čtyři utkání před koncem sezony.
„Byl jsem druhoročák v juniorské soutěži a takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval.“
Mělo to na vás nějaký vliv?
Hokej už mi po tak dlouhé době chyběl, takže já jsem se určitě těšil. To bylo to hlavní, díky čemu jsem měl odhodlání se do celého procesu znovu dostat, nebylo to určitě nic negativního. Po konci sezony to ale úplně ideální nebylo. Odehrál jsem nějakých třiadvacet zápasů, což je přibližně půlka. Byl jsem druhoročák v juniorské soutěži a takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval.
Napadlo by vás v tu chvíli, že za rok budete tam, kde jste teď?
To opravdu ne (usmívá se).
Foto: Patrik Žák, hc-vsetín.cz
Měl jste před sezonou nějaké cíle?
No, já jsem vlastně žádné konkrétní cíle ani vytyčené neměl, protože jsem se hlavně snažil dát to kupy. A ono tím, jak to pokračovalo a sezona se pomalu chýlila ke konci, tak na to nebyl ani čas. Řekl bych tedy, že jsem žádné cíle úplně neměl.
Teď vás čeká play off, jak se těšíte?
Já bych teda chtěl hlavně říct, že jsem play off nikdy nehrál. Ani v dorostu, ani v juniorce, ani v nějakých mladších kategoriích, takže to pro mě bude úplně něco nového. A možná právě proto se na to tolik těším.
Máte nějaká očekávání?
Co tak slýchávám z šatny, tak si myslím, že to budou hodně ubojované zápasy, v kterých bude padat málo gólů. Nějaké očekávání, nebo spíš představu, o tom, jak by to mohlo vypadat, tedy mám, ale těším se na celé play off. Je to svátek hokeje, na který se podle mě nejde netěšit. Na druhou stranu je tam samozřejmě i nějaká malá nervozita, protože stejně tak, jak jsem na každý zápas natěšený, tak před každým zápasem je i nějaká obava. U mě tedy hlavně ve smyslu, abych něco nezkazil.
„Rád bych si někdy zahrál extraligu, případně se dostal na nějakou akci reprezentace.“
Hokej hrával tak váš bratr a táta, který nyní trénuje mládež ve VHK. Dostáváte nějaké ohlasy i od rodiny?
Celá moje rodina se chodí dívat na zápasy, takže v tomto duchu je to určitě super. Cítím velkou podporu a jsem za to rád. Já jsem se vlastně díky rodině už odmalička v tom hokejovém prostředí pohyboval. Mé první kroky na ledě byly ve Valmezu, když tam ještě táta trénoval. Po jeho tréninku jsem si chodíval za doprovodu mamky na chvilku zabruslit na led. S bráchou jsme hrávali hokej doma, nebo jsme chodili na hokejbalové hřiště, takže jsem v tom byl díky rodině opravdu už odmalička.
Jaké jsou vaše hokejové sny?
Myslím si, že snem každého hokejisty je se dostat do co nejlepší soutěže. Nechci teď úplně říkat, že bych žádný sen neměl, jen se prostě i přes to všechno aktuálně soustředím jen na to nejbližší, co bude, a hlavně na to, co je tady a teď. A já už jsem si vlastně i jeden cíl splnil. Už jako malý jsem se na Vsetíně chodil dívat na hokej a vždycky jsem si přál tady hrát. Jestli bych ale přece jen měl myslet ještě o kousek dál, tak bych si někdy rád zahrál extraligu, případně se dostal na nějakou akci reprezentace.
Foto: Patrik Žák, hc-vsetín.cz
Měl jste jako malý na Vsetíně nějaký idol?
Abych řekl pravdu, tak přímo nějaký konkrétní vzor jsem neměl. Strašně mě ale bavilo, jak celé město žije hokejem. Vsetín je hokejové město, přece jen šest titulů je šest titulů. Je to tady kultura a určitě to jde znát.
Stíháte ještě i nějaké zájmy mimo hokej?
Jako malý jsem hrával ještě tenis. V létě jsem hrával tenis a v zimě hokej, nakonec vyhrál hokej, protože jsem byl vždycky raději v kolektivu a týmový sport je pro mě takový přirozenější. Jinak to teď úplně moc nejde, zaobírat se ještě něčím jiným, protože jsem v maturitním ročníku a je náročné skloubit hokej a školu dohromady. Navíc bych chtěl po maturitě ještě určitě pokračovat ve studiu na vysoké škole.
„Vím, že teď někteří kluci v kabině dělali státnice, takže jsou názorným příkladem, že se to dá.“
Jak se vám daří zvládat školu i působení v Chance lize?
Je to náročné. Díky učitelům a spolužákům, kteří mi pomáhají a jsou vstřícní, se to ale dá zvládnout. Můj den většinou vypadá tak, že ráno jdu do školy, pak jdu na trénink a po jeho konci se vracím zpátky do školy a zatím jsem s tím žádné větší problémy neměl.
Zmiňujete vysokou školu, co byste chtěl studovat?
Hodně mě baví práce s počítači, takže bych chtěl jít na fakultu informatickou do Zlína. Upřímně ale zatím nemám vůbec představu, jak by to mohlo probíhat dohromady s hokejem nebo jak by se to dalo skloubit. Ale věřím, že to půjde. Vím, že i teď někteří kluci v kabině dělali státnice, takže jsou názorným příkladem, že se to dá. Doma mě taky v tomto rozhodnutí podporují, takže za to jsem velice rád.
Share on Facebook
